Zmizení Eleanor Rigby: On

Mezinárodně sdělný příběh, který bude v záplavě zpracování tématu hledání formou brigittejonesovských komedií bojovat o diváckou přízeň své generace hódně těžko i přes poctivý scénáristický a režijní přínos a gradující souhru hereckých výkonů. Velká úcta patří scénáři, který se nesnaži vytěžit asociace beatlesovské inspirace, ani nastavit zrcadlo mnohým pošetilostem a proprat všechny marnosti třicátnického žití, které v jisté fázi ztrácejí svou spotřebitelskou důležitost, a jde po ose osobního prožívání a subjektivních interpretací. I s citlivou hudbou a soundtrackem (jeho charakterizační význam jemně propojuje verze příběhu a napříč jimi stoupá) blízko 4* (07.11.2014)

Tak prve jsem viděl JEHO pohled, ten JEJÍ mě teprve čeká, ale jestli to bude na stejné brdo, tak mě asi šlehne. Ničím mě to nedostalo, nestáhlo, neuchopilo a nedrželo v bdělém stavu. Myslete si, co chcete, ale zvrat/pointa ohledně ztráty dítěte a následném rozpadu vztahu mi přišel hrozně moc laciný a prvoplánový. Ale to bych ještě vydýchal, kdyby to nebyl vyplněno takovým množstvím filozofických plků, žvástů a mouder z huby syna i jeho otce, přičemž to byla povětšinou jen prázdná slova, aby "řeč nestála", ale ab to zároveň znělo moudře, oduševněle a mentorsky. Dokoukal jsem to v podstatě jen proto, protože jsem stále čekal, KDY se konečně něco začne nějak dít, a nevěřil jsem, že TOHLE je to ono, o čem se ještě nedávno mluvilo. Jediným plusem mi /prozatím) zůstává samotný nápad natočit jeden příběh rozdělený do dvou filmů vždy z pohledu jednoho z ústřední dvojice. Popravdě, raději bych asi viděl třetí část filmu, sestřih z pohledu té akvarijní vyhládlé rybičky - po vstřebání JEHO pohledu by to totiž nemohlo být nudnější, mělo být to mnohem méně jakýchkoliv plků a netrvalo by to 89 minut. (09.02.2015)

První půlka dvojfilmu The Disappearance of Eleanor Rigby, a to z pohledu Conora (James McAvoy). Nemůžu vytknout nic hereckým výkonům, vše je dosti realistické, ale to může být někdy kamenem úrazu. I když se na plátně odehrávají emoce, mně to přišlo jaksi chladné a odosobněné. Možná to byl záměr - jakýsi pohled na JEHO vnímání, ale to mi nestačí. All the lonely people... Where do they all come from? (10.11.2014)

Tak jestli jsem si říkal, že ten předchozí dnes odkoukaný japonský snímek Tennen kokekkô nebyl nic úchvatného, oproti tomuto kousku jde o geniální a oskarový počin! Tolik blbých a prázdných keců i scén už jsem v žádném filmu dlouho neviděl, vydržel jsem hodinu jen díky tomu, že jsem se mezitím věnoval i jiným činnostem. Chápu sice kam režisér mířil, ale ono to chce taky zpracovat tak, aby se na to dalo dívat - samotná myšlenka jaksi nestačí. V jedné věci však film vysloveně vyniká - dokázal mne na 100% přesvědčit, že ho nechci nikdy v životě vidět z druhého či společného pohledu. Fujtajbl... (14.04.2019)

Ač by to mělo být (vzhledem k mému pohlaví) přesně naopak, JEHO verze (viděna jako první) se mi zamlouvala daleko více než JEJÍ (viděna jako druhá). Jistě, pořád je tu jistá pravděpodobnost, že zapracovalo ono ošemetné "to je lepší, to jsem viděla první", ale nemyslím si, že by změna pořadí, v jakém jsem filmy zhlédla, v tomto konkrétním případě něco změnila. Zatímco "HIM" působí citlivěji, srozumitelněji a tak nějak celistvěji (tj. klidně by mohl existovat i jako samostatný film), "HER" je nekonzistentní, sobecká a chladná záležitost (a jako samostatný film si ji neumím představit). I když si uvědomuji, že vynášení soudů nad chováním hlavních protagonistů nemusí být úplně fér (byl nám ostatně zatajen celý půlrok od oné tragédie), míra empatie z mé stany se u Conora blížila stu procent, kdežto u Eleanor se po většinu času pohybovala spíše v záporných číslech... Velkou neznámou jsou pro mě "THEM" - přinášejí něco nového nebo se jedná o pouhý výcuc z obou filmů? Asi to budu muset časem zjistit.;-) (09.11.2014)