Legenda 17

Jak to asi může dopadnout, když se holka kouká na film o hokejistech, mňo jasně, přestane vnímat po prvním záběru, kde si atletičtí sportovci navzájem mydlí svalnatá záda. V tomhle případě to tak úplně neplatí, protože na programu jsou tvrdí ruští chasníci, které nejvíc naštvete, když je nazvete krasobruslařkou, tedy jedinou obnaženou částí těla, jež jsem měla tu čest uzřít, byly jejich dásně. A pak Smilla (ráda o sobě hovořím ve třetí osobě) je, co se týče hokeje, odbornicí na slovo vzatou. Například přesně ví, jakej prací prášek nejlépe pomáhá na zakázané uvolnění, perfektně si prostudovala statistiky nejproduktivnějších hráčů jak v lize, tak v NHL, aby mohla chlapce a chlapy ohromovat hláškama typu:„Stamkos si je letos dává, viď.“ nebo „Hemský by měl přidat, už je s bodama v mínusu.“ a životním úspěchem Smillyna života rozhodně není dopsání diplomové práce, či záchrana zajíčka Nesquika z labyrintu hrůzy na zadní straně krabice od cereálií, nýbrž pochopení toho, co to znamená postavení mimo hru. (25.11.2014)

Uspaná první polovinou jsem se začínala bát, že moje snadná hokejová vzrušivost zůstane nevyužitá, zrození hvězdy při popření mýtu neporazitelnosti Kanady v "Sérii století" obavy poněkud rozptýlilo, sportovně-divácká dušička však nebyla plně uspokojena... Kde se mělo přitlačit, tam se brzdilo (politický tlak na hráče, Tarasovovy metody), jindy byl skutečný bubák horší, než ten malovaný a bohužel, i záměrně zkarikovaný (Esposito, Clarke), momentky z dětství i scény z rodinného života nicneříkající, romantická linie divnější než divná, úsměvné scénky naivní a hudbě se taky právě nedařilo. Takže, co udělám s pochvalou? Rozdělím ji mezi jména Oleg Menšikov, Danila Kozlovskij a vyvrcholení v samotném utkání - i když opět s výhradami - divák je zanechán dojmu, že se kanadské fauly nepískaly, zatímco ty ruské ano, ve skutečnosti byl vyloučen stejný počet hráčů na obou stranách, a taky digitální hrátky s pukem působily v celkovém pojetí tak nějak nepatřičně - a v neposlední řadě mně nadělalo hodně radosti totální kanadské pokoření, neboť i já jsem tím divákem, který aroganci nefandí a javorovým listům nepřeje vítězství, i kdyby nastoupili proti samotnému peklu. Chtěla jsem původně udělit hvězdy tři, ale jak se tak poslouchám, přesvědčila jsem se, že to na ně ve skutečnosti nevidím. (27.12.2013)

"No što zasranci...Nikdy ste nepochopili, že ste celý môj život..." Je pravda, že sme tých ruských "zasrancov" nenávideli, ale keď sa na to pozriem bližšie, nenávideli sme skôr politický systém, ktorý reprezentovali a nie ľudí ako takých. Meno Charlamov mi nehovorilo nič, ja pamätám až legendárnu päťku - Fetisov, Larionov, Kasatonov, Makarov, Krutov. Milujem hokej a filmov na túto tému mnoho niet. Za najkvalitnejší zatiaľ považujem The Rocket , ktorému je tento ruský film v mnohom podobný. Tiež sa venuje jeho dospievaniu, rodine, prvej láske a hlavne hokeju. Najlepšie na filme sú však slovné hádky a počiatočné nezhody s trénerom TARASOVOM, ktorého výborne zahral Oleg Menšikov. Práve jeho tvrdé tréningové metódy, kde nikomu nič nedaruje len tak, patrí k tomu najlepšiemu. Najviac mi sadla scéna, kde reprezentanti CCCP poskladaný s troch moskovských klubov - CSKA, Dynamo a Spartak akosi nemohli nájsť spoločnú reč...Trenérova lekcia "zjednotenia" je u mňa vrcholom filmu. Takmer celý film som si hovoril super, až prišiel záver, ktorý to mal všetko vygradovať, ale nevyšlo to úplne. Kanaďanov nepochopiteľne vykreslili ako nájomných vrahov s odpornými ksichtami, až som si vravel, kde tie masky hľadali. Celkovo však ide o veľmi kvalitný film, ktorý vám meno Charlamov a jeho číslo 17 zaručene vtlačí do hlavy na dlhú dobu. Mne osobne navždy...80%. (13.01.2014)

"Dobrý hokejista musí mít přehled o spoluhráčích, protihráčích i blondýně ve třetí řadě." Já jsem tedy lajnu ve složení 17 Валерий Борисович Харламов, 13 Борис Петрович Михайлов a 16 Влади́мир Влади́мирович Петро́в zaznamenal až ke konci jejich slávy, takže jsem daleko více nenáviděl jejich strojové následovníky. Nicméně jejich hokejové kvality jsem vždycky uznával a cholerik Charlamov nebyl výjimkou. Pro mne je tento životopis hodně poučný, neboť se na život v Sovětském svazu dívá jinýma očima než učebnice Občanské výchovy a zejména vše okolo egoistického trenéra Tarasova bylo hodně zábavné. A taky mne bavilo to kontroverzní zobrazení Kanaďanů, protože tito milí a inteligentní příslušníci javorového národa se nějakým zázrakem po nazutí bruslí proměňují v agresivní vypatlance, což v historii mnohokrát prokázali. A jelikož se dokáží spontánně radovat z každého vítězství dosaženého zraněním soupeře, tak jimi upřímně pohrdám. Sportu zdar! (31.12.2015)

Jakožto hokejový fanda mám filmy o hokeji (tak) určitě rád a každý nový kousek o tomto úžasném sportu vítám. Pár scén se povedlo, především ukázka rivality hráčů Moskevských týmů po tom, co se sešli ve sborné a pohled na trenéra Tarasova byl v pořádku. Trochu mě ale zaskočil střih a někdy velké přeskakování zajímavých momentů kariéry Charlamova. Vrcholem filmu pak byl první zápas SSSR vs. Kanada, kde bylo vykreslení hráčů hodně černobílé (rusové hrdinové a kanaďani dobytci na bruslích), ale točit to druhá strana taky si to udělají k obrazu svému. Má to své mouchy ale přesto doporučuji 70%. (23.02.2014)