Oskar

Oscara hodnotilo 43 sledovaných užívateľov z mojej stovky a iba v jednom prípade dostal dve hviezdičky. Ja sa bez najmenšej výčitky svedomia pridávam. Veď väčšine filmov s Funésom som dal dve hviezdičky a tak bude Oscar v dobrej spoločnosti. Chápem, že keď mal divák -násť rokov a žil v krajine socialistického tábora, tak jeho pohľad na akýkoľvek film zo Západu sa líšil od dnešného. Spoločne s Františkom Filipovským to môže vysvetliť vtedajšiu popularitu Funésa u nás. A to je všetko, čo som chcel k tomuto filmu napísať. (17.12.2020)

MŮJ KUFŘÍK. Ve skutečnosti tato velká kufříkovská story pochází původně z divadla a to  už z konce padesatých letech, kdy s ni Louis de Funés (ještě před dobou své největší slávy) na divadelních prknech slavil svůj  první  velký úspěch. V době jeho největší popularity na dávný úspěch navázal obnovenou premiérou a reprízami na začátku 70.let a v 60.letech tímto filmovým zpracováním. Jak moc je převedení divadelní hry na filmové plátno režisérem Edoardem Molinarem  invečně zpracované moc posoudit neumím. Divadelní original jsem až na krátké kolující náhravky na YT nikdy neviděl a dneska už ani nikdy neuvidím. Takhle mám k dispozici jen toto filmové zpracování. Úvodní půlhodinka plná rozvinutých dialogů mezi Louisem de Funésem a Claudem Richem je možná trochu zdlouhavá, ale i tak mají ty rozhovory mezi oběma herci různé generace svoje kouzlo.  A z nenápadného začátku  se s přibývající záměnami, informaceni a postavami rozjede velká jízda, která graduje až do samotného finále.  Ale i přesto se vtom pozorný divák snad neztratí  a vtip s záměnou kufříků je opakován jen rozumně tříkrát ve fazích překvapení, opakování průsvihu, pointa, takže nezačne být trapný.  Co se týče Louise de Funése, někdo může namítat, že je všude stejný. I já jsem měl někdy sklony se v jeho herectví šťourat a považovat jej občas za rutinní. Ale na druhou stranu mě i  tady (a možná hlavně tady) fascinuje, jak ve své typické roli podává neuvěřitelně energický výkon  s vynikajcí pohybovou a mimickou stránkou...A když za doprovodu rozsáhlé gestikulace a tance vyzívá svého maséra, ať otevře kufrík načež pak lítá po domě a vykřikuje,  že je blázen, tak to je prostě geniální a milovník bláznivého humoru musí mít z takového čísla radost.  Co teprve jeho legendární pantonimické zhroucení...za němého úžaslého sledování maséra, dcery a manželky. Nejen tady  je vidět, že film nestojí jen na rtuťovitém Funésovi. Všechny další významnější jsou perfektně napsané a sehrané karikatury. Dobrosrdečný masér trpící na nervy, oplývající opravdu početnou svalovinou, ale omezenou mozkovinou  v podání Mario Davida, vykutálený podvodníček vědátorského typu v podání Claude Richa, pohledná, ale poněkud na nervyjdoucí vzdorující dcera, natvrdlá manželka v podání Claude Gensac a samozřejmě vždycky vděčný přičmrnádač Paul Préboist jako sluha. To všechno jsou skvělé figurky, které s Funésem vytváří skvělou souhru a bez nich by to nebylo ono. Myslím si, že je Oskar skvělý případ staré dobré francouzské komedie, navíc komorního salónního typu. Zamrzí snad jen, že nikdy neuvidím excelovat Funése a Davida v divadelní verzi. (06.08.2021)

Vím, že za to co tu napíšu se budu škvařit ve filmovém pekle, kde mě budou mučit jihoamerickýma telenovelama a německými romantickými filmy podle románů Rosamundy Pilcherové....., ale mě se víc líbí Oskar se Stallonem! A je to venku, uf. Mám sice rád Funesovo cholerické herectví, ale tenhle film stojí v podstatě jen na něm a na jeho šílenostech, když to ten Slyem na scénáři, vtipných dialozích většiny hlavních či vedlejších postav, více si pohrává se zápletkou i pointami k jednotlivým gagům. A teď mě upalte :o) (13.07.2007)

Louis de Funès zde opět předvádí neskutečné grimasy a gesta. V této roli působí, že se doslova vyžívá. Ale v které ne, že? Příběhově se mi Oscar také líbí. Děj je komornější, postav poměrně málo, prostředí je omezeno takřka výhradně na Funèsovu vilu, maximálně prostor před ní. Zápletka je zajímavá a eskapády kolem kufříků dokáží pobavit. Při srovnání s verzí se S. Stallonem jsem na obdobném dojmu. (10.05.2021)

Komedie, kterou jsem sháněl celý život. Zdá se, že naposled běžela v televizi někdy kolem revoluce a tehdy jsem ji propásnul. Teď ji konečně mám a jsem rád, protože je to rarita a pro skalního funésovce naprostá nezbytnost. Ale abych byl upřímný, jsem trochu zklamaný. Když vezmu v úvahu, že hra Clauda Magniera se vlastně postarala o Funésovu popularitu (v divadle), že s Molinarem později natočil vrcholnou crazy Hibernatus a že dokonce i americká verze Oskara je zatraceně vtipná, čekal jsem ještě víc. Oskar vůbec není špatný, ale je zbytečně divadelní, Louis málo vyšiluje, děj plný záměn osob a kufrů není správně vygradovaný. Má prostě kvalitativně blíž k Pouic-Pouic než třeba k Velkému flámu. Celkově mám skoro dojem, že sehraná parta z divadla se domluvila, že zajede na víkend do vily jednoho z nich a pro historické účely pořídí lehce upravený záznam slavného představení. Ale i to je dobře. 80 % (08.02.2005)