Kamera:
Jan MatiášekObsahy(1)
Korespondence Voskovce a Wericha je silnou výpovědí o životě dvou mimořádných lidí v nelehké době. Vzájemné listy legendárních tvůrců Osvobozeného divadla, jejichž cesty se po únoru 1948 rozešly, jsou strhujícím svědectvím nejen jejich originality a umělecké zralosti, ale současně odhalují i osudy těchto významných osobností v bipolárním světě, plném železných opon a studených válek. Tyto dopisy, které např. u J. Voskovce představují vrchol jeho poválečné literární tvorby, jsou neocenitelným dokladem duchovního světa V+W. „Forma zkratky, krátká spojení, divadelní narážky, privátní kódy, k tomu brilantní stylizace a neuvěřitelná oslovení i podpisy“ – tak velice výstižně charakterizuje tuto korespondenci kritika.
Souborná korespondence Jiřího Voskovce a Jana Wericha u nás vyšla knižně v roce 2007 a o tři roky později se dočkala své divadelní podoby. Scénář napsala Dora Viceníková a nastudoval režisér Jan Mikulášek. Inscenace v brněnském Divadle Reduta se stala jedním z nejvýznamnějších počinů českého divadla posledních let. Vzácně se na tom shodují diváci i kritika. Svědčí o tom plné divadelní sály nejen v Brně, ale i všude na zájezdech a také řada prestižních ocenění.
(Česká televize)
Recenze (13)
kvůli tomu představení jsem jel před rokem do Brna a stálo to za to. Už dlouho jsem neviděl tak dobré divadlo, které není samoúčelné a herci předvádějící se hlavně sami sebe, jak je to teď běžně zvykem. Snad hlavní protagonisty úspěch nezkazí. Korespondence je ideální seznámením charakterů a soukromých životů Voskovce a Wericha. Těším se i na přímý přenos a vřele všem doporučuji. Ještě krátká reakce po přímém přenosu - prožitek byl podobnej jako při živém, i když se to do velkého divadla moc nehodilo a klasicky mi vadí televizní střih a hodně časté záběry na detaily - prostě na živé představení to nemá. [ PŘÍBĚH: 3 /// NÁLADA: 2 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()
Ačkoliv přenos ještě nezačal je nasnadě, že Mikuláškova inscenace z brněnské Reduty patří vůbec k absolutní špičce v českém divadle - nejen tohoto desetiletí, ale možná... století. Tahle dechberoucí výpověď dvou smutných komiků a jedné neméně smutné ženy je jímavým obrazem dvou gigantů (a Zdeničky) v toku podivných českých dějin. Víc než o nich je to však o noblese, nadhledu a hořké radosti génia. Čistá, smutná sic nepatetická krása. ()
Velice mě potěšilo, že se česká televize rozhodla přenos uskutečnit a převedla obraz na naše obrazovky..velice povedená inscenace, kde tvůrci a samozřejmě představitelé hl. rolí ukázali své mistrovství a šikovnost, když takto přesvědčivě a povedeně převedli korespondenci dvou velkých postav našich dějin na prkna našich divadel, kde se lidem zase o něco více přiblížili..PS: jsem rád a těší mě, jak stoupl za pouhý jeden večer počet příspěvků a hodnocení a že lidé v této zemi stále dokáží ocenit naše staré dobré klasiky a velikány národních dějin :) ()
Povedený přímý přenos, na den státnosti. Oslava jedněch největších umělců naší historie. Příběh/ nepříběh o přátelství překonávajíc, velkou vzdálenost a nelehkou dobu. Hlavně je zde také ukázána "druhá strana mince" W+V. Werich musel bojovat jako každý jiný člověk s nepřízní, ale protože byl optimista až dokonce a prostě Werich tak se na to zapomíná. Jsem rád, že jsou zde připomenuty i tyto nepřízně. Ostatně i život Voskovce, je ukázáno jak se vyvíjel a proč. Scénáři a zapracování korespondence poklona. Na zpracování bych možná nějakou tu výtku našel ale rád jí zapomenu. ()
Znám všechno od milovaných a ctěných V+W tedy i tyto dopisy, které bolí když si člověk připustí že zrovna tihle klauni na sklonku života museli tolik bolesti zažít,věřím že to má a mělo nějaký smysl....Dopisy jsou pro mne tak silné že vlastně nevím zda je k nim inscenace potřeba, a tak ji nehodnotím jen ty slova...Ale je dobře že vznikla, protože by se ke spoustě lidem korespondence nedostala... ()
Reklama