Nostalgija
Nostalghia
Nostalgia
Nostalgia
Nostalgia
Režie:
Andrej TarkovskijKamera:
Giuseppe LanciHudba:
Claude DebussyHrají:
Oleg Jankovskij, Erland Josephson, Domiziana Giordano, Patrizia Terreno, Laura De Marchi, Delia Boccardo, Milena Vukotic, Raffaele Di Mario, Rate Furlan (více)Obsahy(2)
Šílenství, co to je? To jen my nechceme rozumět těm, kteří jsou nejblíž pravdě. Moc rituálu, mystika, magie, pírka a oheň ve filmu Andreje Tarkovského... Ruský badatel přijíždí do Itálie zkoumat život a dílo svého krajana – skladatele, který zde žil v 18.století. Doprovázen tlumočnicí putuje po neznámé krajině, pronásledován vizemi, vzpomínkami a otázkami. Duchovními průvodci na cestě jsou mu skladatelovy dopisy, básně zesnulého otce a vlastní vzpomínky na dětství a na dobu manželského štěstí. Katalyzátorem jeho cesty se ukáže být setkání se šíleným Domenicem, který mu vytyčí symbolický úkol... Snímek, na jehož scénáři spolupracoval slovutný italský scenárista Tonino Guerra, natočil Andrej Tarkovskij v roce 1983. Dotýká se tématu vztahu k vlastnímu domovu a vlastní minulosti, ideje šílenství i pocitů vykořeněnosti a osamělosti ve světě – jinými slovy, možnosti jeho výkladu jsou skutečně neomezené, protože každý divák se k výše zmíněným veličinám vztahuje jinak. Jediným určujícím interpretačním klíčem tohoto navýsost niterného filmu tak zůstává jeho název. (Česká televize)
(více)Recenze (125)
Nemá smysl rozpitvávat sto ruzných možností interpretace Nostalgie. Je až neuvěřitelné, jak bohatý svět symbolů Tarkovskij vytvořil na celkem malém prostoru. Scény s místy až antickým nádech (zatopená jeskyně) se střídají s éintimními scénami, v nichž se lidská duše uzavírá do sebe a čeká na svůj úděl (závěrečný přechod bazénu). Přesto je integrita filmu velmi silná a Tarkovskij znázorňuje barvitost a monumentálnost lidské duše silněji, než kdy dříve. ()
Nostalgie známená tesk. Touha. To je tak ňák všechno, co je řečeno nebo líp o čem je mluveno v tomhle filmu a taky to, co je třeba k tomuhle filmu říct. ()
Veľmi nudné a zbytočné predvádzanie vlastného génia v minimálnom priestore a maximálne nevyužitom časovom fonde. Scéna prechodu prázdneho bazéna s horiacou sviečkou zaklincovala trápenie s celým nekomfortným dielom. Jedine fór s utlmením farebnosti vizuálu môžem pochváliť, a som rád, že som film dopozeral do konca. Skúsim dať Andrejovi ešte jednu šancu, ale nie hneď, na toto sa musí zabudnúť. ()
Obávám se, že Nostalgii – snad ještě více než jiné Tarkovského filmy – není ani tak třeba chápat, jako je třeba ji cítit. Hodnocení tak asi nutně musí záviset na povaze (a momentálním duševním rozpoložení) diváka. S mou povahou se ale zdá se autor protnul naprosto, protože i když bych jen obtížně dokázal formulovat děj filmu, odnáším si z něj mimořádný zážitek, jen znásobený krásou obrazů, které jsem viděl. Za všechno asi mluví fakt, že i když má Nostalgie dvě hodiny a skoro nic se v ní neděje, dokonale mě při pohledu na hodinky překvapilo, že se už blíží závěr (ach, ten závěr…) ()