Žít a zemřít v L.A.

William Friedkin umí rozhodně lépe. Ale nebylo to špatné, jen to bylo takové bez výrazu, bez života, chyběl tomu šmrnc a chtělo by to asi i lepší herce proti Willemu Dafoeovi. Film není nudný, takže to nebude zcela ztráta času, ale rozhodně to také nebude nezapomenutelný zážitek. Ty dost krvavé přestřelky měly něco do sebe. (08.10.2007)

Podstatně lepší než jiné krimi filmy z 80. let. Perfektní automobilová honička, kterou má Friedkin v malíku (sice o něco horší než z Francouzské spojky, ale i tak výborná). Bylo tam sice několik přehmatů, ale to vše se dá odpustit. Zaujalo mě hlavně to nahlédnutí na výrobu falešných pěněz umělcem v malé soukromé výrobně. Za překvapivý konec přidávam hvězdu navrch. (25.03.2008)

Průměrný akční thriller, ve kterém mi ale utkvěla scéna automobilové honičky. Ta sice sama o sobě není nic moc, ale má skvělý bezvýchodný feeling, protože v ní utíkají dva policajti poté - SPOJLER - co omylem zastřelili policajta vydávajícího se za zločince a teď po nich jde celé město. A taky mě překvapilo, že jeden z hrdinů zařval těsně před koncem. (04.10.2007)

Esenciální osmdesátky s úpěnlivým hrdinou, slizkým záporákem, brutalitou a poctivou honičkou veprostřed. Ne, že by nekonvenční závěr dával nějaký větší smysl, ale zamrazí u něj i dnes. Ještě možná víc překvapí, jak se tenhle film s ničím nepáře a po povinné představovací dvacetiminutovce nahodí neskutečně naspeedované tempo, které neutichne až do finální konfrontace. Pecka. (05.06.2013)

Friedkinovo „proti všem“ zasazeno do rozpáleného betonového města tlejících andělů, kde si můžete být jisti pouze jednou věcí. Nic není jisté. Friedkin jde proti všem zaběhlým žánrovým pravidlům, klame tělem, pere to do diváka s obdivuhodnou razancí, pomáhá si halucinogenní atmosférou, synťákovým hudebním doprovodem, když se mu zdá tempo příliš ospalé, sešlápne k podlaze plyn popř. něčí koule a lidé (nejen ženy) tu jsou jen bezcenným kusem hadru, sloužící (mu) jako pouhá informace resp. prostředek, k dosažení většího cíle. Upřímně, ten film není rozhodně bez chybek, ale za ten veletoč, který Friedkin předvedl v závěrečných minutách, kdy cítíte na zátylku jeho spokojený úsměv, s procedivším „seru na vás“, aby se posléze kruh definitivně uzavřel resp. vymetl cestičku do dalšího kola, si pozornost rozhodně zaslouží. Friedkina můžete osočovat z ledasčeho, ale jedno mu chtě nechtě budete muset přiznat. Jeho rukopis je nezaměnitelný. 80%[Těším se na Cruising]. (28.12.2013)