Dvojí život Veroniky

Dvakrát dvě hvězdičky... ;-) No nevím... I když Veronika(qe) byla půvabná až k pláči... Dobrý nápad a silné téma, rozmazané ovšem zbytečně přílišnými hereckými kreacemi... - - - P.S. Každopádně - ten dramaturgický tah čétédvojky - Resnais a Kieslowski - jeden den a za sebou - to je dvojí projekce o život... (06.12.2007)

To finálne stretnutie francúzskej Veroniky s tým bábkovodičom bolo neskutočné. Všetko to, čo k nemu smerovalo bolo najprv zmysel nedávajúce, a potom to všetko pekne zaklaplo do seba. A zrazu zmysel mala aj poľská Veronika. Kamera bola fantastická, hlavne tá, ktorá ju prenasledovala v rušných uliciach, vystúpenie bábky bolo fascinujúce a hudba to všetko nádherne doplnila. (09.03.2016)

Jednu hvězdu za hudbu, zejména překrásné vokály. Druhou hvězdu za Irène Jacob, jejíž Veronika dokáže udržet napětí i ve chvílích, kdy film téměř stojí. Třetí hvězdu za všechny ty malé věci a myšlenky, které si může divák jako datel vyzobávat. Čtvrtou hvěždu za to, že znám jednu "svoji" Véronique. • Co jsem ocenil, byla snaha K. Kieslowského vyjádřit nitro člověka a převést ho na filmové plátno. Znáte ten pocit, kdy se cítíte výjimečně, zvláštně? Ten pocit, který nedokážete uchopit slovy, ale uvnitř vás tvoří spojitou kulisu emocí, pocitů a zkušenosti? Ten pocit, který vám dává pochybovat, zda svět kolem je skutečný, který vás nutí se ptát: opravdu je všechno kolem tak průzračně snadné, jednoduché. Opravdu jenom já v sobě mám energii dělat věci jiným způsobem, vidět věci jinýma očima, snad zároveň na tisíce způsobů? Přesně tento pocit se alespoň z jedné jediné setiny povedlo géniu Kieslowkého vyjádřit. A před tím samotným smekám. Plné hodnocení nedávám, protože jsem se místy nudil - možná snad proto, že je mi myšlenka Veroniky tak blízká. (11.02.2008)

Dva světy. Dvě ženy. Dvě těla. Ale duše je jedna. Jedna neklidná trápící se duše, milující hudbu a žijící ve stesku osamění. Snad teprve až zemře naše alter ego, můžeme začít znovu žít. Kieślowski nám předává svou hlubokou osobní zpověď, když nechá zemřít své polské Já. Krakovské Já prožívající období životního rozpuku, ale bez hlubšího smyslu. To musí být ukřižováno, aby se zrodilo něco nového. Jeho Pařížské Já, které se vylíhne jak motýl z kokonu housenky. Nyní může milovat, může žít. Až se nakonec pomocí metafory loutkaře dobere pravdy, co vše ho to stálo. Co jsme museli zaplatit. A tak se vracíme znovu na začátek. Do těžké skepse o neexistenci štěstí. _____Kdo má rád hloubavé filmy a rád hledá vzkazy v náznacích, zde si přijde na své. Kieślowski totiž natočil film, kde můžeme v každém záběru hledat skrytý vzkaz s neochvějnou jistotou, že ho najdeme. 83% (30.09.2016)

Krzysztof Kieślowski mi víc seděl v sérii "Dekalog", která tak nějak byla dostatečně realistická, aby ty emoce, které chtěl prezentovat, vyzněly. V případě více experimentálního filmu, kterým "Dvojí život Veroniky" je, už mi jeho pojetí tolik nesedlo. Je to pořád dobrý film, ale prostě mě neohromil, jak jsem doufal. (26.02.2016)