Carol

K pochopeniu filmu (podľa tunajších nízkych hodnotení) treba poznať lepšie Haynesovu tvorbu, tvorbu 50. rokov Douglasa Sirka, alebo napríklad aj Rayov film Bigger than life, ktorým sa pokúšal dostať za fasádu šťastných rodiniek a v neposlednom rade Fassbinderove melodrámy, kde sú postavy snímané za rozčlenenými oknami, prípadne v zrkadle. Podobne je snímaná aj Carol, akoby sa pokrytecká realita nedala zachytiť priamo. Skutočné pocity sú tak zachytávané na fotkách, ktoré proste neklamú. Obe ženy sa stretávajú po zabudnutí rukavíc, čiže "niečoho, čím zakrývame to pod povrchom". Pokrivenými zákonmi a predsudkami trpeli nielen ženy, ale rodiny všeobecne (čiže aj muži) a film aj tento motív elegantne zahrňuje do love story dvoch žien, ktorej doba nepriala. (20.03.2016)

Krásná forma, prázdný obsah. Skvělá dobová výprava, ze které jsem měla pocit, že se dívám na film z 50. let. Úžasná hudba a kamera. Jenže jako drama s romantickým podtextem tomu zoufale chybí jakýkoliv citová hloubka. Citové pouto Carol a Therese nemá žádné základy nebo vysvětlení. Viděly se dvakrát v životě a už je z toho romance století. Absolutně se mě to nedotklo a postavy a jejich citové utrpení mi byly ukradené. Mara už tradičně pusobí citově mrtvě, Blanchett je chladná a nevýrazná. Oscarové herecké nominace naprosto nepochopitelné, zvlášť když Blanchett podala mnohem lepší výkon v Truth. Kritici se zase jednou utnuli. (23.01.2016)

Chýba tomu vášen. Pekne zahrané aj natočené ale chladné a takmer bez duše. Najväčší problém je v tom, že duo Blanchett - Mara nemá potrebnú chémiu. Pripomenuli mi to Daldryho Hodiny, skvelý film pre ženy, ktorý išiel tematicky aj myšlienkovo úplne mimo mňa. Niektoré veci totiž heterosexuálnemu tridsiatnikovi nie sú súdené pochopiť. (10.03.2016)

Akademická rutina ve své nejčistší podobě. Film má mnoho nepopiratelných kladů - výbornou hudbu, skvělé hlavní protagonistky, příjemnou, dobovou atmosféru. Faktický zápor se opravdu špatně hledá. Podle mého názoru chybělo Carol více opravdu silných, zapamatovatelných scén. Zrovna tak příběh, byť tématicky atraktivní, se nedočkal ani jediného zvratu, který by oživil už od prvních minut poměrně snadno předvídatelný děj. Škoda. Na jednu stranu oceňuji vkusné pojetí a věřím, že s takovýmto materiálem by nebylo těžké sklouznout k patosu a kýči. Na stranu druhou - zůstane-li po přemíře vkusnosti pachuť chladného odstupu, je to špatně zrovna tak. (30.12.2015)

Krásna hudba (miestami mi to pripomínalo Glassov soundtrack k Hodinám) a dve výborné herečky. Ale chladné jak kanál. Na základe čoho sa vôbec do seba tie dve zamilovali? Celá tá ich veliká, odopretá láska je budovaná skrz návštevy prázdnych izieb, čítanie časopisov, pozeranie z okna auta, spánok a mlčanie. Čo o sebe tie dve vlastne navzájom vedeli? Lebo ja o nich neviem nič. Práve som dve hodiny pozeral love story o cudzích ľuďoch. Evidentne to bolo myslené vážne (na prvú pusu ma nechali čakať do polky filmu) a podobný prístup (odstup) už raz pri jednej queerovke Haynesovi vyšiel viac než dobre, ibaže vtedy to nebol film o láske. Ale o jej konci. Quaid vtedy ten film pretrpel, Mooreová ho pretrpela. V Carol trpia všetci a divák z toho má len zasnené pohľady, ľahostajnosť a chlad. Ešte aj v tej posteli (29.12.2015)