Fantomas se zlobí

"Pronásledují mě, já se otočím a srazím dva lotry svou třetí rukou." Třírukej komisař Juve je skvělej. A byl by skvělej i tehdy, kdyby neměl střílející dřevěnou nohu, střílející doutníky a ztopořenou pásku přes oko. Jeho stíhání Fantomase, Fandora i tří profesorů Lefevrů je prostě dokonalý. Kdepak zavedený postupy, to chce instinkt. Pak by mohl Fantomas pláchnout jedině v lítajícím Citroenu, což by byl samozřejmě úlet. A jelikož se v tom zmatku neustále pohybuje i nádherná Helena, tak bych si ji dovolil pozvat na oběd do Říma, abychom se mohli společně pobavit nad genialitou vyznamenaný hvězdy francouzský policie. (20.02.2022)

Nieje to síce tak akčné ako jednotka, ale zato to je trochu viac zábavné, nieje to samozrejme komédia u ktorej by som padal od smiechu zo stoličky, ale dá sa na to pozerať a aj sa pri tom človek zasmeje, neviem čím to je, ale Louis de Funés sa mi tu páčil oveľa viac ako v jednotke. Druhý snímok o najväčšom zločincovi všetkých čias sa už ľahko nesie v paródii bondovských príbehov. Vynálezy, ktoré majú políciu pomôcť v dolapenie zločincov a monštruózne Fantomasovo sídlo. Príbeh už obsahuje ďaleko viac gagov hlavne pre postavu komisára, takže Louis de Funes sa mohol viac vyblázniť. Dejstvo vo vlaku je snáď najlepšie z celého filmu. Tvorcovia tento snímok vyobrazili úplne inak a tak sa od toho predošlého značne líši. A je to jedine dobre. Všetko sa posunulo aspoň zase o kus ďalej a v ničom sa neopakuje. Avšak táto snímka sa i tak ako skoro všetky pokračovania krčí v tieni jeho predchodcu. (15.09.2019)

“Vzpomínám si. Jsem mrtvá. Já jsem Raymonda.“ Mrtvá? Mrtví si na nic nevzpomínají. Přicházela k sobě. Raymonda, která se utopila v Seině, se probírala k životu. Pomalu se jí vracelo vědomí. Přivykla už tak dokonale pocitu smrti, že odvykla pocitu života. A přece se jí rychle rozproudila krev v žilách a normálně rozbušil tep, který během jejího bezvědomí zeslábl a téměř ustal. „Kde to jsem? Co se to se mnou stalo?“ ... Škoda, že drtivá většina dnes zná Fantomase pouze z moderních filmových parodií, a v životě si nepřečte skvostně pokleslé a nádherně temné romány Pierre Souvestra a Marcela Allaina, jež na počátku 20.století tak zbožňovali surrealisté. Pokud ale chcete poznat skutečného génia zločinu, poradím vám: Ptejte se po Červené vose. Nasedněte do Fiakru noci. A možná pak ty filmy uvidíte v trochu jiném světle. ... “Márnice,“ zašeptala. „To je márnice. Mysleli si, že jsem utopená.“ Ale ne, nebyla to márnice, protože u stěny spatřila lidské kostry v řadě jednu vedle druhé, zavěšené od stropu na dlouhých provazech. Na dvou sousedních stolech ležely dvě bílé postavy, přikryté rubáši. A o kus dál... Pod chodidly ucítila Raymonda chladnou a mrazivou vlhkost lepkavých dlaždic. Potácivě se rozběhla k posledním stolům. Tam spatřila něco nepojmenovatelného, hnusného, co hrůznou děsivostí převyšovalo všechny výtvory nejbujnější fantazie. Ležela tam mrtvola ženy, natažená na zádech. Bývala to bezpochyby mladá žena, protože paže si dosud zachovaly jemný a pěkný tvar. Ale tělo bylo v naprostém rozkladu. Nafialovělé maso světélkovalo, jedno oko chybělo a místo něho zela v obličeji díra, z poloviny pravé tváře visely cáry. Břicho se proměnilo v hromadu hemžících se červů. Raymonda uskočila a shodila přitom na podlahu něco těžkého a splasklého. Byla to noha vytržená z kyčle, na níž po celé délce stehna bylo ještě netknuté maso. Avšak kosti na chodidle a na lýtku byly úplně holé, jakoby oškrábané. „Bože, já blázním,“ pomyslela si, a s hlavou v dlaních běžela na druhý konec místnosti. Když míjela stůl, na němž se probudila, nohy se jí zapletly do rubáše. Chtěla se ho zbavit, jenom se však ještě víc zamotala a skutálela se na zem. Přitom se rukama chytila za cosi, co se na ni převrátilo. Cítila, jak jí po nahých pažích stéká nějaká studená tekutina, kapku po kapce, pomalu. (24.08.2007)

"Cinéaste"! Príjemne originálna atmosféra s odľahčujúcimi momentmi podnietené okolnostiam filmu, solídnymi nápadmi, vtipnými hercami (predovšetkým Louis de Funés je pánko; Marais tiež ponúka viac ako je treba), dobrou atmosférou (dačo na spôsob Pane,vy jste vdova), maskami s dobrým mejkapom a vizážou. Neustále prenášanie bremeno pasáží do iných alternatívnych žánrov zaberá : chvíľu prevláda komédia, inokedy mysteriózne nerozpoznanie situácií, potom fantasy kúsky a v neposlednom rade krimi-dobrodružstvo (napr. vo vlaku, na úrade...). Časté triky, odpočúvania, maskovania, skrývania sa, súperenia, zvraty... Lenže kultovosť nehrozí...Ani náhodou. Kadencia vtipu a deja sa časom vytráca. (06.06.2013)

Oproti prvnímu dílu víc nudy a víc vtipů. Funícímu to s parukou docela sekne co? :-D Fantomas sice pořád řeší, jak ovládnout svět, nicméně i na něj doléhá krize středního věku a on by rád novou ženskou. Někdy si říkám, že být Fantomasem, chtít opanovat svět a žít proto jako starý mládenec, mohl bych z fleku vystupovat v show Na (permanentního) stojáka. (14.01.2013)