Pieta

Pieta je provokativní drama o pomstě osamoceného lichváře, jenž za zapůjčený obnos inkasuje od zadlužených a chudých nešt'astníků desetkrát tolik. V případě nesplacení dluhu je stíhá trest v podobě zmrzačení, a za vyplacené peníze z pojistky se pak mohou oddlužit. Film dosti zvráceným způsobem testuje hodnoty lidských vztahů, nejvíce však sílu mateřské lásky. Snad všechny postavy byly pro mě tak nepředvídatelné, že každá následující scéna mě znepokojovala víc a víc. Ke konci jsem vlastně nevěděl komu držet palce a kdo je tou největší obětí. Úžasná poslední scéna mě utkvěla v hlavě snad nejvíc z celého filmu. Pro mě skvělý filmový zážitek ... (02.02.2014)

Kim Ki-dukův pokus o obžalobu společensko-politických poměrů (pozdního) kapitalismu, který se svého cíle nesnaží dosáhnout pomocí analýzy problému, ale spíše prostřednictvím symboliky, poetického naladění a pro mě nesnesitelného citového vydírání. Právě poslední prvek, jímž autor (v tomto ohledu snad poprvé?) vychází vstříc „tradicím“ jihokorejského filmu, mi neumožňuje hodnotit lépe. (23.12.2013)

S prvními minutami filmu jsem si říkala, že se patrně nekonala žádná umělecká pauza, ale že mistrovi prostě a jednoduše hráblo. Pak mě napadlo, zda jen celou tu dobu usilovně nepřemýšlel a nehledal něco ještě krutějšího, ještě odpornějšího, nechutnějšího, zvrhlejšího než předvedl /a nejen on/ v předchozích dílech. Postupně ale přestanete vnímat onu "viditelnou" krutost a odloupnete vrstvičku a vyvalí se na vás ta vnitřní. Začnete o filmu přemýšlet jinak, chápat jednání postav a zároveň se budete ujišťovat, že ti Asijci jsou prostě jiní. A na konci to přijde, ta hrozná pravda. Tento příběh by se mohl klidně odehrát kdekoliv, dokonce v některých nejmenovaných zemích je to pomalu i legální. (30.11.2012)

Říká se, že Kim Ki-duka musí člověk buď milovat nebo nenávidět. Nic mezi tím. Já se pomalu ale jistě začínám sunout do té první skupiny. Pieta je krutá, na začátku až nechutná, ale kdo vydrží a začne číst mezi řádky, ten pochopí. Pochopí, co chce infant terrible korejského filmu říct. A to na něm mám ráda. To, že svoje poselství tak dovedně skrývá. Ona pravda bývá dost často krutá, a proto Pieta ani jiná být nemůže. A konec? No tak ten byl geniální a natolik nekorejský, že já jsem spokojená. (23.10.2015)

Všechny předem varuji, že je to můj první Kim Ki-duk. A vůbec nejsem na festivalovou atmosféru v sále moc zvyklý, proto jsem čuměl jako péro z gauče, když se během jedné (dejme tomu) vyhrocenější scény asi deset lidí sebralo a vypadlo ze sálu. Ano, i takový efekt několik scén může mít a musím říct, že mi na konci snímku bylo trochu úzko. Je to možná takové malé citové vydírání/prvoplánové shock value, ale budiž filmu odpuštěno. Může to vadit především v kontrastu s replikami, které působí zvláštně jednoduše a do toho ta brutálnost. Právě dialogy mi hodně kazí celkový dojem, který je vlastně docela pozitivní. Celý snímek je prošpikovaný symbolikou a metafora kapitalismu je natolik zřejmá, že jí člověk pozná, aniž by si četl anotaci od Filmasie. Do toho ještě přimíchané až komické scény, kde si oba protagonisté hrají na spořádanou rodinku. Těžko říct, proč zrovna Pieta poprvé učarovala domácímu Korejskému publiku, protože je to festivalovej flick jak stehno. Ze scenáristické stránky dosti plýtvá potenciálem, ale vynahrazuje to silným vizuálním zážitkem, který může být trochu těžké skousnout. Teď už jde jen o to, jestli jste ochotni risknout své zuby. (30.11.2012)