Vražedné záhady slečny Fisherové

3/34 20. léta v Melbourne a knižní hrdinka Phryne Fisher ve svém vlastním seriálu. Inu, proč ne? Aussie scéna má co nabídnout, je to změna oproti Evropě a Americe a dočkám se i dílů s Danielle Cormack a Annou McGahan. Vymazlenost každého nápadu, charakter Phyrne a ty kostýmy jsou... tak nadoblačné. A na závěr je i film. (21.07.2013)

Roztomilá krimisérie anglického střihu, Melbourne konce 20. let minulého století a dokonale vystižené dobové aranžmá. Nad těmi interiéry, auty a hlavně kostýmy jsem vrněla blahem. Emancipovaná hlavní hrdinka díky své drzosti, vtipu a intuici řeší s nadhledem jeden zločin za druhým, aniž by si pocuchala svůj dokonalý účes anebo rozmazala mejkap. Vždy dokonale vystajlovaná pobíhá po střechách, nahání zločince a z mrňavé kabelčičky vytáhne dle potřeby elegantní revolver, baterku či foťák. Kouzelné! (12.06.2017)

Nejdřív jsem se trochu styděla, že se na to dívám (od severských detektivek je to přeci jen odskok před půl zeměkoule), ale nakonec mi to hluboce učarovalo. Ani né tak ty případy, jako úžasná povaha, vzhled a charakter slečny Fisherové, ale především její vztah s inspektorem Robinsonem. Ten byl vážně odzbrojující - maximálně zábavný a romantický zároveň. Poslední scénku třetí série jsem si pouštěla asi 8x, což se mi naposledy stalo ve Vinnetouovi - Rudém gentlemanovi v minulém století. (02.02.2019)

Hodnotím po první sérii a nemyslím si, že se dál něco podstatně změní. Pokud ano, vystavím opravné vysvědčení. Ano, je to jeden z retro - detektivních seriálů pro pamětníky. A má ohromnou devizu. Kromě toho parádního retra má "moderní" švih a hlavně neuvěřitelný náboj a ještě víc barevné a poetické kouzlo. Ať už jednotlivých postaviček nebo veškerého prostředí okolo. Pokud to zní až moc básnicky, tak to jsem chtěl. (02.02.2020)

Žádný zázrak ale taková oddychovka na večer po psychicky vyčerpávající práci, když nemá člověk už moc času, než půjde spát. Skutečně velmi atraktivní Phryne, vždy v ukázkových šatech a moderním sestřihem, se snad až příliš uvolněnou morálkou (mít v každém příběhu jiného chlapa, a přitom ještě dělat oči na detektiva Robinsona, je na 30. léta minulého století trošku moc) řeší případy bravurně a s nadhledem, i když se do každého osobně a srdečně velmi zainteresuje (proč jsem už uvedla výše, v předešlé větě). Pokud tam neřeší politiku, náboženství a etnika (což se pravidelně děje od epizody 4, kde toho bylo nejvíce - Litevci, které mylně pokládají za Slovany; dále v páté Židé a v šesté pro změnu Číňané), ale spíše ty mezilidské vztahy či vztahy mezi hlavními postavami, tak je to vtipné, svižné a kupodivu i logické...Takže zůstávám spokojeně koukat a možná tiše závidím. ;-) (01.10.2014)