Velmi uvěřitelné příběhy
Režie:
Igor ChaunScénář:
Igor ChaunKamera:
Jan VelickýHudba:
Jiří ChlumeckýHrají:
Miloš Frýba, Elena Galanová, Dagmar Dvořáčková, Rudolf Krouza, Marie Krouzová, Anna KreuzmannováObsahy(1)
Paní Hůlová je stará paní a na světě je již sama. Jediným společníkem jí na Štědrý večer bude televizní obrazovka. Nalézáme se v Čechách, někdy v konci temných sedmdesátých let. (oficiální text distributora)
Recenze (41)
Raděj než ve staru sám prožívat vánoce radši mě střelte do palice. Důchodkyně paní Hůlová z jednou nohou v hrobě a druhou v psychiatrické léčebně už v tom má nejspíš praxi. Tak jak asi dost takových starých lidí kdy vám samota a stáří vyhlodá díru do hlavy. Naštěstí už máme televize a člověk má koho poslouchat a na koho povídat v zašlém polorozpadlém bytě. Sedumdesátky sem minul asi o dvacet a štědrovečerní program a ty kecy hlasatelů o kolo toho se skoro nezměnily. A tady je sestřich těch nejvybranějších bezpáteřních hlášek. A tak se není čemu divit, že paní Hůlová si na konci snímku "odskočila". Koncentrace deprese na tenhle svátek pohody. A pokud máte v rodině nebo mezi přáteli nějaké nevyřízené účty doporočuju pro navození atmosféry pustit si snímek na zmiňovaný štědrý večer, nejlíp o samotě. Jako léčbu, že každý tak může skončit a nějaké handrkování o zbytečnostech je naprosto bezpředmětné. ()
Při představě, že děj tohoto mikrosnímku je velmi reálný a blíží se; při představě, že až budu starý a sám už na mě nebude "mile" hovořit nějaká reálná tvář, je slovo "mrazivé" velice hřejivé... doporučuji se nechat obejmout Kybernetickou babičkou a vyjít vůkol lidem../škoda, že se tenhle film skoro nevidí... ()
Skvely,netradicni vanocni pocin vzesly z pera a rezijni taktovky Igora Chauna.Rada : Nevhodne sledovat v tezkych chvilich, anebo prave naopak "vhodne sledovat v tezkych chvilich,osamenich ci depresich!". Davam vysoky kredit pani Hulove, za to ze vydrzela 15 minut a 51 sekund. "Retezy vzteklym psum,havranum tmu a volne nebe kridlum bezelstnym,jen lette holubi! A starym feldmarsalum kteri melou svou ve vysilani pro zacinajici valecne zlocince,v pulhodince pro sebevrahy, v poradu pro pristi valecne vdovy, v kratkem kurzu pro hrdlorezy, v okenku o ceste do vectnosti. Co tem? Ale nase oci uz vidi jinak nez vcera videli a jeste lip budou videt zitra,pozitri a nase srdce budou cim dal smelejsi a moudrejsi i cit. Jen lette holubi!" ()
No, byla jsem zvědavá na raná dílka duchovního hledače, a tak jsem se koukla na tento filmík, díky kterému jsem si vzpomněla na mládí, kdy jsem také poslouchala hlasatele, nebo spíš neposlouchala, jelikož jsem se těšila spíš na to, až domluví a pustí ten očekávaný film. Vzpomínám si, že ve mně také kolikrát ty jejich pořady vyvolávaly depky, jenže já naštěstí nebyla sama a dokázala jsem se hlavně obejít bez televize, jelikož v té době nebylo opravdu moc na co koukat. Ale dovedu si představit, že osamocený člověk je vděčný alespoň za tento kontakt, a proto ti, co takto hovoří z obrazovky k lidem by si měli být vědomi zodpovědnosti za to, co a jak hlásají. A když se na Štědrý večer k tomu přidá taková pěkná depresivní báseň, tak to už má fakt sílu a asi to nebude to pravé ořechové. Spoiler. Nemohla jsem si opět nevzpomenout na trpaslíka, kdy Rimmer strávil jedno dopoledne na lince důvěry a všech pět lidí, kteří se mu dovolali, včetně toho, co si spletl číslo, spáchali sebevraždu. Chudák paní Hůlová. ()
Tady je to přesně naopak než v Dlaždici: Rádoby vtipná společenskokritická pointa stojí za sarou bačkoru, ale ono se to bez ní zcela obejde. O kvalitu se postarala socialistická televize a paní Hůlová (které kameraman neměl to srdce říct, ať si ho nevšímá). Ute a Jan, umělci z Endéer, zpívají hladovějícím a opuštěným. I když ta pointa... možná jsem jen málo dada. ()
Galerie (3)
Photo © Česká televize
Reklama