Režie:
Ayan MukherjeeScénář:
Ayan MukherjeeKamera:
V. ManikandanHudba:
Pritam ChakrabortyHrají:
Deepika Padukone, Ranbir Kapoor, Aditya Roy Kapoor, Kalki Koechlin, Kunaal Roy Kapur, Farooq Shaikh, Tanvi Azmi, Evelyn Sharma, Madhuri Dixit (více)Obsahy(1)
Naina je pilná studentka medicíny, do jejího usedlého života vnese změnu výlet do Himalájí, kde potká svého bývalého spolužáka Bunnyho. Ten naučí Nainu užívat si radostí života a Naina se do něj zamiluje. Konec výletu však znamená i jejich odloučení na dlouhých osm let. Poté se opět setkávají, stále přitahováni jeden ke druhému. Bude ctižádostivý Bunny ochotný vzdát se svých snů, aby mohl být s Nainou? (Festival bollywoodského filmu)
(více)Videa (1)
Recenze (19)
Prvá polovica za.... 100 hviezd! Dokonalá satisfakcia hlavne po atmosferickej stránke a faktu, že sa tam nič prevratne dôležitého nedeje (u indy filmov je tento spôsob "rozprávania" príbehu veľkou raritou (bollywood sa občas až nezdravo rád rochní v retrospektívach).). Potom chvíľu na neutrále a záver zase dokonalo rezonuje. Všetci štyria hlavní herci na tom majú nepopierateľnú zásluhu. Krása... i keď bez citeľného posolstva, stále sa na to sakra dobre pozerá. ()
nejspíš je to mnou, ale všechny (totiž oba) bollywoodské filmy, které se mi opravdu svým způsobem líbily (nepočítaje v to sci-fi, které mě do Bollywoodu přivedlo), působí velmi konzervativně. pravda, jsou na nich znát nejrůznější vlivy, které nemají s indickou tradicí co do činění (především na té světácké póze), ale podstatné je, že se všechny zdají být nerušivě transformovány a adaptovány do celku, jaký ve mně budí dojmy konzervativního snímku co do stylu (pokud mohu soudit ze své relativně velmi limitované zkušenosti s bollywoodskou kinematografií) a zvláště pak co do hodnotového systému, přičemž jsou zároveň typicky expresivní, ale atypicky minimálně excesivní a to já velice vítám. pravda, v očích nezkušeného Evropana to může působit jako barevně, střihově a vlastně obecně vizuálním pojetím až pohlednicově kýčovité, ale já věřím, že všechny volby tohoto druhu mají své opodstatnění právě z hlediska domácí tradice, nejen tedy filmové, ale i v širším smyslu slova kulturní. oba filmy, které mám přitom na mysli, se navíc částečně překrývají i tématicky, což se domnívám, že nebude náhoda. třetí pravdou je, že Rab Ne Bana Di Jodi pojímá své téma hodnoty manželství pro duchovní život člověka daleko seriózněji a v ještě tužším sevření tradiční estetiky a že se mi líbil o poznání více, než Yeh Jawaani Hai Deewani, kde se po celý čas řeší v podstatě jen jeden až příliš nafouknutý pseudoproblém. mám silný pocit, že z obliby bollywoodských filmů vykazujících podobné znaky se u mě stane trend. ()
Něžné, pěkné, příjemné. Klišé příběh, ale zpracovaný velmi pěkně. Hvězdami filmu jsou obě dámy - Deepika a Kalki. Hlavně Deepika se rapidně zlepšila, což je vidět už od loňska. Hezký soundtrack. Takový "typický" bollywoodský film, který nikoho neurazí, a perfektní s čokoládou a kocourem v neděli odpoledne. ()
S Ranbirem Kapoorem a Deepikou Padukone byla moje cesta poměrně dlouhá, oba začínali ve stejnou dobu jako okrasní porcelánoví panáčci ve filmech někoho jiného. Ale co se nestalo, v současné době si nedokážu představit po boku svých *ollywoodských hvězd nikoho jiného. Stejně, jako se to zlomilo s Katrinou Kaif nebo Priyankou Choprou, toto je mládí, které si zaslouží vaši pozornost. Hrají film od filmu lépe, Ranbir herecky přesvědčil zejména v Barfim a Deepika v Cocktailu, proto nyní divák už může jen spokojeně konzumovat jejich zkušenosti v novém a lepším hávu. Yeh Jawaani Hai Deewani je přesně takový film, který dělá Festivalu jeho nejlepší jméno. Nádherná barevná bollywoodská romance, se spoustou atraktivních exteriérů z celého světa, komplexním příběhem o poznání pravých hodnot, které jdou paradoxně ruku v ruce s těmi nejmodernějšími výkřiky nového století. A nad itemkem navrátivší se Madhuri Dixit zkrátka musí povolit čelist každému, protože toto je diva, které líbáme ruce i nohy jen za to, že existuje. A ona pokynula svou skvostnou hlavinkou a svolila k nadoblačnému songu Ghagra Yeh Jawaani Hai Deewani. Kdybych připočetla veškerou radost, kterou vyvolali všechny drobné radosti vedle těch hlavních, tak bych byla zase až někde na deseti hvězdách. A proto si společně zanotujme to nejlepší z Dostany nebo The Dirty Picture a zajděme si už konečně do toho starého kina na DDLJ... #festivalbollywoodskehofilmu ()
Jaký jiný film umí tak nádherně vyjádřit pocity? Když jsem pátrala v paměti, tak jediné přirovnání, které mě napadlo, byla Láska přes internet. To v tom, když se před vašími zraky dlouze tvoří velká láska. Tam kde lásku ale prožívají spíše každý zvlášť a vy s napětím čekáte, zda se dají dohromady, v případě tohoto filmu vzniká láska přímo před vámi. Vidíte ji, cítíte ji, z drobných náznaků, slov, gest a očí, vyvstává před vámi při vzájemnmém kontaktu hlavních hrdinů. A projevuje se i ve vztahu k ostatním, v citech k rodině, ke kamarádům, k nejlepšímu příteli. Být svědky lásky a sledovat, jak krásnými gesty spolu všechny postavy komunikají, to je dar tohoto filmu (a možná i indické kultury) světu. ()
Galerie (76)
Zajímavosti (2)
- Ve snímku zazní jedna z písní z filmu Dirty Picture (2011), při které jedna z dvojic relativně úspěšně napodobuje tanec, který původně ztvárnily postavy Vidyy Balan a Naseeruddina Shaha. (Vavča)
- Ve filmu se to jen hemží narážkami na americkou popkulturu. Např. dvojice hlavních přátel Avi (Aditya Roy Kapoor) a Bunny (Ranbir Kapoor) je usmířena hláškou odkazující k seriálu Beavis a Butt-head (od r. 1993). Hlavní hrdina Bunny přirovnává úsilí svojí kamarádky Adity (Kalki Koechlin) o svatbu k filmu Moje tlustá řecká svatba (2002). Po svatební hostině, kdy místnosti vypadají jako po krvavé svatbě a všichni hosté mrtví, pak jeden z nich drží v rukou knihu G. R. R. Martina "A Feast For The Crows". (Vavča)
Reklama