Moji přátelé II

Bylo nás pět (a byli jsme pěkný parchanti). Volně spojené příhody party kamarádů, kteří by za fór prodali babičku, a to zcela bez nadsázky. A i jejich ostatní jednání je veskrze cynické. Píchat manželku někoho, s kým vždy následně přátelsky pohovořím, nebo dát syna do „útulku“, abych se o něj nemusel starat? Vystřelit si ze zhrouceného vdovce na hřbitově? Humor „Mých přátel“ se pohybuje od nevinných mystifikací či skoro happeningů až po zcela bezohledné žerty, přičemž když je třeba, nevyhýbá se ani přátelům. Jsou to sympatičtí kumpáni a člověk pobaveně sleduje, s čím přijdou tentokrát – a zároveň si uvědomuje, že je to mnohdy hodně přes čáru. A s věkem zjevně žádné zmoudření nepřichází. Jako by se tím snažili přehlušit nesmyslnost existence dle hesla „Dokud se chechtáš, tak na tebe nemůžou“. Jako by se tím aspoň trochu stávali škodolibými božstvy, trickstery, kteří jsou vlastně mimo dobro a zlo a pro svou zábavu převrací věci naruby… Každopádně skvělé. (05.07.2021)

"Souložit v kufru by mě nebavilo." Když o tom tak přemýšlím, tak mě by to asi taky nebavilo. Ani s Hadí ženou. Nicméně kdybych žil s "mými" přáteli, tak bych to asi zkusil. Tentokrát jsem se sice nebavil tak dobře jako poprvé, ale přesto jsem si báječně užil při narovnávání šikmé věže v Pise, při úmrtí ženy pekaře, při vytváření "upomínek" na Itálii či při sexistickém pěveckém vystoupení Moderních madrigalistů před církevními hodnostáři. A to nemluvím o kradení lejna lichváři. Jenže mezitím dobrým jsem viděl i nějakou tu tragédii a dost mě nebavil rozhazovačný hrabě Mascetti. Samozřejmě když nežvatlal, protože takovou nějakou žvatlací přednášku si musím pro nepříjemné životní situace taky připravit. (02.11.2018)

Vo filmovom klube som videl aj prvý diel. Ale tento je omnoho bláznivejší!! Samozrejme, že je tu ponechaná scéna zo stanice, ktorá bola v prvom filme , ale je tu mnoho ďalších srandovných scén ( na cintoríne, fotografie pre japonských turistov, hadia žena, závažná choroba úžerníka). No proste musíte byť ostražitý ako jeleni...... 90%. (14.09.2006)

Tento typ filmů má jednu úžasnou vlastnost. Oddělí zrno od plev. V hodnocení se pozná, kdo má smysl pro humor a kdo má smysl pro pravý opak, tedy pro otravování lidí. Moji přátelé nejsou nic pro milovníky tzv. laskavého českého humoru. Pro ty točí Troška ty svoje superdíla. Naopak, pro nás, milovníky drsného humoru, je tento film kultovní záležitostí. Já si vždy rád poslechnu Moderní madrigalisty z Florencie a při jejich zpěvu zavzpomínám na naši zbožňovanou Adelinu, manželku a milenku, jaké nebylo rovno - 100 %. (30.10.2012)

Pokračování filmu Moji přátelé jsem viděl dřív než původní snímek. Je to gejzír nápadů a gagů, někdy hraničících s hodně černým humorem. Zejména scénka na hřbitově, kde u hrobu mladé, krásné ženy jeden z přátel pouhým postojem, zamáčknutím slzy a utrousenou poznámkou vytočí vdovce tak, že hrob zdemoluje, je neskutečná. Skvělá zábava, zejména pro českého diváka, který se rád pobaví na cizím neštěstí. (04.04.2012)