Obsahy(1)
Film STALKER režiséra Andreje Tarkovského je alegorické sci-fi, stejně jako jeho předchůdce, drama Solaris. Příběh sleduje tři muže - Profesora, Spisovatele a Stalkera - kteří cestují napříč záhadným a zakázaným územím ruské divočiny zvaným Zóna. V Zóně nic není takové, jaké se na první pohled zdá. Předměty mění svá místa, krajina se sama přesouvá a přeskupuje. Vypadá to, jako by neznámá inteligence aktivně mařila každý pokus o proniknutí za hranice této oblasti. Říká se, že se v Zóně nachází bunkr, v němž je kouzelná místnost, která dokáže splnit každé přání. Stalker je najat jako průvodce, který si díky svým opakovaným návštěvám Zóny zvykl na její složité pasti, nástrahy i záludná zkreslení. Jen pokud jej budou následovat (což často znamená podstoupit tu nejdelší, nejnepříjemnější cestu), dostanou se Spisovatel s Profesorem k bunkru a kouzelné místnosti živí. (Cinemax)
(více)Recenze (780)
Film se dá popsat dvěma způsoby - sáhodlouhým, který by stejně neměl smysl a nebo krátkým, shrnutým jedinou větou: "Co si přejete v nehlubším jádru svého srdce?" Vše ostatní je jen nádherná podívaná s neopakovatelnou atmosférou, která stojí za to sama o sobě, ale mě i po druhém shlédnutí zůstala v hlavě pouze ta otázka. "Co si v hloubi duše přeješ?" ()
Ani seběvětší nadpřirozeno, ani samotná existence zóny, jakožto představitele pokroku směrem do neznáma, nemůže pomoci člověku ke změně. Jen to zase jen člověk, co může člověka změnit - viz onen pokoj. Stalker je ztvárnění člověka nikoli opovrhovaného, ale opovrhujícího současnotí a tím, co je a existuje. Ukazuje tu krizi již mrtvé ideje, beznaděje. A přesto Stalker nejedná pragmaticky, bez skrupulí. Věří v zářnou budoucnost dalších generací - viz. poslední scéna s telekinezí. Smysl života neexistuje. Smrt je jenom okolnost zaručující, aby nic nemělo smysl, nebo aspoň aby něco nemělo smysl. I přes všechno hluboké, opravdu hluboké filosofování, které film prošpikovává, jako slanina dobrou svíčkovou, se na film dá koukat a lze si z něj i něco vzít - scéna s telefonem, samotné (ne)navštívení pokoje, či konečná scéna s děvčátkem. Určitě to není nenáročný Holywoodský blockbuster na páteční večer :) Všem náročnějším divákům můžu jen a jen doporučit. ()
Tady ani nemůžu říct, jestli se mi to líbilo nebo ne, každopádně to ale ve mě zanechalo velmi silný dojel a toho si na filmu cením asi nejvíce. Mimo to naprosto fantastická obrazová stránka. ()
Mystický film s neopakovatelnou atmosférou. Tři hlavní postavy se vydávají do zakázané přísně střežené zóny: Stalker, průvodce, který je zónou zoufale posedlý a je ochoten opustit i svou ženu a dceru, aby se znovu do zóny mohl vydat, spisovatel, hledající inspiraci a tím i slávu a profesor - vědec, kterému jde zdánlivě o poznání této tajemné oblasti. Zóna, sama opředená tajemstvím a možnou hrozbou zániku pro její návštěvníky, ukrývá ještě tajemnější místnost, jakousi Pandořinou skříňku splněných přání, ke které pod vedením Stalkera skupina směřuje. Chvějivé napětí prázdnoty, která není neživá pomáhá dotvářet všudypřítomný prvek vody doprovázený ostatními třemi živly: ohně, vzduchu a země, dlouhé záběry kamery, zvuk/hudba a občasné absurdní obrazy. Film o síle víry, strachu z její ztráty, o svobodě a pocitu zodpovědnosti. ()
I půlhodina by byla moc. Nevim co v tom Vy všichni pseudo-intelektuálové hledáte. Totální hovadina. Režisér se sjíždí něčim hodně zajímavým, pak vytvoří toto a Vy mrskáte 5ti hvězdy. Souhlas s dobytkem - Zase vysoký hodnocení a většina komentářů ve stylu "Vůbec nechápu, o čem to je a co tam ten maník celý 3 hodiny dělal a navíc jsem se u toho strašně nudil(a), ale dávám 5 hvězdiček, abych si nepokazil(a) těžce vybudovanou image intelektuála." ()
Neuvěřitelná atmosféra filmu na námět povídky Piknik u cesty, oboje vřele doporučuji. První spíš radši povídku ať alespoň tušíte o čem film je. Také jsem zjistil že tento film dělí lidi na dva tábory, na ty co ho považují za nejnudnější 3 hodiny svého života a na ty kterým zůstane až do konce života vrytý do paměti (můj případ) ()
163 minút kecania a filozofovania, filozofovania a kecania, kecania a filozofovania o filozofií, kecania a filozofovania, a kecania o filozofií ma spočiatku odradzovalo. Nejak ma totiž nelákalo sledovať 163 minút kecania a filozofovania, filozofovania a kecania, kecania a filozofovania o filozofií, kecania a filozofovania, a kecania o filozofií... Ale nebolo to zlé, nudné, naopak zaujímavé. Či dokonca, hlavne v prvej polovicu filmu, doslova pohlcujúce. Prvých 90 minút ubehlo ako voda, tí traja ľudia, ktorí sa tam prechádzali po tej lúke, ako krásne rozprávali o tej svojej vlastnej hovnakosti, tá atmosféra niečoho nepoznaného, neprebádaného, tie kukučky, kukajúce zo stromov. To je práve to, čo mňa, človeka z postele do chladničky, dokáže rozsrať. Druhá polovica začínala nudiť, toho kecania o ničom konkrétnom a predsa o všetkom, bolo... trochu príliž, v čom sám seba utvrdím aj sám, utvrdzujem sa. Trojka SSP sa začínala opakovať ako ja tam hore, furt sedela, stála, neustále sa borila v kalenej vode, vôbec, všade samý puch, blato, plno rečí, pohľadov, artov, nohavíc, čapiek... kanál a tak. Film som určite nepochopil, ale poviem to tak: Bavil, to jo, treba uznať, i keď u pána režiséra takého kalibru ide o prejav neúcty. Premýšľam: ...premýšľal som. ()
____Tento film se nesmazatelne vryl do meho zivota! Nemam slov k popsani tohoto skvostu a jak se tu kolem rozhlizim tak nejsem sam (nicmene se pokusim). Tento film totiz nejde popsat slovy, ten se musi prozit a nechat uzrat - ano uzrat je to spravne slovo - s odstupem casu se totiz meni tak jako se meni nase nazory a pocity. K tomuto filmu nelze pristoupit jako k produktu zabavy ci dokonce jako kulisu, nybrz s pokorou a plne sledovat kazdy obraz - jinak na vas nezapusobi. A je toho opravdu hodne k videni. Naprosto nekompromisni obrazova kompozice jak je u Andreje Tarkovskeho zvykem, pomale az staticke tempo dava snimku hypnotickou atmosferu, ktera neni urcena pro kazdeho. Vyzdvihl bych i minimalistickou orientem inspirovanou hudbu (pouzit byl tradicni Persky nastroj tar) a sceny, ve kterych je zakomponovana - zacatek v hostinci a zejmena prijezd do Zony za doprovodu drnceni kolejnic (vyborny Artemyev), kdy se obraz mavnutim kouzelneho proutku preklene do barev jsou pro me nezapomenutelne. ____Pribeh je rozdelen do tri casti, kde pouze prostredni (a barevna) pasaz se odehrava v Zone. Hlavnimi postavami celeho pribehu jsou pruvodce tzv. Stalker (Kajdanovskij), Spisovatel (Solonicyn) and Profesor (Grinko), kteri se snazi dostat ke svemu cili v centru Zony do Komnaty - misto, kde se plni ta nejniternejsi prani. Ke Komnate se vydavaji s touhou dovedet se odpovedi na sve otazky a splnit si sva prani - pouze Zona vsak rozpozna zda jsou tato prani bezelstna. Stalker je bezesporu duchovni postavou, ktera balancuje mezi skepticismem Profesora a pragmatismem az cynismem Spisovatele. Je to prave postava Spisovatele, ktera klade (na sebe) nejvice otazek, na ktere Stalker a Profesor - za neustaleho pochodu, odpovidaji. Cesta ke Komnate neni vzdalena (jen asi 200 metru) nicmene cesta k ni nevede primo (a nejkratsi v tomto pripade neznamena nejbezpecnejsi), ponevadz Zona je vyplnena spoustou pasti - prirodnimi anomaliemi v nichz mizi lide, zvirata i cela vojska. Casem Zona nauci nase navstevniky verit sami v sebe a prinuti je zmenit sve nazory (Profesorova bomba v Komnate, Stalkerova az fyzicka zavislost na Zone, Spisovatelovo know-how). Po navratu ze Zony je dej zameren zejmena na Stalkera a jeho rodinu - a je zde castecne vysvetlena motivace jeho vztahu k Zone. ____Cely film je opreden mystickym poselstvim o hodnote zivota a jeho smyslu, kteryzto umocnuje misto kde se dej odehrava. Neni od veci uvest, ze lokace kde se natacelo neni nepodobna te, ktera predchazi udalostem z Cernobylske havarie v roce 1986 (i kdyz jde nepochybne o nahodu).____Co rici zaverem? Stalker se vymyka vsem zanrovym skatulkam - je to nadfilm s filosofickym presahem a jako takovy je ho treba chapat. Dodnes mi je zahadou jak tohle dilo mohlo vzniknout v hlubokem socialismu v Sovetskem Svazu bez jakekoliv cenzury a navstivilo jej v dobe vzniku 4,3 milionu divaku. Preji si abych ho mohl videt jeste jednou poprve a zazit ten nepopsatelny pocit, ktery se me po shlednuti zmocnil natrvalo. Diky Mistre!! Smekam pred vami s hlubokym respektem. **Videno 17x (prvne 6.1.2005 orig DVD eng sub)** () (méně) (více)
obrazy, které se napojují na bytostné otázky diváků..Ve filmu dochází k fotogenické meditaci, která je spojena touhou po poznání. Bedlivě střežená Zóna, do níž hlavní postavy chtějí vstoupit, je totiž klíčem k otevřenosti lidské duše, může jim hodně dát i vzít.... ()
Z pohledu ne nadpozemsky smýšlejícího člověka (tedy mě) naprostá kokotina, kdy jsem z příběhu nepochopil ani prd a navíc se ukrutně nudil. Duchaplné rozhovory o bytí a nebytí, navíc vyřknuté v metaforách, tedy nejsou pro mě. Možná, až si navýším IQ na 140, film pochopím.... ()
Slovo poetický plne vystihuje a navyše filozofický o zmysle života, či tak nejako to nazvať, hoci pôvodne podľa knihy to malo byť akési sci-fi. Vôbec to neprekáža , skôr je to krok vpred v kvalite snímku. Páči sa mi všetko - kamera, prostredie, výber hercov a skvelá predposledná exterierová scéna aj to že to má skutočnú ruskú atmosféru. Dá sa to pozrieť viackrát . Určite odporúčam . ()
Obecně miluju filmy o víře v osobní přesvědčení a autosugesci a tohle je jeden z těch nejkultovnějších. ()
No co k tomu říct, viděl jsem to jen jednou. Po knížce jsem čekal něco jiného. Ale bavilo mě to, i když nemůžu říct co přesně :-D Co asi nikdy nevymažu z paměti jsou obrazy ze zóny a pocit jako bych tam byl taky. ()
Film byl uveden ve Filmovém klubu Alfa Sokolov v sezoně 1998/99. ()
Soudě dle dosavadních hodnocení jsem čekal nějakou abstraktní pouť nesrozumitelnými vizuály a nemožností orientovat se v čase a prostoru, ale nakonec jsem byl dost mile překvapen relativní pochopitelností scén. V Zóně cestujete primárně svou vlastní duší, kterou odhalujete z nikdy nepoznaných úhlů a vybavují se vám nejniternější přání. Se správnými myšlenkami se vám ta přání splní, ale s těmi špatnými vás Zóna obklopí temnem a psychickým utrpením. Zůstaňte správně naladěni a Zóna vás odmění. Myslete špatně a nevyváznete z ní psychicky zdraví nebo vůbec naživu. Nezní to náhodou jako definice psychedelického tripu? A kolik dalších existenciálních metafor dokážete odhalit vy? ()
A jsme zase u toho. Kniha versus film. Co je lepší? Když jsem Stalkera viděl poprvé, dalo mi to práci, abych vstřebal všechno co tam říkali. Napodruhé jsem nejen pochopil, že tuhle 85% poetiku nepochopím, ale hlavně jsem si uvědomil, že s knihou to souvisí pouze s místem. A to je tak všechno. Kniha co do smysluplnosti jednoznačně vede. ()
Nedialo sa vôbec nič ... a pritom sa dialo tak veľa ! Tak náročný snímok, že to len malé množstvo ľudí bude vedieť skonzumovať. Tých však obohatí niečim neuveriteľným. Toľko filozofie a metafor jasne hovorí, že treba celý film od začiatku do konca sledovať pozorne, v tichosti a jasne premýšľať. Užíval som si každý moment . ()
Tajuplný STALKER, ze kterého mám všelijaké pocity. Zajímavé filozofické dialogy...ne úplně jsem ale vstřebal kouzlo tohoto zvláštního filmu. Aspoň mám ale nad čím přemýšlet :) ()
Píčovina na N-tú. Kurňa, že som si radšej nepozrel nejakú mexickú telenovelu. Dve a pol hodiny pozerám na to jak čurák a nič, úplne, že nič, len samé akože filozofické keci o ničom a to všetko ešte aj s titulkami. Do poslednej minúty som čakal, že sa z toho vykľuje nejaké rozumné posolstvo ale kdeže zase nič. Zabitý čas, neodporúčam pozerať, nemá to význam. ()
Dystopický svět takových rozměrů je ve světovém filmu neobyčejný. Jen v málokterých dílech lze nalézt tak propracovanou a zároveň tak jednoduše nastíněnou možnost budoucího vývoje lidského druhu. Geniálně skličující. Do nejmenších detailů vypiplané prostředí Zóny, točené v opuštěných průmyslových areálech v Estonsku, vytváří dokonalou iluzí postkatastrofického světa. Tarkovskij si překrásně hraje s kamerovými úhly, vede kameru mnohdy nečekanými směry a pro prohloubení atmosféry jen minimálně využívá střihu. Osobně mě na filmu opravdu fascinoval ještě jeden detail, jeden z mnoha prvků ve vývoji postavy Stalkera. Do Pokoje může vstoupit jen ten, který je svou pokorou, vírou a přesvědčením hoden. Kdo ovšem do Pokoje nikdy nevstoupí? Ten jediný, který byl vždy tak pokorný, aby pomáhal ostatním a sám si upíral štěstí, tak věrný, že děkoval Bohu za každou maličkost, tak přesvědčený, že všem sliboval nový začátek a lepší život. Stalker. ()
Reklama