Lotna

Hovorí sa, že keď rinčia zbrane, múzy mlčia. Wajdovi sa podarilo poéziu zakomponovať aj do scén bojov jazdeckej kavalérie bojujúcej proti nemeckým vojskám. Telo ležiaceho vojaka drtia tankové pásy, muchotrávky červené sú zase dlávené kopytami cválajúcich tátošov. Pavučiny sa smutne lesknú v odraze zapadajúceho slnka, farebné tieňovania, rovnako ako iné obrazové metafory súznejú s práve zobrazovanými výjavmi. Filmu bolo zo strany historizujúcich kritikov vytýkané nerealistické heroizovanie nezodpovedajúce skutočnej úlohe jazdeckých oddielov poľskej armády počas II. svetovej vojny. Obrazobáseň však má na svoj rozprávkový rozmer neodnateľné právo. (23.09.2009)

Film pojednávájící o polské klisně jménem Lotna. Tento kůň se dostane do víru dění v časech nadcházející invaze německou armádou roku 1939 do Polska. Jako společník či spíše bojový druh se jí vystřídá hned několik pánů. Přes původního majtele, jímž byl starý, bývalý důstojník na posledním tažení, po zkušeného, ale již zubem času ohlodaného rotmistra Chodoakiewicze (Jerzy Pichelski); dále mladého kadeta Grabowského (Jerzy Moes), až po poručíka Wodnického (Adam Pawlikowski). Lotnu každý obdivuje, ne však Ewa (Bozena Kurowska), která v ní vidí jakési prokletí, a také svou konkurenci, poněvadž mladého kadeta miluje. Ewu zase tajně miluje poručík Wodnický. Tento film vytváří zdání, že šlo o snahu vytvořit národní film, který by se tzv. srovnal s polskou minulostí. Milostný trojúhelník a motiv Lotny vlastně může být upozaděný plán, který podtrhuje dobu samou. Za zmínku stojí davové scény nejprve útočících vojáků na koni, poté stahujících se vojáků, kteří prchají před Němci jako legie mravenců před deštěm, a které jsou nasnímány opravdu fascinujícím způsobem. (10.06.2017)

Miestami rozprávková (najmä stred filmu so svadbou) a miestami naturalistická (vojnové scény - nezabudnuteľné sú najmä potrhané koňské telá drvené pásmi nemeckých tankov) vojnová dráma z obdobia začiatku WWII., romantizujúca populárny mýtus o hrdinskej poľskej jazde útočiacej šabľami a pikami na tanky wehrmachtu. Lotna je meno ušľachtilej kobyly, ktorej osud je v konečnom dôsledku rovnako tragický ako osud jej majiteľov. Roman Polanski sa inak vo filme len mihne vo vedľajšej úlohe. (23.09.2009)

Skvělý Wajdův film, který podobně jako Kronika milostných nehod není žádným romatickým dílem, ale skvěle podanou symbolikou polské mentality. Scéna, kdy se na mírném svahu nad rozstřílenou kolonou civilních uprchlíků objeví v záři slunce skupina hulánů a na koních a všichni ti vyděšení, často zranění a mrtvé oplakávajcí civilisté (ženy, děti staří lidé) jsou najednou bez sebe je setkáním Polska reálného a Polska mýtického. Huláni jsou už v té době druh na vymření, nikdy a nikde se nevrhli na svých koních proti tankům (tenhle mýtus má na svědomí Goebbels a šířili ho Francouzi, aby tím omluvili zradu dalšího středoevropského spojence) a hlavně, těch 15 jezdeckých brigád mělo být postupně přezbrojeno - tanky a měly vzniknout samostatné motomechanizované brigády, což byl koncept, ke ktrému se francouzská armáda v té době ( o naší ani nemluvě) nedopracovala. Jinak Polsko samozřejmě mělo v zářijové kampani tanky (dokonce 880 ks) a nebylo vyzbrojeno hůř než naše armáda rok předtím. Ale o tom film není, to nakonec někteří spolurecenzenti chápou a jak už to bývá, někteří tupě opakují onu mantru o hrdinných Polácích, útočících na koních proti tankům... (07.08.2024)

Čakal som trošku viac od tejto poľskej drámy A.Wajdu. Hlavne v prostrednej časti to dosť viazlo a čakal som nejaký výraznejší súboj charekterov alebo viac bojových scén. Lotna ja krásny kôň a pre každého dôstojníka je česť na ňom jazdiť, ibaže kôň asi prináša smolu, pretože dôstojníci sa na ňom menia častejšie akoby chceli. 60%. (24.05.2010)