Jméno

Nejde len o dlhoročných priateľoch, ktorí sa nevedia dohodnúť na mene dieťaťa... Intelektuálna nabubrelosť, ľudská malosť s vražednou úprimnosťou je dokonale namiešaná a pre diváka priam bolestná. Herecká bezprostrednosť je obdivuhodná a zdobí tento komorný príbeh odohrávajúci sa v podstate v jednej miestnosti. Niektoré zvraty sú síce šialené, ale vďaka za iróniu a skrytý humor, takže je tvorcom odpustené. Le Prénom nie je pre každého diváka, ale kto má rád vzťahové konverzačky, bude nadmieru spokojný. (02.06.2013)

Bojím se napsat cokoli, abych nikoho od téhle konverzační komedie neodradila. Jde totiž o klasickou francouzskou komedii, která stojí na konverzaci pěti lidí v jednom obývacím pokoji v srdci Paříže, a rozhodně stojí zato ji vidět. Oslovil mě zejména jemný (no, i když...) a inteligentní humor, kterým Le Prénom oplývá. Zvraty byly nečekané, postavy uvěřitelné a herci znamenití. "Nemůže se jmenovat ani Paul." "A proč ne?" "Protože Pol Pot." Francouzská současná komedie zkrátka žije. Bravo! (02.06.2014)

Francúzke filmy patrili vždy k mojim najobľúbenenjším. Teraz teda neviem, či som sa ich už prejedla, alebo som v poslednej dobe zhodou náhod siahla, len po tých menej vydarených kúskoch. Hádam bude pravda to druhé. Le prénom je komédia, pri ktorej som sa ja veru veľmi nezasmiala, nebolo na čom. Nič mi tu neprišlo nijak obzvlášť vtipné. Skôr to celé zaváňalo nadutosťou a pozérstvom, ktoré sa síce vo francúzkych filmoch sem tam vyskytujú, nie však v tak vypuklej a pre mňa ťažko akceptovateľnej miere. Škoda, chcela som sa zabaviť a nič. Musím asi siahnuť po niečom inom. (17.05.2016)

Některé dialogy a konfrontace lepší (Adolf), některé naopak vyznívaly podivně vykonstruovaně. Jestli jsou Frantíci skutečně takoví magoři, že se dokážou skoro pozabíjet kvůli naprostým kravinám, tak to potěš koště. Vážnější partnerská témata týkající se pouze dvou osob byla naopak podivně řešena před všemi ostatními a divně napojena na předchozí rozhovory. Nevím no, mám z toho dost rozporuplné pocity, na mě to moc nezapůsobilo, ale může to být prostě tím, že podobné tipy filmů moc nemusím. 60% (03.09.2014)

Já myslim, že je jasný, kde se Naprostí cizinci inspirovali - naštěstí vidět nejdřív je a až potom starší Jméno ničemu nevadí, protože každej film na to šel trochu jinak a každej jinak i vyznívá. To peklo, který se rozpoutá a ta špína, která se začne prát momentem, kdy se vtipálka kamarádi zeptaj, jak se bude jmenovat jeho syn, je strhující a mě to teda bavilo moc (POZOR, TROLEJ) - právě i kvůli těm myšlenkám, jak moc je nebo neni v pořádku (nebo jako moc je to odsouzeníhodný, nebo jak moc to koho má zajímat) pojmenovat svý dítě Adolf; jak moc je v pořádku chodit s někym, koho miluju, i když je tam generační rozdíl a ještě je to matka mýho kamaráda; ale bavilo mě to třeba i pro ten krásnej domácí rozměr hostujícího páru: chlap - snob, kterej si nad nepříjemnejma domácíma pracema i nad "špatnejma" názorama svýho okolí povýšeně meje ruce, a ženská - frustrovaná, i když dobrosrdečná máma smířená s tim, že líp už asi nebude... A líbilo se mi, že jako největší bigota a omezenec se nakonec asi přece jenom ukázal právě tenhle snob-intelektuál, i když to nebylo nijak ostentativně nebo efektně podávaný - o což líp to možná nakonec fungovalo. Oproti Cizincům tohle dopadne vlastně docela dobře (smířením), ale úplně nepatřičně to nepůsobí asi i proto, že prádlo, který se na každýho vytáhlo, bylo vlastně "jen" typu "Smrdí ti z huby, nemeješ si nohy a pastu vymačkáváš od prostředka - ha, a máš to, hajzle!" - což nakonec ostatně představuje 90% partnerskejch nebo přátelskejch neshod, a vlastně jsou to právě tyhle konflikty, který opravdu smírem skončit můžou a nakonec by upřímně řečeno smírem skončit asi i měly, i když překročit Rubikon ve vztazích jde samozřejmě i v sebemenší prkotině (v Cizincích se řešily vlastně mnohem extrémnější a zásadnější situace, kterejm zase konec právě v Cizincích padnul líp). Upřímně řečno jsem se ale trochu ztrácel v Améliovskym úvodu, i v rodinnejch vazbách pozdějc už během návštěvy - kdo se zná s kym odkud, jak dlouho a kdo je s kym jak spřízněnej, to jsem v tý francouzštině a v tom tempu chytal prostě těžko. Ale to je malej problém - jinak je to skvělá konverzačka se spoustou zajímavejch myšlenek. (01.08.2018)