Brouk

Hned na úvod mě uchvátily skvělé titulky jako diagram. Hlavní heslo tohoto snímku? Vše na sebe navazuje. Z tohoto snímku jsem si vyvodila novou teorie. Brouk je vlastně něco jako motýl. Když zašlápnete motýla, tak snad všichni ví co se stane. Pokud ne, tak zde a zde a zde a tady jsou nahodilé příklady (vážně, těch snímku jsou kvanta). No a brouk je vlastně něco jako motýl ale v přítomnosti a budoucnosti. Takže když šlápnete na brouka, spustí se lavina na sebe navazujících a ovlivňujících se událostí v současné a budoucí době, vlastně něco jako ten diagram na začátku. A aby to bylo všecko hezky zaonačené a zabalené, tak ten klučina, co to spustil na začátku zašlápnutím brouka, to na konci i ukončí zavěšením telefonu s maminkou letécím na Havaj. P.S. Ehm to jako kdyby nějaký nezkušený technik dal do motoru letadla špatnou součástku, tak tím ohrozí životy všech na palubě? Doteď jsem se nikdy nebála letět... možná se ale bát začnu. (05.01.2014)

Zábavná formální hříčka, které se, mám takový dojem, do slabých devadesáti minut podařilo vměstnat to, co se nám tvůrci Ztracených bez zjevného úspěchu snaží říct již čtvrtou sezónou své nekonečné telenovely. Vše souvisí se vším, nic nezůstane bez následků. Jeden zašlápnutý brouk může změnit životy desítek lidí. K lepšímu či k horšímu. Neustávající vršení na sebe navazujících situací neomrzí až do – násilně naroubované – „ucelující“ pointy. Ale pořád je to jenom ta hříčka, kde postavy nejsou plnohodnotnými postavami, nýbrž figurkami na šachovnici, či lépe kostkami domina, které vyjádří určitý pocit, poukáží na určitý jev (život není fér, ale když ne kvůli vám samotným, tak kvůli někomu jinému smysl má) a dají prostor někomu dalšímu. Celý film se naštěstí točí kolem cca tuctu postav, z nichž každá je něčím zajímavá a na konci se třeba chová trochu jinak než na začátku. Herecké obsazení je pestré a s trochou pozornosti objevíte i Brada Bellicka a Harriet Hayesovou (seriáloví fandové vědí :). Návaznost některých situací, tzn. jev, na kterém je celý film založen, není úplně plynulá (zkažené maso?, dítě v bublině), scénárista přesto odvedl obdivuhodnou práci a dokázal by se imho bez problémů uživit psaním flashbacků pro Ztracené. 70% Zajímavé komentáře: Nathalie, Barak (08.03.2008)

Příjemný odpočinkový film, který mě mile pobavil a místy i dojmul, protože i skrze množství postav jste neztratili nit toho nazírání, kdy si říkáte, to snad ne, jak to do sebe krásně zapadá a všechno to začalo na ulici tím,že jeden chlapec rozšlápl švába, malíř ho nakreslil, rozčilená žena vyhodila vzteky nádherně upečené a načančané kuře z okna, protože ty zapíchnuté deštníčky v něm muži vadily, to kuře spadlo na kupu igelitových pytlů v kontejneru, okolo šla hladová mladá žena, které to tak vonělo, že neodolala, utrhla, ale pacičkou ji drbla černá kočka, že chce taky, tak na ni dupla, ta se lekla, přejelo ji auto, ale na tu číču už čekali doma mladí manželé, Micka měla narozeniny...a tak dál a dál a vy jen zíráte, jak všechno v životě souvisí se vším.Takové pohlazení. (21.03.2014)

O poznání slabší, než jsem čekal, ale i tak dobrý. To , co dělá tento film zajímavým, je zároveň jeho největší slabinou. Skokové pojetí děje, těkání od postavy k postavě a na konci Grand plieux, které se vlastně nekoná. Dostat tento film trochu lepší péči scénáristy a trochu lepší výkony ze strany herců, byl by stejnou peckou jako třeba Happiness, ale takhle je to jen lepší průměr. No jo:-) (07.08.2007)

Z prvu opravdu jedinečně stavěný příběh "jednotlivé skeče" různých postav, které jsou odstartovány jediným rozhodnutím malého kluka. Tím začíná opravdu různorodá až bizarní lavina ovlivňování životních situací navzájem. Jenže postupně zjišťujete jak strašně náhodné to je, a že to vlastně snad vůbec nikam nesměřuje. Sledování příběhů postav mě bavilo, ale s přehoupnutím přes polovinu stopáže se to místy vleče, vytrácí se ta atraktivnost a v podstatě nijaký závěr mě celkem zklamal. Souhlasím s tím, že to má jistou pravdu, protože svět je plný okolností, které nám takhle mění život, aniž bychom to vnímali. Bug je příjemná jednohubka. Nic víc, nic míň. (24.10.2013)