Příběh heavy metalu

Krásný přehled metalu od plenek, až po nejrůznější žánry. Něco mě bavilo více, něco méně, každopádně dohromady to je opravdu skvělý počin, díky kterému se snad každý musí dozvědět něco nového. Celkově bych dal 4,5 *. A tady je můj osobní hvězdičkový přehled jednotlivých dílů: 1. díl: *** - solidní začátek, ikdyž v jednu chvíli jsem měl pocit, že opakují dokola pořád stejnou informaci 2. díl: ***** - tohle mě velice bavilo, Sam Dunn vytáhl i lidi a bandy, které bych nečekal 3. díl: ***** - Black Sabbath, Deep Purple, Judas Priest a další prostě 5* 4. díl: ***** - o NWOBHM, geniální 5. díl: *** - Glam Metal, jak tam někdo říkal, byl hlavně o vzhledu. Jak Samm Dunn v předchozích dokumentech říkal, že metal není hudba pro většinu, glam metal byl. Zkrátka komerce. Tenhle díl jsem přetrpěl. 6. díl: **** - O trash metalu jsem toho mnoho nevěděl ale už vím 7. díl: **** - opět zajímavá vložka, dle mě ale trošku mimo metal. A co popisují jako "post grunge" je pro mě prostě jen popovej rock, metal. 8. díl: **** - 99% věcí nu-metalu se mi nelíbí. Dle mě žánr zase jen o komerci. Prostě "mutafaka gangstas" co se naučili na kytary. Ale díl mě nakonec zaujal. 9. díl: *** - nevím proč, ale tento díl mě připadal trošku sušší. Asi že se tu znovu objevili, již představení interpreti. Ale zase jsem poprvé viděl King Diamonda bez líčidel. Navíc jeho "vyděšení kočky" je úžasný :-) 10. díl: ***** - naprosto famózní díl. Když pominu, že tohle je moje krevní skupina, tak se mi zdá, že zde nevynenachal ani jednu z nejdůležitějších kapel tohoto žánru. Jeden z nejpovedenějších dílů vůbec. 11. díl: *** - Progresive metal je pro mě spíš okrajová záležitost, proto asi tak malé hodnocení. Prostě mě to zas až tak nebavilo. (02.02.2014)

Pro fanoušky metalu příjemný počumění, případně zrekapitulování toho, co o svém oblíbeném subžánru vědí (protože pochybuju o tom, že by někdo viděl třeba díl o power metalu a řekl si: "Wau, to je tak skvělá hudba, to musím začít poslouchat!!!"), pro všechny ostatní samozřejmě nesmyslná zbytečnost. Taky bych nečuměl na zevrubnou historii jazzové (country, techno...) hudby, stejně jako se nikdy nepodívám na sedmý a osmý díl této série, jenž je věnován grunge, resp. nu-metalu. (03.05.2013)

Nelibí se mi český název. Prostý překlad by zde přesně vystihl, o co jde, tak je to zbytečně zavádějící, když se držíme terminologie. A to pořadí v česko-maďarském Spektrum je na rozdíl od originálu přeházené, takže jedu podle originálního seřazení: 1.díl - je to seriál, tak je čas a tudíž úvod a pak jak začal rock (ne metal); 2.díl - americké rockové kapely; 3.díl - britské rockové kapely a vlastní vznik heavy metalu; 4.díl - nyní už opravdu metalové britské kapely, do NWOBHM bych třeba Def Leppard nezařadil, ale to už je osobní názor, závěr je o USA a přímo navazuje na další díl; 5.díl - Glam metal, podle mě spíš rock, přece jen to moc tvrdé nebylo, ale vynechání ikon subžánru Twisted Sister je tristní; 6.díl - Thrash metal běžel souběžně s glamem, taková odvrácená a tvrdá strana té doby, dobrý díl, autoři si pohlídali, aby nemluvili jen o Metallice; 7.díl - Grunge a opět pochvala pro autory, že skoro úplně vynechali Nirvanu (o nich je toho natočeno dost, třeba jeden díl ze Sedm epoch rocku). Já grunge do metalu neřadím, ale do rocku jistě patří s tím problém nemám, opět diskutabilní díl; 8.díl - O Nu metalu jsem se dozvěděl nové informace, včetně vypálení nu metalového Woodstocku v roce 1999. A že by se označení už neužívalo? Užívá, jen třeba kapely to nepoužívají, protože si z toho fanoušci jiných subžánrů dělají srandu (sranda se dá dělat ze všeho, takže trocha nadhledu), takže to vyznívá jakoby subžánr neexistoval; 9.díl - Shock rock - tam jen ty začátky a Alice Cooper, tady se jede přes Marylina Mansona, Slipknot až po Rammstein, což jsou úplně jiné hudební styly a to že něčím šokovaly, třeba vizáží, z nich nedělá shock rock, protože to by tam měla patřit prakticky celá metalová scéna resp. ta část, která to celé začala a to ve všech subžánrech; 10.díl - Power Metal - tak to je totální úlet, sice je velmi tenká hranice mezi heavy, power a speed metalem, ale Scorpions tam nepatří určitě a do metalu vůbec, to je hard rocková kapela (tématicky třetí díl), ale jelikož je v tomto seriálu bráno vše metalové jako heavy metal, tak kromě Scorpions by to být mohlo, i když jsou zde "čistě" heavy metalové kapely jako Accept, Manowar či Hammerfall 11.díl - Progressive Metal - jedna chyba, Rush nepochází z amerického Clevenlandu, ale z Kanady (konkrétně někde okolo Toronta), opět nesouhlasím s tím, že Rush hrají metal, ale začíná se od progresivní rocku, takže to zde patří a ten závěr (Meshuggah a Dillinger Escape Plan) asi jako pokračování progresivu v tvrdším provedení. Celkově jsem se něco nového dozvěděl a to nejspíš i samotný Sam Dunn. (02.02.2015)

Hezky od začátku a hezky podrobně. Ale samozřejmě pouze pro metalisty! Ale to vůůůbec nevadí... Sam Dunn to dělá opravdu s nadšením a je to znát...že pro něj muzika hodně znamená...stejně tak jako pro mě.. !!! PS: Tak pátý díl - glam metal - je opravdu komediální a komická vsuvka :-) Netvrdím, že mou osobu nezaujalo nikdy nic od těchto kapel, sem tam se nějaká ta skladba najde, ale pokud je vizuální složka (hezky upravené vlasy, make-up a ´´stylově rockové´´ oblečení v drahých a neméně stylových videoklipech) důležitější než muzika sama...no, co si budem povídat...má smysl ještě k tomuto něco dodávat??? :-) Snad jen, že když se hošani z těchhle uskupení pak rozpovídali na téma nostalgie a odklonu fanoušků, a následného prodeje svých baráků a limuzín atd.., proběhlo mi v hlavě jen jedno slovo - spravedlnost! Ona přeci jen někde existuje! :-) (23.12.2013)

S Metal Evolution mám nasledovné problémy: 1. čo sa týka metalu, tak som ultrakonzervatívec a 70% seriálu nie je metal ale rock (čo je u mňa plus, lebo metal nemusím). 2. Dunn pre mňa nepochopiteľne rieši to skupinkovanie a to až do takého extrému, že polovica epizódy o grunge je o tom, či je grunge metal (nie, nie je!). 3. A preto často zabúda na to, že aj v dokumente musí rozprávať príbeh a upadá do role kronikára, kde musí vymenovať všetky dôležité kapely a všetky dôležité albumy (u epizódy thrash metal som sa dosť nudil) a preto je to často "for fans only". NAPRIEK TOMU, je to dosť zábavný dokument a Dunnova subjektivita a zvedavosť je zväčša plus - napr. diel o power metale bol mimoriadne zaujímavý a to i napriek tomu, že žáner z duše neznášam. Naopak jeho čudný prístup ku glam metalu mi nesadol, lebo ani tak nebol o glam metale ako o tom, či je glam teraz "80s memorabilia" a či je to len o "MTV a reality shows", kde sa tvári strašne udivene, že po asi desiatich rokoch glam upadol. No poviem vám jedno tajomstvo, každý žáner má obmedzenú životnosť a i takých 10 rokov je riadne dlhá doba. Neveríte? Spýtajte sa gungerov. (18.04.2014)