Pád

Komplexně vystavěný seriál. V podstatě brilantní procedurální drama, jdoucí v až fyzickém popisu kriminalistických postupů od prvotního ohledání místa činu, přes sběr důkazů, výslechové techniky, až po všechno politikaření a práci s veřejným míněním a médii do málokdy vídaných podrobností, čímž skvěle navozuje tísnivý pocit, že takhle by se to všechno mohlo opravdu stát - že takhle se to právě teď ve světě někde děje. V druhém - a jistě hlavním - plánu je "The Fall", jak bylo hodněkrát zmíněno, o svých postavách. Skvělé prokreslení nejen ústřední dvojice ale i velké většiny ostatních charakterů přidává na životnosti viděného, až analyticky rozebírá nitro zúčastněných, jejich emoce, motivace. Těžiště seriálu je tak v dialozích, interakcích postav, detailních záběrech na tváře, oči, nervózní pohyby rukou. Ve třetím plánu jde o jeden z nejvíce ženských seriálů, které jsem kdy viděl, a to nejen v kontextu postavy Stelly Gibson. Muži jsou v "The Fall" až na jednu dvě čestné výjimky pojímáni jako balíčky plné agrese, neukojených tužeb, pokrytectví, pocitu vlastní důležitosti. Ženy v "The Fall" muže mohou milovat, mohou je intelektuálně i charakterově převyšovat, ale i přesto - nebo možná právě proto - se před nimi musí mít vždy na pozoru, chránit se před predátory i slabochy... "The Fall" má pevnou strukturu vyprávění, která se odráží primárně ve vystavění jeho třech řad. První popisuje zločiny, jejich vyšetřování, druhá se soustředí na vlastní chycení pachatele, třetí přináší konečné rozhřešení. "The Fall" není dokonalý, dá se mu vytknout zejména pro někoho místy až neúměrná pomalost tempa akcentovaná hlavně ve třetí řadě, v níž lze najít i mezery v logice chování některých postav, překvapí i neuzavření příběhu Spectorovy rodiny. Ale právě ona pomalost třetí série i v první moment zbytečně působící zápletka s amnézií ve výsledku pracují pro emoční dopad posledního dílu, plného až hmatatelně přímočaré agresivity a totální destrukce... "The Fall" není bezchybný, ale jeho komplexnost a působivost si zaslouží ocenění. A chápu, proč Gillian Anderson označila Stellu Gibson za svoji nejoblíbenější postavu, kterou kdy hrála. (07.04.2018)

V průběhu 1.dílu série, jsem se nějak pořád nemohla chytit. Frfňala jsem nad stylem, kdy vraha znáte od začátku a nijak zvlášť vás neděsí. Ba naopak máte možnost poznat ho jako vzorného otce, navíc vizáží se pohybuje někde mezi přehlídkovým molem a olympijským desetibojem (takže docela kořen!). O vrchní vyšetřovatelce zase nevíte lautr nic a ona vám to nijak neulehčuje, kromě toho, že se jeví jako neskutečně studená koza. A dopadlo to tak, že uprostřed noci po skončení pátého dílu jsem freneticky prohledávala internet, zda už vyšlo pokračování, protože jsem dočista zpanikařila z toho utnutého konce v nejlepším. Nikdy jsem nechápala svoji matku, když sledovala s až fanatickým zaujetím staré britské kriminálky, všechny ty Dálgliše, staré Agátiny televizní adaptace a všemožné detektivní pičozy. Nesměli jsme jako děcka ani pípnout, když pronikl ten studený britský čumák do našich televizních světů. A teď tomu začínám rozumět. Britové tohle umí. Dělají to už dlouho a dopracovali televizní kriminálky k dokonalosti. Precizní herectví. Uvěřitelný zločin a vynikající atmosféra. A vždycky nějaký charismatický a těžko čitelný hlavní vyšetřovatel. V tomto případě o to víc zajímavější, že jde o ženu. Bezdětná, ale heterosexuální (a že teda sakra sexuální, viz 2.díl), chladná tak, že si budete muset přitopit. Z její emancipovanosti se chlapům stáhnou koule do břicha a ženské ani nenapadne posmívat se její hobití výšce. Dokonale zvolený typ hlavní detektivky a dokonale zahrané. Přísahám, že za celých pět dílů se ani jednou neusmála! Absolutně mě to dostalo. A přitom je to postavené na tak jednoduchém a stokrát omletém motivu. Jak pravila Stella: Nenávist vůči ženám. Pradávné násilí mužů vůči ženám. A proto je to tak dobré. Protože tomu všichni instinktivně rozumíme. (05.07.2013)

Tak to mám za sebou... Budu muset přehodnotit svůj přístup k seriálům, které mě dosud, až na výjimky, svou roztahaností jen zdržovaly od pořádných filmů, neboť jsem osoba (nejen) pointově nedočkavá. Tady mně čekání víc než zpříjemňovala skvělá Gillian Anderson, která stárne do krásy stejně, jako vyzrává herecky, až jsem pochopila, že obsazování do seriálů pro ni není handycapem, ale výhodou... pro film je Gillian vysloveně škoda, aby její charisma opravdu vyniklo, musí mít čas do vás proniknout, pak se stává milým hostem, na jehož další návštěvu se těšíte už ve chvíli, kdy si ještě užíváte jeho přítomnost... Oduševnělý výraz a lahodný zvuk jejího hlasu vyvolává mix obdivu a respektu, kouzlem své osobnosti vás chytne a nepustí - a přesně to dává svojí Stelle, ať už si o jejích charakterových vlastnostech myslíte, co chcete (ta si, sakra, dokázala vzít co chtěla)... A Jamie Dornan? Už filmové jméno jeho záporného hrdiny vzbuzuje odpor, ale nečekejte žádného úchyláckého netvora s ujetou parukou, s tím si fakt nemusel vypomáhat, stačily změny ve tváři, předklon zátylku s číhavým podhledem a řeč těla, jinak normální mladý vysportovaný muž s pevným stiskem, o kterého můžete zavadit klidně i v botanické zahradě... přesto se mi blíž ke konci chtělo řvát: "Pusťte mě na něj!!" Jinak mě hodně bavilo, jak Stelle rostlo sebevědomí úměrně s vodou ve Spectorových botách, aby bylo vzápětí vystřídáno bezmocí v modelu - čím drzejší vrah, tím zranitelnější Stella, až k přerodu z chladné profesionálky v citlivou lidskou bytost. Přídomek fascinující zaslouží i ukázka rutinní práce policie s detaily vyšetřovacích postupů v přehlídce odbornosti, protože i když vždy o krok zaostává, přece jde kupředu a krom uspokojení smyslu pro spravedlnost vyděsí i skutečnost, kolik lidí zaměstná jedna zrůda, než se ji podaří separovat, a to má na starosti ještě debila Jimmyho, jehož angažovanost bych v příběhu s radostí oželela, což se odráží i v mém konečném hodnocení. Jinak finále napínavé podívané bylo naprostým vyvrcholením, u předposledního dílu jsem dech místy jen tajila, konečný mě doslova přiškrtil ... Paul Spector by ze mě měl radost. (16.02.2015)

Frustrovalo mě, jak Gibsonová celou dobu věnovala víc soucitu, starostlivosti a pozornosti magorům, psychopatům a téměř cizím lidem, který vlastně pořádně neměla šanci poznat, než lidem, s kterýma měla nějakou osobní historii. Frustrovalo mě, jak jsem jí neviděla skoro ani politovat toho prvního týpka, s kterým spala a pak ho zastřelili, frustrovalo mě, jak dělala kokota z Burnse, o kterým nám seriál ani nedokáže prozradit, proč ho to všechno tak bere (očividně tam má nějakou nevyřčenou historii, kterou bych prostě ráda věděla), jak jí Anderson sotva stál za optání. Že s chlapama nespí z lásky...cajk...ale tak když máte s někým společnou historii a nadále s nim aktivně trávíte čas v práci, tak alespoň nějakej respekt tam sakra zůstane, pokud nejste sociopat. Možná že přesně to byla, manipulativní sociopat. Prostě tu postavu nemám ráda. Hnusí se mi. Seriál jí glorifikuje jako statečnou a silnou feministku, mezitimco ona jedná s lidma jako s nástrojema a mezitimco chlapi okolo ní dělaj všechno proto, aby se jí zavděčili a udrželi jí v bezpečí. Ani slovo díků se nikomu nedostane. A jeden okamžik, kdy po ní Burns vystartuje, je branej jako ultimátní důkaz toho, že chlapi jsou vývojová mutace embrya. WTF? Jestli takhle vypadá budoucnost politicky angažovaný kinematografie, tak fakt budu brečet! Seriál je jinak dobrej, ale Gibsonová nesnesitelná píča. Jedna hvězda za to, že si to udrželo mou pozornost, jedna za to, že vynechali většinu bulšitu z krimiseriálů jako sbírání chlupů z pohovky a geniální digitální zoom a jedna hvězda za Colina Morgana, protože pro něj mám slabost a sakra dobře hraje a vlastně bych se na to nebejt něj vůbec nedívala. (04.07.2018)

ČLOVĚK V SOBĚ MUSÍ MÍT CHAOS, ABY DAL ŽIVOT TANČÍCÍ HVĚZDĚ..... /// Pomalej začátek, ve kterým jde o jasný a srozumitelný rozdělení rolí (psychopat, polda, oběť…). Když je mi všechno jasný, čekám… no nic, prostě ani pak nesleduju žádnou divočinu, ale ani pátračku, kterou bych tak nějak v seriálu, ve kterým se chlápek snaží zvednout hrobníkům produktivitu práce čekal. Místo toho policajti řešej zdánlivě jiný věci a než půjde o magora, bude si třeba ještě 2 díly počkat. Seriál neohromí speciálníma efektama ani tempem. Ani mordama. Ani pátráním. Ani … prostě bych řekl, že neohromí ničím. Ani ten důraz na to, že ,,TOHLE JE BELFAST“ mě do kolen nedostává. Takovej inovativní vyprávěčskej pokus (zřejmě). V celevečeráku by sním nikdo neuspěl, ale v seriálu? Jo a ještě jednu zvláštnost má – dá se dát v poho v jednom zátahu, ale kdybych na nějakej díl měl čekat třeba den, tak vohnu loket! (Gillian Anderson a její ,,ledová“ postava je ovšem super!) Takže žádný vzrušující pátrání, jen realita, že vlastně takovej člověk může bydlet i vedle tebe. A že policajti vlastně ve skutečnosti nejedou tak jak v těch seriálech, ale chovaj se jako lidi. Ale abych z toho byl vodvázanější, tak mi tam chybí víc dramatu a psychologie. Třeba ten druhej případ – jako proč? Co je mi do toho? K čemu? Takže mi vrtá hlavou, …. . Ale víte co, - to nestojí za řeč. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Trošičku vraždím a nevím, jak by měl vypadat deníček. 2.) Nechápu, proč by dobrej seriovej vrah neměl mít rodinu. 3.) Thx za titule ,,corine“ a ,,kolcak“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (21.07.2013)