Cartouche

Dostat místo vyznamenání vstupenku do 1. linie, to fakt jde. Kdo by neodolat :-) Je osvěžující vidět Belmonda jako „mladíčka“, tady bych mu tu jeho svůdnost i žrala. Ovšem na rozdíl od Claudie. Ona je opravdu krásná, ale vyrukovat s větou: „Jmenuju se Venuše a je mi dvacet.“, to trochu přepískli (měla sice jen 24, ale působí mnohem starší). A naopak Belmondo ve svých 29 na mě působil mladším dojmem a nemohla jsem se zbavit pocitu, že je Třískovi přece jen podobný. Téma „Nezabíjet a okrádat jen šlechtu“ tady už bylo, takže takovej francouzskej Jánošík. Navíc v podání akčního Belmonda, kterej od nikud najednou vyskočí oknem, střílí na něj z metru a nikdo ho netrefí. No, Belmondo, no. Je to prostě king. A jeho kamarád Hezoun (no jestli je opravdu hezoun, o tom by se dalo polemizovat, každopádně kus chlapa to je) vyrve holýma rukama trám ze zdi. Jejich komunikace ale výborná: „Já měl takovou macatou, ta měla oči… - Každá má oči.“ Vojáci neumí jezdit na koni bez sedla. Jméno Lojzík je opravdu ryze francouzské. Kdyby mě někdo vypaloval cejch na čelo tak budu řvát jak tur. A spoustu dalších podivností. Navíc JPB je pěknej hajzlík, protože má doma krásnou Venuši a touží po té, která na něj křičí: „Zbabělče, ničemo!“, hérečka jedna, a pak pro jistotu omdlí. Ale jinak to byl celkem dobrej film. (05.05.2010)

I po skoro půl století patří tento film mezi ty lepší dobrodružné historické filmy, který stojí na idolech tehdejší doby, Belmondovi a přímo nádherné Claudii Cardinale. Charisma, které čiší z Cartouche se už málo vidí i v dnešní době a i díky němu se vžíváte přímo do děje a prožíváte jeho příběh, stejně tak jako oplakáváte smrt jeho milované.. (03.05.2009)

Sice se jedna o dalsi variaci na frajera, co bohatejm bral a chudejm daval, ale vubec to nevadi, protoze 80% filmu je super zabava. Bohuzel ke konci, kdyz se Belmondo zacne zajimat vic o zenskou nez kradeze, tak jde zabavnost krapet dolu, takze by klidne slo celej film zkratit. Nicmene Belmondo, Cardinale a Rochefort jsou fajn a utahnou to i v tech ukecanejsich momentech. Navic zaver je krapet netradicni. Takze celkove se jedna o prijemnej dobrodruzne romantickej film. (20.12.2007)

Čistých 60%. Nejvíce se mi líbila poslední tak půlhodinka, kdy se film překlopil do takového dramatu o tom, jak peníze mění lidi a jak mohou ovlivnit lidský úsudek a chtíč a celé to vede ke zkáze člověka. Před tím to byl čistý průměr. Podle mě se měli tvůrci vydat jasným směrem - a to buď dobrodružná komedie s notnou dávkou nadsázky a nebo dobrodružné drama. Mě se zdálo, že chvilku to je to a pak zase todle a celkově mi to působilo dosti nesourodě, resp. nemělo tu správnou atmosféru a rušilo mě to. Prostě takový průměr, čekal jsem více. Howgh! (05.04.2005)

Bandité mají krásné a vášnivé Claudie, ale souží se pro chladné katolické maloměšťačky. Tento typ "romatických" příběhů opanoval evropská kina mezi válkami (Jean Gabin jako Pepe le Moko je snad nejslavnější), protože byl milován maloměšťačkami žijící v manželstvích bez lásky a pro peníze. Cartouche už částečně opouští tu teatrální předválečnou tragiku vztahu "maloměšťačka a vůdce podsvětí", a narušuje jí komedií a akcí, ovšem na dvouhodinový film je to pořád málo. A vůbec je tu genderová nevyváženost: my slušní maloměšťaci toužíme zase po krásných a vášnivých Claudiích, ale pro nás se romantické slaďárny netočí. (21.01.2016)