Tango

Tango je vlastně spíš více překvapivé ve vyústění dialogů v jednotlivých scénách, které jsou netradiční. Ve "vypointování".Ale to "vypointování" vlastně není, až na pár výjimek, zase tak vtipné. Tango je pro mě zvláštní film, oceňuji jeho styl, který je prostě jiný, originálnější, to rozhodně, ale zase se musím přiznat, že mě to místy nebavilo. U komedie, nebo spíš road movie stěží odpustitelná věc. 65% (03.06.2014)

Drsným černohumorným pohledem se poodkrývají manželské a partnerské vztahy ve stereotypech, pádech i bizarnostech. Film má ostrý říz cynického chlapáctví. S chladnokrevně krutým nadhledem a v nevšední eleganci ukazuje svou důvtipnou hravost ironie. Experimentuje s absurditou podstaty temných přání a dostává se do svérázných a sofistikovaných úvah o nesnesitelnosti trvalého manželského svazku v bolestech běžnosti a otupělé nenávisti v kontrastu s trudnomyslností osamělého a přelétavého způsobu žití. Nedává odpovědi, ukazuje složitosti, krásy, bolesti, zrady, lásky, slzy, zkázy a naděje. Ten drzý styl je tou nejúčinnější zbraní působnosti svého vynaloženého úsilí. Ta jízlivá ironie má vznešený šarm chytrosti hloubky. Putování krajinou, putování myslí, putování životem, putování zážitky, putování pocity, putování možnostmi, putování na prahu života a smrti v jeho počáteční i konečné podobě. Hlavní postavou je ctihodný soudce (skvělý Philippe Noiret), nepřítel trvalého svazku mužů a žen. Cynicky využívá možnosti svého postavení k prosazování vlastních názorů na ženy a jejich zhoubný vliv na mužské plemeno. Jeho protipólem je pilot Vincent Baraduc (velmi dobrý Richard Bohringer) v plamenech citů i chladnokrevnosti pomsty žárlivosti. Netradiční cesta je pro něj svéráznou terapií na odpuštění vlastních hříchů. Trojlístek uzavírá soudcův ponížený synovec Paul (dobrý Thierry Lhermitte) ve zmatcích žárlivé potupy. Třese se v nerozhodnosti, strachu, odhodlanosti a hledání klidu. Z dalších rolí: atraktivní návštěvnice hotelu se smyslnou neústupností (šarmantní Carole Bouquet), dobrovolně trpící hotelový poslíček (pozoruhodný Jean Rochefort), unikající Paulova zklamaná manželka Marie (zajímavá Miou-Miou), manželství radikálně ukončující Madeleine (půvabná Judith Godrèche), Vincentova znuděná manželka Hélène Baraduc (půvabná Michèle Laroque), či taxikář jako prostředek pomsty (Laurent Gamelon). Je to inteligentní, je to stylové, je to vtipné. Je to nevšední a jedinečný pohled do nedorozumění, trápení i velikosti partnerských a manželských vztahů. Je to nevšední zážitek i poutavá zábava. (24.10.2016)

Mám rád francouzskou komedii, ale nemohu dát víc. Po prvních bezmála geniálních humorných scénách se mi zdá, že se film dostal do roviny, v níž ne a ne dotáhnout vtip do opravdu zdařilého vypointování. Jako by vždy zůstával těsně pod hranicí dosažitelného - co se humoru týče. Nevím, jestli je mi rozumět, možná mi to prostě jen momentálně nesedlo. (06.06.2009)

Každý má niekedy chuť utopiť tú svoju, ale hľadať kvôli tomu nájomného vraha, ktorý sa vrahom vlastne vôbec necíti? Humor v úvode mi sedel. Po príchode Noireta, na ktorého som sa tešil najviac ma však humor paradoxne prestal baviť. Mal som pocit, že sa na to už príliš tlačí a to nemám veľmi rád. Pre mňa na jedno pozretie. 60%. (09.06.2013)

Výborný film, který mě dost rozesmál a hodně pobavil. Nemyslím si, že by byl protiženský, spíš je tam krásně ukázaná povaha klasických mužů, nebo aspoň povaha, jakou by chtěli muži mít. Chtějí být drsní a ženy jen využívat - ale to proto, že s nimi nechtějí a nebo neumí žít a bojí se, že bude uražena jejich ješitnost a city. Nakonec ale stejně všichni chlapi zjistí, že ženy ke svému životu potřebují! (01.04.2009)