Mzda strachu

Americká verze francouzské klasiky z 50. let není tak zlá, jak jsem očekával. Ve vypjatých momentech se dokonce vyrovnává původnímu králi thrilleru. Postavy jsou celkem fajn, jen postrádám onen prvek skutečného strachu, které tak naturalisticky hýbe dějem kupředu v původním filmu. Vybrané lokace jsou dokonce lepší, než ty z 50. let a přejezd přes most byl skutečným adrenalinovým zážitkem. I proto jdu s hodnocením o jednu třídu výše, než jsem původně plánoval. Přesto ale černobílá francouzská verze je u mě i nadále králem. 75% (24.02.2020)

Kdysi se mi podařilo vidět původní francouzskou Mzdu Strachu v TV asi 3x. Teď jsem teprve dohnal Friedkinův remake. Musím říct, že je povedený, přidává v úvodu více pozadí pro hlavní postavy a scéna přejezdu závěsného mostu v bouři dokáže napnout jak struna. Navíc atmosférická hudba od Tangerine Dream, bohužel hraje jen občas, takže doporučuji samostatný soundtrack k poslechu, kde jsou i skladby, které ve filmu nejsou. Francouský originál je ale stále o kousek lepší. (05.10.2014)

Snímok by som rozdelil na dve polovice. Tá prvá bola nezáživná a nudná, plná šedivých dialógov a vleklého deja, tá druhá už radikálne otočila a divák si tak konečne užije adrenalínovú jazdu plnú napätia a nebezpečných situácií. Vychádza mi to na lepší priemer a myslím, že by lepší výsledok film nedosiahol ani v prípade, keby nevznikli Star Wars. 65/100 (02.09.2017)

Tak jsem to udělal úplně opačně a jako první jsem si pustil americký remake. Pro mě byl velmi vydařený a jsem defacto maximálně spokojený s tím, co jsem viděl. Nicméně nemohu hodnotit plným počtem, když originál je alespoň podle recenzí o chlup lepší. Takže další na řadě, je verze z padesátých let a uvidíme, jestli se komentáře nepletou a jedná se o ještě lepší podívanou. P.S. Ta obsluha baru měla působit atraktivně, jak v originále, tady je to ale čistokrevná ježibaba :-)) (19.12.2015)

Film na němž vyhořela slibně rozjetá kariéra režiséra, který se do té doby počítal ke stejné lize nové hollywoodské krve jako Scorsese, Coppola, De Palma nebo Spielberg. Jak známo, Friedkin měl tehdy na kontě dva majstrštyky: Francouzskou spojku a The Exorcist. Díky nim byl považován bezmála za génia, a čekalo se s jakou peckou přijde teď. A on si vybral klasický francouzský snímek, který se rozhodl předělat ve svém typickém stylu. Celému projektu hodně věřil, a dal do něj dle vlastních slov všechno. A ono to nevyšlo. Film propadl u diváků i kritiky. Možná tehdy byli lidi na remaky citlivější než jsou teď, ale pokud bychom měli hledat ve filmové historii předělávky, které stojí za to, Friedkinova Mzda strachu by si zasloužila být v tomhle žebříčku na předních místech. Děj původního filmu je zde rozvinut o to, co v originále zůstává tajemstvím – tedy JAK se hlavní hrdinové ocitli tam, kde teď jsou, a co tomu všemu předcházelo. Snímek je natočen jako typická 70’s záležitost, a myslím, že fanoušci Francouzské spojky musí být spokojeni. U příznivců originálu je výsledný dojem už mnohem spornější... Zbytek je historie: Talentovaného režiséra neúspěch psychicky zcela zlomil. Hollywood přestal věřit ve Friedkina a Friedkin sám v sebe. Dá se říci, že už se z šoku způsobeného jednoznačným odmítnutím na všech frontách (s vyjímkou některých socialistických zemí, kam byl film následně levně prodáván) nikdy doopravdy nevzpamatoval. Proto je Sorcerer dnes tak zajímavý. Nabízí filmovému fanouškovi nejen možnost s odstupem posoudit, zda bylo dobové přijetí snímku spravedlivé, ale také se poučit, jak vrtkavou záležitostí může být štěstí, víra, talent a úspěch. ... Před pár lety běžel na ČT v rámci seriálu profilů slavných režisérů dokument o Williamu Friedkinovi. Jakmile přišla řeč na Mzdu strachu, tvůrci Vymítače ďábla se zlomil hlas, když spustil svůj lament nad zlým osudem... Sad story. True story. (21.12.2006)