Prachy v prachu

Rozverné, vtipné, milé a hlavně, přátelé, typicky FRANCOUZSKÉ! Praštěná detektivka - to je přesně jejich parketa. Chlapci loupežníci byli ve své pitomosti a naivitě k sežrání, vyčůrané osazenstvo banky, krásně oportunistické a fandící lupičům, k pomilování. 85% je snad dokonce málo, protože já jsem se královsky bavil. (13.05.2010)

První půlhodinu postavy jen bezradně tápou ode zdi ke zdi a nic zajímavého ani zvlášť zábavného se neděje (i když pánové to asi uvidí jinak ;). Ale ve chvíli, kdy Sam s Paulem ukují mazaný plán na velkou bankovní loupež, se začnete smát, a nepřestanete ani po titulcích. Lupiči-amatéři sice zločinnou akci pečlivě nacvičí („Žádnou paniku!“ „Proč žádnou paniku?!“) a v po zuby se (v hračkářství) vyzbrojí, záměr sbalit prachy a vypadnout se ale nakonec vyvine hodně překvapivě. Vedle Daniela Auteuila se mi líbil François Perrot v charakteristické roli uhlazeného ředitele a především a hlavně Georges Géret jako maniakální komisař Bouvard s rozkošnou zálibou střílet na všechno, co se hýbe. :) (21.02.2013)

"Ve filmech se říká, že panika je pro gangstera největší nepřítel." Při sledování Prachů v prachu jsem jako malej parchant dospěl k názoru, že vykrádat banky nebudu. Je to moc složitý. Určitě bych zapomněl zavřít dveře, přivolat ředitele nebo zkontrolovat záchody. S mým štěstím bych ani nenarazil na tak jedinečnou sestavu rukojmích jako Sam s Paulem. Zejména profesionální rukojmí Nicole byla báječně schopná. Já bych narazil na sestavu boxer, polda a zuřivej důchodce. Prostě u mě je to bez šance. Já se radši znovu podívám na tuhle milou komedii, začnu chodit na rande o půl hodiny dřív a vyladím svůj dosud nevybroušenej klenot v podobě skoku za přepážku. To jen tak, kdybych dostal znamení, že do toho mám jít. (26.11.2021)

V podstatě takový předchůdce Belmondovy Bezva finty. V době, kdy to k nám přišlo, to pro mě byla naprostá špička. Když jsem to teď po letech (vlastně spíš pod desítkách let) znovu viděl, tak jsem byl opět spokojen. Sice už mi to nepřišlo tak extrémně zábavné jako dřív, ale pořád je to svižná komedie s řadou povedených hlášek, před kterou musí spousta dnešních komedií blednout závistí. (16.11.2011)

Auteuil a Jugnot jako dva nezaměstnaní zoufalci, kteří naplánují , natrénují a pak provedou rozverné přepadení banky, kde ze všech rukojmí udělají své komplice. Vstupem do peněžního ústavu se z toho stane taková neagresivní pohotová zábavná konverzačka ve stylu divadelní hry, ale to ocení každý, kdo vyrostl na klasických francouzských veselohrách. Těm ostatním to bude připadat moc profesorsky obstarožní a zapamatují si spíš Elisu Servier, která tam polovinu času běhá nahá jako přítelkyně hlavního hrdiny, ale po vstupu do banky se na ní úplně zapomene. (29.12.2020)