Cesta zhýčkaného dítěte

Cesta Zhýčkaného dítěte je prototip mého pětihvězdičkového hodnocení - je to něco nového, něco co v ostatních filmech nenajdete. Ze začátku jsem se trochu ztrácel, ale poté, co jsem se zorientoval už jsem si film jen užíval. Je to jeden z posledních filmů, kde o Belmondovi můžeme bezpečně říct, že byl ve skvělé formě, i když tu na něm jsou znát leta. Co se týče příběhu a hlavní role, tak jsou jakoby ušitě na postavu J.P., stárnoucí hvězdu, která pomýšlí na vlastní jiný život, která za sebou zanechá jen dobré. Ač nemám rád cirkusové prostředí, tady byl zmíněn jen jako hlavní náplň života hlavního hrdiny. Vedle hlavní postavy tu nechybí Bebelovi kultovní herečtí partneři známí např. z Profesionála nebo z Kašpárka. (27.07.2009)

"50 let jsem nestrávil sám se sebou ani hodinu." Už mám nějaký ten rok život za sebou, párkrát jsem si i zabilancoval a kdybych dospěl ke stejnému zjištění jako Sam Lion, tak bych taky zemřel a vyrazil se koupat sám v oceánu, létat nad Victoriinými vodopády, snídat se slony a hrát si se lvy. Dřív jsem Samovi úplně nerozuměl, ale s věkem přišlo pochopení pro tento snímek, který se tváří hrozně smutně a přitom je plný pozitivní energie. Jen lituju toho, že jsem včas neodhalil nejdůležitější poselství tohoto snímku - tedy říkat správně větu: Dobrý den. Kdybych se to naučil hned, jak jsem to poprvé viděl, tak jsem dneska miliardář. Jenže jsem tehdy byl ještě mladý, poselství jsem přehlédl a tak na mne Tahiti nečeká. Asi to tak mělo být. (26.03.2019)

Jeden z nejméně očekávaných výkonů Belmonda - a rozhodně ne ve špatném slova smyslu, naopak - jedině v dobrém. Krásný film, i když z výchovně-morálního hlediska si občas říkám, jestli je tohle vedení (sice nenápadné) za ručičku i v dospělosti to pravé. Na druhou stranu v duchu humanismu a otcovské lásky ani nemůže jinak. Jak už jsem napsal, krásný film. (24.12.2015)

J. P. Belmondo ve velmi netypické roli aktivního podnikatele Sama Liona, který předstírá svou smrt, aby se oprosti od svého dřívějšího života a v osamění se pokusil nalézt sám sebe. Nakonec zjistí, že toho lze dosáhnout i jinou cestou bez toho, aby ztratil svou jedinou dceru, přátele a prosperující firmu. Mistrovsky podaný příběh a právem mu náleží plný počet hvězdiček. (26.12.2007)

Mé druhé setkání s tvorbou Clauda Lelouche nedopadlo dobře.   Pro mne vcelku uzavřený snímek o stárnutí, bilancování, vzpomínkách a  lásce k rodině. To poslední s hlavním hrdinou Samem Lionem pochopitelně sdílím, do toho zbytku mě pak buď nepustil  nebo jsem do něj nedozrál.  Těžko říct,  je to v krátké době druhý  Belmondův film o stárnutí (Muž a jeho pes), který po mně jen tak sklouzl. Tentokrát je tedy pochopitelně s Belmondem ještě vše v pořádku, ale jeho postava  podnikatele v zametání mne za srdce opět nevzala.  Jinými slovy koukat celou dobu na zřejmě zadumaného a životem vcelku unaveného postaršího chlapa, který bloumá od ničeho k ničemu a sem tam se mu vybaví nějaká ta vzpomínka asi ještě pár let pro mě žádný terno nebude a tak zatím nemůžu dát víc než dvě hvězdy. Uvidíme co za pár let... (10.11.2023)