Dvojník

Tak to bolo niečo! Poriadne silná a pochmúrna atmosféra sa niesla v podstate celým príbehom a toto bola psychodráma ako sa patrí. Svojim spôsobom dosť podobné ako iný film o dvojníkoch Enemy, avšak The Double bol určite lepší a najmä zmyselnejší ako tá pavúčia absurdita. Občas som sa trochu strácal, ale vždy som sa dokázal napokon zorientovať. Film mal ohromný spád a to vizuálne stvárnenie bolo fascinujúce. Ústredná myšlienka o túžbe byť obdivuhodný a neutíchajúci pocit krivdy boli vystihnuté takmer dokonalo. Jesse Eisenberg pomaly ale isto čoraz viac dozrieva. Niekoľko absurdných a nelogických vecí mi síce prekážalo, ale v podstate aj tie krásne reflektovalo ten pocit neviditeľnosti a menejcennosti. (12.06.2014)

„I'm like Pinocchio, a wooden boy. Not a real boy…“ Dvojník bude dost nedoceněným filmem. Po vzoru Nicolase W. Refna se jedná o další umělecký thriller. Tentokrát je to snad větší psycho, než bylo doposud. Jesse Eisenberg hraje dost možná svojí nejlepší zahranou (dvoj)roli. Skvěle mu v tom sekunduje Mia Wasikowska. The Double je vynikající film v nápadu a zpracování. Je to jednoduše originální a skvělé natočené drama. Místy ovšem dosti úsměvné. Simon (Jesse Eisenberg) je sice zaměstnanec firmy, ale všemi přehlížený. Vede samotářský život, dokud do práce nepřijde nový kolega James (Jesse Eisenberg). A hle, on má stejnou tvář jako on. Jenže divné to přijde pouze jemu a nikomu jinému. Dokonce i Simonova vysněná dívka se má spíše k Jamesovi. Kde se stala chyba. Na to vám se film pokusí dát odpověď až na konci. Mezi tím se vás pokusí několikrát rozesmát a na konci vás geniálně zmate. Jesse hraje dvojroli skutečně skvěle. Jedna tvář a dva naprosto odlišné charaktery. Navíc hudba co doplňuje film je prostě kouzelná. Výborný soundtrack, který se nemůže oposlouchat. Natáčecí styl hodně připomíná výše zmiňovaného Refna. Dvojníka nejvíc ocení asi ti, co mají rádi britský humor a smysl pro artové umění. (84 %) (26.08.2015)

Je to dosť dobrý umelecky ladený thriller. Má celkom dobrý príbeh o uzavretom mladíkovi, ktorý nie je vôbec spokojný so svojim životom, aj napriek svojim schopnostiam je v práci prehliadaný, v kolektíve sa nevie presadiť a navyše sa mu páči jeho kolegyňa, ktorá ale o neho tiež veľký záujem nemá. No raz do práce nastúpi muž, ktorý vyzerá presne ako on a keďže je jeho pravým opakom, okamžite sa stáva obľúbencom okolia. Spočiatku to má aj svoje výhody, ale čoskoro si začína uvedomovať, že mu jeho nový kolega môže zničiť život, o čo sa aj začína snažiť a tak sa musí konečne prekonať, aby ho zastavil. Spracovanie sa mi páči, už od samotného začiatku som vedel, že ma to bude baviť a našťastie sa na tom nič nezmenilo až do konca. Dej síce sám o sebe nie je zase až tak výnimočný, aj keď stále viac než dobrý, celé to fungovanie oboch dvojníkov je skvelo zvládnuté a rovnako vzťah s kolegyňou a dokonca ma aj dosť prekvapilo, že je to úplne zrozumiteľné, takže nie je potreba výraznejšie premýšľať. Ale rozhodne hlavným kladom je celé toto prevedenie, táto kombinácia noiru, surrealistického štýlu, schizofrénie a trochu aj tej depresie, ktorú z toho cítiť, pričom ma tiež zaujalo, že sa to celé odohráva výhradne v noci mi sadla veľmi dobre a práve vďaka tomu ma to vtiahlo a do konca nepustilo. Síce práve ten úplný záver by som si prial trochu iný, toto mi prišlo také nevýrazné, ale to už je to najmenej a filmu to určite neubližuje, aj tak sa mi to páčilo od začiatku až do konca. Herecké obsadenie je na tom dobre, Jesse Eisenberg je úplne ideálny a to v oboch postavách, k tomu moja obľúbená Mia Wasikowska a ešte pár zaujímavých vedľajších postáv, hlavne nadriadený. S réžiou a technickou stránkou som nadmieru spokojný, zaujímavá vizuálna stránka a hlavne tá skvelá atmosféra celkové prevedenie, tu nemám čo vytknúť. A pochvalu si zaslúži aj zaujímavý výber hudby. Takže na plné hodnotenie to nie je, ale aj tak som veľmi spokojný, dostal som presne to, čo som pôvodne čakal a aj chcel. 77% (16.06.2014)

Tiesnivá japonská tieňohra syntetického filmového výrazu v kulisách komunistickej dystopie podivného bezčasia, kde hrá klubový jazz, Kafka rozprestiera havranie krídla a pojedá malých červíkov v ľudských hlavách. Som, bol som, budem? Tí múdrejší ohýbanie filmového času a priestoru rýchlo prekuknú a pristúpia na pravidlá hry, ktorá, impozantne umocnená atypickým užívaním tradičných filmových technológií (spomeňme čokoľvek - kamera, strihová skladba, hudba a zvukové efekty, nasvietenie, pozadie, triky), triumfálne predstavuje osobitú kategóriu zábavy. Štýlové divadlo života v chladných priestoroch nekonečných radov kancelárií, bufetov a panelákov, kde sa empatia zhlukuje v detailoch tvárí vystupujúcich zo šerosvitu. Tu niekto obedoval Lyncha, ale udržal sa na vlastnej koľaji._____Ostatne, film sa začína záberom z vlaku, ktorý ho vopred definuje - na Simona, ktorého vidíme sedieť na sedadle skrz priesvitné sklo, dopadajú cez okienko lúče svetla, v ktorých akoby sa takmer strácal, keď pred ním zastane postava. A neskôr Simon hovorí: „Lebo ja viem, aké to je cítiť sa stratený, osamelý a neviditeľný.“. A my i bez toho, aby sme videli jej tvár, tušíme, kto bola postava, ktorá zastala vo vlaku pred Simonom a povedala: „Sedíte na mojom mieste.“_____Hypnos a Morfeus, bohovia sveta, ktorý nebol. 85% (04.03.2015)

Atmosférou a prostředím mi film lehce připomněl Mechanika, šedý filtr přes kameru, chladná a svým způsobem děsivá atmosféra...tam ale veškerá podobnost končí. Filmy nechci nijak srovnávat protože nejen že mají rozdílné příběhy a motivy ( i když i tam by se jistá podobnost dala najít, kdyby se člověk snažil nad vším filozofovat), ale taky celkově jsou alespoň podle mě někde úplně jinde. Dvojníkovi se rozhodně nedá odepřít, že nechá diváka v napětí- co se bude dít dál a ono se pořád něco děje, to ne že ne, ale i tak mi nepřišlo, že by se snímek nějak posouval. Nechápejte mě špatně, netvrdím, že je děj zanedbatelný, ani ho nikterak jinak nezpochybňuji, jen to celé působilo velmi monotónně. Možná to bylo kvůli té atmosféře, mlze, hry se světlem a tmou které už jsem měla ke konci celkem dost. Ale možné je, že to byl částečně i záměr protože jakkoli byla atmosféra nepříjemná, tak se jí nedá odepřít jistá dokonalost. Herci byli dobří- myslím, že se jim až s obdivem podařilo vše vystihnout doslova v tichosti. Ano a kamera byla taktéž povedená, jen těch efektů mohlo být o něco méně- vše by bylo trochu uvolněnější a méně křečovité. (18.08.2014)