Fantomas

Tento film sa už len z pohľadu že sa jedná o neoddiskutovateľnú legendu francúzskeho filmového plátna, nedá komentovať inak, než spôsobom a štýlom kladnej kritiky. Necítim sa tým povolaným, ktorý by mal komentovať dej filmu, jeho spracovanie, či výkony hercov, preto len .. Fantomasa mám veľmi rád, vo všetkých jeho podobách. Fantomas je jeden z prvých celovečerných filmov kde hral Louis de Funés hlavnú úlohu a kedy ešte nebol tak známy a nebol braný za hlavnú hviezdu. Čo sa po jeho výkone zmenilo a v ďalších dieloch Fantomasa už bol hlavným ťahúňom filmu. (07.02.2015)

Tak rozhodně klasika, ze které jsme měli radost už za komunistou. Je to také jeden z mnoha mála filmů, který je lepší nadabovaný než originál. Filipovský byl těžkej šílenec, co se týká dabingu. Jinak jako komedie to neni špatny Funés je jasnej, ale mě osobně stačí tenhle jeden film co se týká série Fantomas. (22.09.2011)

No, tohle mi prislo jako takovej pomalejsi rozjezd. Vsechny postavy se teprve predstavujou a na akci tu dojde malokdy. Vtipu tu taky moc neni, ale to je hlavne tim, ze Funes je vedlejsi postava a vetsina pozornosti je na Jeana Maraise. Nastesti si tvurci dali zalezet s pribehem, takze je to dobra kriminalka, spis nez nejaka blazniva komedie a kdyz jsem si na to za chvily zvyk, tak jsme se dobre pobavil, protoze film ani na chvily nenudi. (05.03.2007)

DVD/// Obsazení 8/10 Děj 8/10 Hudba 7/10 Efekty 7/10/// +herci, Fantomas, dobrá hudba, zábava -najde se tu pár hluchých míst, dnes už není údernost některých vtipů tak velká./// Do dneška jsem myslím Fantomase neviděl. Alespoň z dětství jsem si ho nepamatoval a tak jsem byl docela zvědaví na to jaké to bude a o čem to bude. No a i když jsem ze začátku koukal tak nějak nezaujatě, po chvilce jsem se začal bavil a docela se mi to líbilo. Aji akční scény nebyly špatné, sice působili docela levně, ale byly rozhodně zábavné. Už teď se těším na pokračování./// Celkem 76%/// (25.07.2008)

Můj věčný favorit na poli zábavy, slovní přestřelky Marais-Funés mi budou poškozovat brániční svaly ještě hodně dlouho. Pouze u toho Maraisova avantgardního řízení z kopce a zpátečkou si občas říkám "slabota, chlapče, slabota," protože mě kdysi otec povozil v plném provozu po ledě, mezi ostatními beznadějně kličkujícími auty a v otáčkách tempem tři sta šedesát stupňů za dvě vteřiny, takže to, že jsme posledních zhruba šedesát metrů letěli už jen pozadu a já jsem pohledem do zpětného zrcátka navigovala výkřiky typu "doleva, doleva, to je moc doleva, doprava, teď to mastíme na tirák, doleva," než jsme se konečně zarazili o svodidla, byla docela úlevná změna. Když jsme kupodivu bez úhony dorazili na místo určení, byli jsme uvítáni slovy: "To je dneska hrůza, co? Představte si, že jsme udělali ráno na dálnici hodiny!" Podívali jsme se po sobě a beze slov se shodli, že nemá cenu něco říkat. Z toho všeho vyplývá, že já a můj rodič jsme akčnější dvojka než Marais a Demongeotová - kdo by to byl řekl... (18.11.2007)