Opice v zimě

Tenhle film nám asi nechce říct nic jiného, než že život stojí za to žít, že každý to umíme jinak, a někdo je rád, že je rád. Žít a nechat žít. Každý jsme nějaký. Krásné setkání starého alko-matadora s alkoholikem v plném rozpuku. Pro oba je ta srážka velikým přínosem a vítězstvím nad sebou samým. Smíření se sebou samým, to je oč tu běží. Vynikající Gabin i Belmondo. 90% (28.02.2016)

Komedie? To sotva. A není to díky špatné práci tvůrců. Tento příběh prostě není směšný a neobsahuje vtipné dialogy. Nabízí jen občasné záblesky veselí, který přináší absurdita bytí a život těch, kteří se neberou tak moc vážně. Častěji ale sledujeme...no, to záleží na divákovi. Já jako abstinent, bych mohl napsat, že jsem sledoval film o opilcích. Opilci by pak nejspíš ocenili, jak lidskou tvář obě postavy dostali, přestože tak vyváděli. Nicméně i já zahlédl něco víc. Alkohol je démonizován zcela po právu, ale bylo by bláhové tvrdit, že mu tolik lidí podléhá jen kvůli jeho chuti a fyzické závislosti. Pro mnohé je to cesta vedoucí mimo svět, který je irituje předvídatelnou nudou a od kterého už nic nechtějí. My jsme jiná kategorie, my vámi pohrdáme...., zazní z úst Alberta. Frustrace z toho, že jejich okolí i blízcí je chtějí zavřít do šedivého světa, spoutat je pravidly a morálkou. Anarchie a touha odpoutat se. To vše Albert kvůli své ženě utlumil. Do doby, než přijel Gabriel. Psychologická sonda se nekonala, zvrat také ne...přesto bylo zajímavé sledovat vynikajícího Belmonda i Gabina. Není to ani artový film. Žánrově je to pro mě neuchopitelné, takže bych zůstal u označení solidní polodrama. (04.04.2023)

Úsměvná slovní hříčka názvu jemně koresponduje s tragikomikou příběhu, ve kterém se protnou cesty bývalého a stávajícího alkoholika. Oba mají na duši bolavé šrámy. U starého hoteliéra Alberta se už zdánlivě zacelily, setkáním s mladým Gabrielem, který své bolesti zalévá koktejlem z piva a vína, se však znovu otevřou. „Víte, koho mi připomínáte? Opici v zimě. Jednu z opic, co bloudí Orientem na začátku zimy.“ Alberta sžírá vnitřní neklid z usedlého života a ve skrytu duše trpí steskem po dobách, kdy se plavil po Jang-c'-ťiang a po opojení, které podobné bolesti dovede na chvíli zmírnit. Gabriel naopak nemá nikde stání, jen aby se vyhnul místu, kterého se obává – škole, kde studuje jeho dcerka. I přes vtipné slovní výměny mezi dvojicí hlavních protagonistů a smířlivý konec je to příběh plný hořkosti, ne úplně snadno stravitelný. V každém případě ale stojí zato – už proto, že tu Jean Gabin zpívá "Tipperary" a Jean-Paul Belmondo tančí flamenco. A možná i pro uklidňující zjištění, že i v rámci vlastního selhání může člověk udělat dobrou věc. (10.09.2012)

Jak tady ctu ty komentare, tak mi pride, ze vsichni cumeli na nakej jinej film. Tohle neni zadny psychologicky drama, pouze film o jednom netradicnim pratelstvi bejvalyho alkoholika a aktivniho alkoholika, ktery je misty dojemny a misty vtipny. A kdyz se nalejou, jeden si mysli, ze je matador ve Spanelsku a druhej, ze je vojak nekde ve Vietnamu. Vetsinu casu se ve filmu nic moc nedeje, nekdo s nekym obcas pokeca, utrousi naky to moudro, kdyz se nalejou, tak se povede nakej vtipek a do toho ozvlastneni v podobe linie s dcerou. A takle film pomalu, ale docela pohodove plyne az k dost divne s dcerou zakoncenymu finale. Z prumeru to tak vytahujou herci, extra vyzranej Gabin je perfektni a Belmondo vubec nepripomina Belmonda a podava naprosto civilni vykon. Celkove prijemnej film, ale na vic jak 3* to nebude. (05.04.2009)

Příjemný, poklidně plynoucí snímek, kde charismatická hlavní dvojice využívá alkohol jako prostředek k úniku z šedivé reality do vybájených končin, ať už je to nostalgií přibarvená vzpomínka na Čínu v případě Gabina či toreadorské Španělsko u Belmonda. Kouká se na to hezky, ale i přes svůj kladný postoj k opileckým výstřelkům si to znovu asi jen tak nepustím. (17.11.2009)