Bláznivý

O tomto filmu jsem až dosud nevěděl, což považuji za velkou chybu, protože takto zajímavé drama si nezaslouží, abych ho já nebo jakýkoliv jiný filmový divák přehlížel. Tím hlavním aspektem, díky kterému je tento film tak úžasný a dokonalý, je samozřejmě kromě zajímavého děje a vynikajícího stylu snímání kamery, kdy chvílemi je film zabrán dokumentaristickou formou, samozřejmě výkon představitele hlavní role Josepha Gordona-Levitta. Tento mně velmi dlouho neznámý herec (poprvé jsem ho zaregistroval někdy před měsícem v jednom z dílů seriálu Zlatá sedmdesátá) předvádí na svůj věk naprosto brilantní herecký výkon a musím uznat, že jen díky němu je ten film tak kvalitní a povedený. Celkově tedy film vnímám jako velmi povedený, bez jakýchkoliv sebevětších kiksů a chyb, jako film, který si budu hodně dlouho pamatovat a který z paměti jen tak nevytěsním. A doufám, že jsem ho neviděl naposledy, protože ten zážitek stál opravdu za to. Uděluji pět hvězd. (28.02.2010)

Všichni máme velkou touhu žít, ale nikdo pořádně nevíme jak - a Lyle, Tracy, Kenny a Chad v tom tápou ještě mnohem, mnohem víc, proto ta nejistota i určitá provinilost, kterou čteme v jejich očích a která se společně se strachem ze života odráží v každé z výborně zahraných postav natolik, že nervní kamera byla mnohdy navíc a dost rušila. (20.06.2012)

Ale tak tohle nebylo vůbec špatné. Přesně pro tyhle filmy z prostředí psychiatrické léčebny mám slabost. Skupina mladých a narušených lidí, jejich vztahy, deprese, zoufalství, hroucení, vztek.. Člověk by si řekl, že ten vzorec viděl už ve filmech mnohokrát, ale ''dokumentární'' styl a ruční kamera, která mě ze začátku trochu rušila a rozptylovala, nakonec dala filmu realistický dojem a intenzivnější zážitek. A ''mosh pit'' scéna za doprovodu Deftones, mi udělala tu největší radost. (26.07.2013)

Psychiatrická léčebna, jakpak asi vypadá? Nikdy jsem v ní nebyl jinak než filmově a tak se mohu jen dohadovat, že Bláznivý se jí přiblížil více než naprostá většina jiných filmů. Divácky vděčné poruchy "Já jsem Napoleon", "Nás je tady v tom těle třicetdva", "Bojím se prodavačů párků v rohlíku" a "Právě mi to dělá víla Amálka" tady nikdo nezavřel, spokojit se musíme s nezvladatelnými výbuchy vzteku, obyčejnou agorafobií, patologickou apatií či násilnictvím, jež nejsou barevnou křídou populárně vysvětleny poučkami o zneužívání v mládí, nedostatku lásky a zamykáním ve skříni. Snaha po realismu zřetelně vystupuje i ve formálním pojetí. Ruční kamera strčená snímaným hercům do ksichtu evokuje prostředí, v němž chtě nechtě musíte žít s existencemi, které nejsou vždycky snesitelné a jinam než na ně, do zdi či kus za plot čumět nemůžete. Bezprostřední herectví, oddramatizování, kontaktní zvuk, poskytnutí pocitu, že léčba je běh na zatraceně dlouhou trať, terapeut s nalomeným idealismem - nejsme v HW, ale u nezávislých. SPOILER. Divím, že přišel happy end., velice decentní ovšem. Hlavní hrdina (byť všem postavám je věnována s ohledem na stopáž značná pozornost) si uvědomil, že léčbu potřebuje. KONEC SPOILERU. Slabé ****. (05.11.2010)

Manic je sugestivní, výtečně zahraný snímek o křižovatce v životech pár chovanců psychiatrického zařízení pro mladistvé. Být ve Varech, klidně mohl být tím fesťákovým zážitkem roku. Lyla sem přivedl výbuch vražedného násilí a skupinová terapie nikam nevede... Linii naděje v příběhu představuje křehký cit mezi Lylem a Tracy, Romeem a Julií za hranou normálnosti - a Joea Gordon-Lewitta si tímto přidávám do desítky místo oblíbence, který má fanoušků dost. Ten hubenej kluk s posměšnýma očima je herec od Boha a těším se na něj jako na zloducha v novém Batmanovi. (12.02.2012)