The Zero Theorem

Vizuálně vypiplané čistokrevně gilliamovské satirické šílenství si možná hraje na něco víc než je v jeho silách, ale zároveň je plné hlubokých obyčejných lidských citů a okořeněné nádhernou love-story. Opět skvělý Waltz, krásná Mélanie Thierry. Objektivně sice za hodně silné 4*, ale těch momentálních 65% je trestuhodně málo, takže dávám bůra. (29.07.2014)

The Zero Theorem měl na to, aby se po filmu Fear and Loathing in Las Vegas stal dalším režisérovým filmovým milníkem. Bohužel, snímek působí tak nějak "rozervaně". Film se odehrává ve světě tolik typickém pro Terryho Giliama, ale než dostanete možnost po velmi efektivním úvodu celý ten "krásně divný" svět prozkoumat a kochat se futuristickými výdobytky, začne se odvíjet příběh samotný. A právě v tuto chvíli ztrácí The Zero Theorem dech. Příběh pracovníka firmy zvané Management s tváří Christopha Waltze je zbytečně moc utahaný a komplikovaný, Film se snaží pojmout tak široké spektrum témat týkající se problémů dnešního světa, že není čas na to je pořádně rozvést. Zůstanou tedy jen trestuhodně nakousnuty. A přitom by stačilo jen omezit množství těchto témat a více se zaměřit na příběh a postavy samotné. Tohle bohužel The Zero Theorem sráží na kolena a činí z tohoto filmu průměrnou záležitost. (02.08.2014)

-3* divný, hodně divný film. Nemůžu mu upřít invenci ani zajímavý styl, ale to od Terryho Gilliama očekávám vždy. Smysluplnost v něm však nenajdete a i když na na začátku hezky předkládá závislost na technologiích, tak se vydává po jiné cestě. Příběh je hodně abstraktní, pseudofilozofický a surrealistický, takže se běžný divák těžko chytne a ujíždět může maximálně na prapodivné atmosféře. Prostě divnost, která může být ráda, že u mě přelezla 3 hvězdy a neláká mě se k ní vracet, či doporučit. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 2 /// STYL: 2 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (19.03.2017)

V jednotlivostiach výborne poukazujúce na charakter spoločnosti, v akej sa ocitáme a do akej smerujeme. Ak sa pozriem okolo seba na ulici, v električke, v práci, tak mám pocit, že drvivá väčšina z nás túžobne očakáva telefonát, ktorý mu všetko objasní. Zároveň sami sledovaní, sledujeme sledovaných. Zmysel je, samozrejme, v nájdení prostého šťastia v náručí milovanej osoby. Lenže vplyvom pokrivenej práce, internetového sexu, snahy dobrať sa vyššieho zmyslu, informačnej a dezinformačnej explózie, kedy všetci tušia veľa, no nevedia (takmer) nič sa napriek tomu môže stať, že sa vo vysnenoom raji nakoniec aj tak ocitneme. Sami. (07.12.2020)

Cohen jako ovocná žvýkačka, přežvýkaný životem, a já stejně tak, jen přežvýkaný jeho postmoderním hledáním smyslu života ve světě depresivně rozjařeního Lego příběhu a rozjařeně depresivního Creep, čekáním na životní volání při sebemrskačské práci, bráněním se jejich nevyhnutelnosti nebo neexistenci egoistickým odmítnutím, filozofováním kladivem, rozbíjením životních (ne)jistot, a nakonec po zmizení poslední esence chuti a smyslu nalezením všeho kýženého v nicotě virtuálního světa. Líbilo. Bavilo. Obohatilo. Přibližně. (16.07.2014)