Les Mariés de l'an II
Gli sposi dell'anno secondo
Mirii anului II
Manželia z roku II
The Scoundrel
Režie:
Jean-Paul RappeneauScénář:
Jean-Paul RappeneauKamera:
Claude RenoirHudba:
Michel LegrandHrají:
Jean-Paul Belmondo, Marlène Jobert, Laura Antonelli, Michel Auclair, Julien Guiomar, Mario David, Charles Denner, Georges Beller, Paul Crauchet (více)Obsahy(1)
Jediné, co chtěl od francouzské revoluce, byl rozvod! Jean-Paul Belmondo uprostřed šlechetných ideálů a zhrzených milenců... Nicolas Philibert byl nalezenec. Vyrostl v rodině obchodníka s vínem v Nantes Gosselina. Když dospěl, oženil se s jeho dcerou Charlottou. To vše se stalo 16. února 1786. Ctižádostivé a domýšlivé dívce však prostý Nicolas nestačil a zakoukala se do bohatého barona. Žárlivý Nicolas barona zabil a nezbylo mu, než si zachránit život útěkem do Ameriky. Přeplul oceán jako černý pasažér s prázdnou kapsou, ale za chvíli si vedl k oltáři dceru největšího boháče v kraji. Jenže těsně před osudným ano vyšlo najevo, že Nicolas má už jednu ženu ve Francii. V té době tam však zuřila, nebo vítězila, revoluce. A jednou z vymožeností tohoto dějinného kotrmelce byl zákon o rozvodu. A tak Nicolas znovu nasedá na loď, aniž by tušil, že v rodné Francii ho čeká nejedno překvapení. (Česká televize)
(více)Videa (3)
Recenze (139)
Jean-Paul Belmondo ve vrcholné formě. Manželé z roku II jsou výborná kostýmová komedie. Na francouzskou komedie 70-tých let a na to že v ní hraje Belmondo je v ní celkem málo humoru. No relativně málo. Protože co je víc? Rádoby komedie plná trapností, nebo spíš méně co do počtu, ale o to více co do kvality provedení vtipů, kterým se doopravdy divák zasměje? Krom toho Manželé z roku II fungují velice dobře i jako dobrodružný film. Jean-Paul tradičně nepostojí a pořád se na plátně něco děje. Skvěle mu taky sekundují obě dvě hlavní herecké partnerky. Zvláště Marlene Jobert. A ještě navíc tento film dobře funguje i jako politická satira. Některé filmy prostě nestárnou a Manželé z roku II mají co ukázat i po 35-ti letech od data vzniku. A věřte že nejsem žádným nostalgickým pamětníkem abych přidával na hodnocení. ()
Nemám najmenší problém dať tejto údajne dobrodružno-romantickej komédii iba dve hviezdičky. Možno v sedemdesiatych rokoch sa niekto na tom pobavil, odreagoval a potešil z Belmondovských kúskov, ale v súčasnosti je to už iba predčasne zostarnutá, viac trápna ako komediálna ukážka francúzskeho filmu z posledného kvartálu 20. storočia. ()
Mám slabost pro staré filmy i pro Belmonda, a pro Jobertku jasně, že taky. Když jsem to viděl kdysi dávno, což mi bylo asi deset, byl jsem nadšenej. Bohužel s odstupem několika desetiletí je tohle typickej příklad bijáku, co v souboji s časem absolutně neobstojí. Hrozná slátanina! Na rozdíl od všech dodnes nepřekonaných Wilderových, Pollackových nebo třeba Allenových komedií z podobného období, jsou ty tehdejší francouzské a italské "šlágry" v dnešním světle povětšinou vyčpělou nudou a nechápu, čemu jsme se to tenkrát smáli. Ač to tedy říkám hróóózně nerad:( ()
Klasická francúzska ukecaná "taškařice" s kým iným, ako s Bebem. O čom to je, je asi úplne jedno. Nicolas zovšadial uteká, všetci ho naháňajú, ženské vrieskajú, samozrejme chcú Nicolasa, ale ten sa chce rozviesť. Nikoho neprekvapí, že to s tou túžbou po rozvode bude nakoniec inak. Viac vtipné v maličkostiach, ako v celku. Neviem, či sa v 70. rokoch zvýšil počet rozvodov vo Farancúzsku a Rappeneau si z toho robí srandu, tento nový zákon v 18. storočí však spôsobil v krajine dosť veľké terno a v týchto momentoch je film najvtipnejší. Vo francúzskej revolúcii prehľad nemám, takže satira na ňu mi trochu uniká. ()
Výborný starý český dabing (Belmonda solidně namluvil Václav Postránecký, Jobertovou Libuše Švormová, dále vynikají zejména Eduard Cupák či Josef Větrovec). I když údajně existuje i verze s Krampolem, patrně novější. A k filmu - jak jen to napsat kulantně? Viděl jsem už mnoho, mnoho lepších "belmondovek" než je tahle. ()
Galerie (52)
Zajímavosti (14)
- Alexandre Mnouchkine, který již stál za filmy Muž z Ria (1964) a Les Tribulations d'un Chinois en Chine (1965), měl produkovat i tento film, ale po obdržení prvních odhadů od projektu upustil a předpověděl, že film bude příliš drahý. Film převzal Alain Poiré ze společnosti Gaumont. Poté, co Poiré požádal Reného Claira, aby natočil svůj film Les Fêtes galantes (1965) v Rumunsku, navrhl stejný princip i Rappeneauovi, aby měl přístup k velkým prostředkům, kulisám a komparzu s přijatelným rozpočtem, což by ve Francii nebylo možné. (classic)
- Některé scény revoluce byly inspirovány událostmi z května 1968, které se odehrály krátce před natáčením.Některé scény revoluce byly inspirovány událostmi z května 1968, které se odehrály krátce před natáčením. (classic)
- Jean-Paul Rappeneau uvažoval o obsazení do role Charlotte o britské herečce Julii Christie, s níž se seznámil na jedné večeři a zjistil, že mluví bezvadně francouzsky. Schůzka byla domluvena o čtrnáct dní později, ale Julie Christie se dostavila v přítomnosti svého tehdejšího přítele, americké hvězdy Warrena Beattyho, který viděl scénář a snažil se projekt převzít, aby mohl natočit americký film, který by sám produkoval. Rappeneau uvedl: „Řekl mi: ‚Je to vynikající scénář. Zapomeň na Gaumont, natoč to v angličtině a já ti to pomůžu sestříhat v Hollywoodu.‘ V prosté angličtině to znamenalo: ‚Jestli chceš Julii Christie, musíš vzít i mě‘“. Z loajality k Belmondovi, na kterého od počátku myslel, a k Poirému Rappeneau tuto lákavou nabídku, která mohla znamenat zásadní průlom v jeho kariéře v americké kinematografii, odmítl. Alain Poiré nakonec navrhl svěřit roli Marlène Jobert. (classic)
Reklama