Dvojník

Existenciální mindfuck, o bludném kruhu nároku současného světa, který člověka tlačí k neustálému zlepšování svých výkonů, extrovertnosti a stejnosti s ostatními. Jinakost a individualita je přežitek, pokud někdo takový je, v korporátních společnostech (a nejen tam) už z principu působí jako exot a společenská "mrtvola". Už se ani nedivím, že za něčím takovým stojí právě Ayoade. Sice by se něco takového od Mosse z Ajťáků, který běžně dabuje v animácích a hraje v reklamách, na první pohled čekat nedalo, ale už Submarine bylo dostatečně jiné, takže mě tady ta jinakost stylu i příběhu nezaskočila. Naopak, forma se mi hodně líbila, jak svým neurčitým světem a firmou s totalitním řízením, tak i černo-žlutou stylizací a v podstatě neexistencí denního světla. Zpočátku to pro mě mělo dost silnou atmosféru, jenže jak se to už od úvodní scény tvářilo dost tajemně a postupem času z toho byl jen prostý příběh o boji s dvojníkem, který nahrazuje život hlavní postavy Simona (a na rozdíl od něj je takový, jakého si ho společnost žádá), docela mě to přestávalo bavit a ten konec je skutečně takový, jaký si ho člověk představí, ale zároveň doufá v něco víc. Je to budované chytře, ale jaksi bez nápadů, které tam zoufale chybí k tomu, aby z toho bylo něco skutečně silného. Díky tomu to nevidím na vyšší hodnocení, ale určitě uznávám, že to má něco do sebe. Silné 3* (22.07.2023)

I přes skutečnost, že jsem to nepochopil a zčásti mi Eisenberg evokoval Cukrberga, tak jsem nadšen! Kratičká metráž k schizofrennímu plotu prostě sedí jako střešní taška a Micka od sousedů! Přetěžko definovat tu přeindustrializovanou dobu, v níž se do práce i z práce chodí za tmy, těžko definovat závěrečný salut a skok do sítě a hlavně přetěžko definovat stehna té polské vychrtlé selky! 77% Celosvětový výdělek k 25. 9. 2014: $200,406 (25.09.2014)

Vzhľadom na niektoré komentáre som očakával niečo tak netradičné, až to bude nestráviteľné. Ale skôr opak je pravdou. Obsah je totiž tradičná zápletka a forma je skôr ozvláštnením, ako dominujúcim faktorom. Som rád, že mi to pripomenulo Brazil, potešilo ma, že hlavný hrdina je melancholik. Lenže Dvojník je dôkazom, že nie každá netradičnejšia forma, ktorá oprávňuje film nazvať klubovým alebo festivalovým, robí z neho automaticky film artový. Každopádne odporúčam. (26.08.2014)

CITÁT - Jste na mém místě.............. Deprimující, divně normální, morálně divný, super deptací s nádherným hudebním doprovodem, který tu depku ještě zvyšuje, a se spoustou lidí plných beznaděje. CITÁT - Taky se chcete zabít?............ Jo a abych nezapomněl, kamera je také perfektní, ponurá a jednobarevná. Obsazení ucházející a scénář velmi dobrý. Například scény z výtahem mě doháněly k smíchu, i když jsem vlastně chtěl brečet. CITÁT - Síla kopu byla zaznamenána.............. Příběh je smutný, deprimující a zároveň veselý a vtipný a hlavně, nutící k zamyšlení. CITÁT - Možná je ti podobný.....a to nejsi Číňan............... Čím déle jsem na to koukal, tím více jsem byl smutný a v depce. Naštěstí je to jen film (nebo ne?) a tak jsem to přežil (nebo ne?) Konec mě dostal a to rozhodlo o pěti hvězdách. CITÁT - Myslím, že by si se měl zabít.............. (20.04.2015)

Tiesnivá japonská tieňohra syntetického filmového výrazu v kulisách komunistickej dystopie podivného bezčasia, kde hrá klubový jazz, Kafka rozprestiera havranie krídla a pojedá malých červíkov v ľudských hlavách. Som, bol som, budem? Tí múdrejší ohýbanie filmového času a priestoru rýchlo prekuknú a pristúpia na pravidlá hry, ktorá, impozantne umocnená atypickým užívaním tradičných filmových technológií (spomeňme čokoľvek - kamera, strihová skladba, hudba a zvukové efekty, nasvietenie, pozadie, triky), triumfálne predstavuje osobitú kategóriu zábavy. Štýlové divadlo života v chladných priestoroch nekonečných radov kancelárií, bufetov a panelákov, kde sa empatia zhlukuje v detailoch tvárí vystupujúcich zo šerosvitu. Tu niekto obedoval Lyncha, ale udržal sa na vlastnej koľaji._____Ostatne, film sa začína záberom z vlaku, ktorý ho vopred definuje - na Simona, ktorého vidíme sedieť na sedadle skrz priesvitné sklo, dopadajú cez okienko lúče svetla, v ktorých akoby sa takmer strácal, keď pred ním zastane postava. A neskôr Simon hovorí: „Lebo ja viem, aké to je cítiť sa stratený, osamelý a neviditeľný.“. A my i bez toho, aby sme videli jej tvár, tušíme, kto bola postava, ktorá zastala vo vlaku pred Simonom a povedala: „Sedíte na mojom mieste.“_____Hypnos a Morfeus, bohovia sveta, ktorý nebol. 85% (04.03.2015)