Vajont - La diga del disonore
Režie:
Renzo MartinelliKamera:
Blasco GiuratoHrají:
Michel Serrault, Daniel Auteuil, Laura Morante, Jorge Perugorría, Anita Caprioli, Leo Gullotta, Philippe Leroy, Jean-Christophe Brétigniere (více)Obsahy(1)
V roce 1959 začíná v jednom údolí v Dolomitech stavba gigantické přehrady, která měla být největší stavbou tohoto druhu v Evropě. Hlavní architekt přehrady Carlo Semenza si touto stavbou plní svůj životní sen. Hlavní inženýr Biadene slibuje velký ekonomický dopad nejen na kraj, ale i na ekonomiku celé Itálie. Brzy po zahájení stavby se začínají ukazovat vážné problémy. V půdě se objevují trhliny, které se zvětšují a hrozí, že se sesune část hory - Mont Toc do přehrady. To by znamenalo, že by se voda mohla přelít přes přehradu. Vláda i společnost, která přehradu staví, a dokonce ani architekt a hlavní inženýr však nechtějí zpochybnění stavby připustit. Novinářka, která se snaží na nebezpečí upozornit, je hnána před soud. 9. října 1963 se utrhlo 300 milionů kubických metrů z hory Mont Toc a sklouzlo do přehrady osmdesátikilometrovou rychlostí. Tato masa zeminy a kamení zvedla vlnu o výšce 250 metrů, vodní tříšť, mlha a padesát milionů kubických metrů vody přepadlo přes hráz a zalilo šest vesnic, které srovnalo se zemí. Voda se řítila rychlostí osmdesáti kilometrů v hodině údolím Piavy a zabíjela. Za oběť nezodpovědnosti, touze po zisku a nezvladatelných ambicí padlo dva tisíce lidských životů. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (34)
Katastrofické filmy nesnáším, ale to platí pro ty "coby kdyby" (nejhorší jsou ty, kde přistanou zlí mimozemšťani). Příroda pak většinou předevede něco, co Hollywood nenapadne, jako třeb Katrinu a New Orleans pod vodou. No a když přírodě "pomůže" člověk se svou hamižností a pocitem neomylnosti jako v Mexickém zálivu, je to ještě horší. Vajont byl podobný případ, název filmu je výstižný, akorát stál daleko víc lidských životů. Italové i Francouzi umí perfektně točit retro, speciálně období po válce, 60. léta, povrdilo se mi to mockrát. Já nevím, jsem spíš člověk, který hodnotí obsah než formu, takže při sledování zkázy údolí, zmařených životů notabene s vědomím, že je to podle skutečnosti, jsem na nějaké kontrolování, jestli jsou tam trikové záběry a jestli jsou popřípadě kvalitní, neměla ani čas a hlavně chuť. Jen jsem byla ráda, že je to pietní a ne hollywoodské zpracování. Daniel Auteuil je Pan Herec. A Vajont považuji za dobrý film. ()
Tak k tomuhle jsem se dostal úplnou náhodou Filmy s katastrofickým podtextem mám prostě rád hlavně pokud jsou podle skutečné události kterou mám patřičně nastudovanou. No a kdo jiný by měl zpracovat největší katastrofu v novodobých Italských dějinách než sami Italové? Nicméně pokud někdo očekává velkolepou katastrofickou jízdu tak bude patrně zklamán. Samotná katastrofa se tu odbyde v závěrečných deseti minutách a na pořádný triky evidentně prachy nebyly, ale v tomto případě to odpustím. Film totiž funguje v jiné rovině a to především postupným precizním budováním opravdu zlověstné atmosféry předcházející samotné katastrofě jako takové. Název je pak opravdu příhodný. Možná že někomu můžou některé situace tady při budování megalomanské přehrady na místě kde nikdy neměla být přijít trochu přehnané, ale jak už jsem říkal tak něco o téhle události vím a bohužel to do velké míry odpovídá historické skutečnosti. Tohle bylo vážně šílenství které svým životem zaplatilo přes dva tisíce lidí a příroda nám zase jednou ukázala svou sílu a zasadila úder naší povýšenosti a sebejistotě. Smutné a příznačné je, že za tuhle zbytečnou smrt mnoha lidí nebyl nikdo pořádně potrestán. Hlavní šéf projektu si odseděl rok ve vězení a to je fakt kurewsky málo. No a samotná hráz která mega vlnu vydržela stojí pořád na svém místě jako pomník lidské aroganci a připomínka toho jací jsme malí když se s námi příroda rozhodne zúčtovat. Každopádně po nějaký době jsem si zase pustil v době dnešních digitálních píčovin starší neznámý a poctivý film a možná bych to měl dělat častěji.80% ()
Aneb nikdy neslibuj ženě, že přijdeš večer včas, protože to se vždycky něco podělá. Jestli tady chybí označení "TV film" správně, tak pan Renzo přecenil svoje schopnosti stejně jako to kdysi udělal italský dream team inženýrů, od kterých bych si nenechal vyprojektovat ani poutko na ručník. Donedávna jsem stavby z historie bezmezně obdivoval, ale čím víc podobných dokumentů a filmů vidím, tím víc si myslím, že to tenkrát byla taková stavební ruská ruleta. Však ono nahoru nic nespadne a dole všechno najdem... ()
Katastrofické drama o stavbě přehrady je především ukázkou toho, kam až jsou někteří lidé schopni zajít kvůli úspěchu, penězům, moci, což nám v tomto snímku bezchybně předvedli pánové Daniel Auteuil a Michel Serrault. Hlavní architekt spolu s panem inženýrem odklízeli z cesty jednoho nepohodlného člověka za druhým jak na běžícím páse, odporné osoby... Moc se mi líbila ta vytrvalá novinářka (Laura Morante), hezká role, krásná žena. ()
Naprostá klasika .. bohužel až příliš pozdě odhalená lidská hamižnost a zaslepenost jdoucí ruku v ruce s naprostou ignorancí přírodních zákonů .. omezeností a neomalenou nadutostí k přírodě i životům obyčejných lidí, kterou musí nakonec zaplatit jako vždy ti nevinní .. velmi zdařilé zobrazení doby, kdy k této tragické události došlo … ()
Reklama