Frances Ha

Presne toto chcem vidieť od amerických nezávislých filmárov. A chcem to vidieť občas aj v našich kinách. Greta Ggerwig je na plátne v podstate nonstop, nie je nijak extra "cute", ale celkom milá a pomerne sympatická je. Je jej zásluhou a zásluhou scenára a réžie, že mi nikdy ani na chvíľu nezačala liezť na nervy. No a čo sa tu deje? No žije sa život dvadsiatnikov, ktorí možno ešte tak presne nevedia, čo chcú v živote robiť, či chcú mať niekedy decká, kto je ich typ a či sa vôbec hodia na randenie. Nie všetky dialógy znejú absolútne autenticky, ale možno je to tak lepšie. (30.07.2016)

Tento film je esence všech možných klišé amerického nezávislého filmu, jehož tvůrci vzhlíží pobožně ke svému guruovi Woodymu Allenovi, ale sotva se mu přibližují. Film o mladých newyorkských intelektuálech a umělcích s problémy marginálního významu a marnými, nedotaženými pokusy o humor. Frances Ha je cosi jako remake Manhattanu, akorát to netočil Allen a místo neurotického Allena v hlavní roli tu máme zoufalou tanečnici, která neví, co s životem. Ježto mě už samotný Manhattan dost nebavil a k Allenovi mám rezervovaný vztah, tak u téhle nápodoby jsem trpěl téměř od první minuty. (28.06.2013)

Trošku drama, trošku komedie, od každého něco, pěkně spravedlivě na obě strany. Milá, černobílá až taková nenápadná ukázka toho, že se v USA točí i úplně jiné filmy, než na jaké jsme zvyklí povětšinou z kina. Zdánlivě o ničem a přesto víc, než zajímavý snímek. O jedné obyčejné, mladé dívce, která prožívá své každodenní starosti i radosti, ve svém obyčejném životě, jakých jsou kolem nás stovky. O Frances Ha, jejíž jméno vzniklo tak trošku úsměvně a nedopatřením. Ale to až úplně na konci. (27.10.2015)

Idealističtější, outsiderštější a melancholičtější "Girls"; díky čemuž má průlomový film Noaha Baumbacha u větší části mužů lepší hodnocení než fenomenální seriál Leny Dunham. Zatímco její hrdinky jsou propracované a nestydí se být otevřené ve své marnosti a trapnosti, Baumbachova idealizovaná óda na jeho čerstvou lásku a spoluscenáristku Gretu Gerwig působí spíš jako vyšinutá a sebestředná manic pixie dream girl. Oním mužským protipólem, který skrze ni dojde okouzlení životem, je režisér a diváci. Stejně jako zmíněný narativní ideál řady indie filmů je i "Frances Ha" líbivou a okázale svobodomyslnou pohádkou, která okouzlí svým pojetím přátelství a lásky. --- update: Nutno ale také zmínit, že Baumbach a Gerwig zde jen vytvářejí upovídanější, romanticky okouzlenější a stylem prvoplánově artistnější remake autenticky civilní a bravurně nekřiklavé klasiky "Girlfriends" Claudie Weill. (02.08.2016)

[AFF 2015] Frances Ha ako film je vlastne také /dobovo symptomatické/ ukazovátko (český výraz sa mi páči viac). Ukazuje sem, ukazuje tam, beží a nikdy sa nezastaví. Frances Ha ako postava je rovnaká. Pobieha zo situácie do situácie, z problému do problému. V tom je vlastne jej výhoda, pretože mi napriek istej nedotiahnutosti (rezonujúcej s nedokonalosťou hrdinky) a snáď až prílišnej snahe zapáčiť sa prirástla v oboch podobách k srdcu. Je príjemné môcť si raz začas povedať, že je pre mňa analýza nie zbytočná, ale momentálne nepodstatná, a nepozastavovať sa hlbšie ani pri tej čiernobielej cinefilnej rozkoši, pretože som sa vo filme prosto a jednoducho zhliadol. 85% (21.08.2015)