Pan Klein

Jedna z těch povedenějších mystifikačních dramatických her, která dokáže trvale udržovat napětí. Ten strach z neznáma a ta touha bojovat, a přitom nevědět proti čemu a proti komu, jsou cítit v průběhu celého příběhu. Při hlubším zamyšlení se může zdát běh událostí snad i nemožný, ale není to něco, co by ubíralo filmu na jeho působivosti u diváka. Ba právě naopak. Je to hříčka, kde se pomalu sbírá jeden střípek za druhým, aby se všemožným způsobem pokoušela sestavit celá představa příčin a pohnutek a pravého stavu věcí. Světla barev se občas rozsvítí, aby se v jediném okamžiku zlomyslným mávnutím života opět skryla ve tmě hádanek a mučivé nejistoty. I ten závěr je spíše mlhavé problesknutí, než jasné zobrazení. Konečný výsledek je udělaný chytře, navíc podané se začátkem těch největších hrůz semitské rase. Hlavní postavou je Robert Klein (dobrý Alain Delon), bohatý mladý muž z katolické rodiny se slabostí pro umělecké předměty a krásné ženy. Příchozí poťouchlá záhada a válečná okupace Francie ho přinutí pátrat s veškerým úsilím i důvtipem. Zdánlivě se přibližuje ke svému cíli odhalení, tajemno ho pohlcuje více a více, to ho přivádí do stále horečnatější snahy o odkrývání. I když ho stále pevněji začíná obkličovat faktor nebezpečí, jeho touha po rozluštění je tak silná, až ho přivede na to nejméně očekávané místo. Na místo v symbolu běhu ještě záhadnější a děsuplnější vyústění situace. Ženy jsou elegantní, záhadné i hravé. Je zde Robertova přítelkyně Jeanine (půvabná Juliet Berto), dráždivá šlechtična Florence (šarmantní Jeanne Moreau), lehce žárlivá a vdaná Nicole (Francine Bergé) a tajuplná dívka mnoha jmen Isabelle, Françoise i Cathy (půvabná Francine Racette). Z dalších rolí: domovnice záhadného místa (zajímavá Suzanne Flon), zámecký pán Charles (Massimo Girotti), Robertův přítel a právník Pierre (solidní Michael Lonsdale), Robertův starý otec (Louis Seigner), či židovský prodejce obrazu (Jean Bouise). Druhá světová válka je kulisou, která začíná roztahovat svá chapadla strachu, nejistoty a hrůzy. Poklidný život v hojnosti může být narušen jemným a nepatrným zaťukáním zvenčí a palčivou touhou po nalezení pravdy. Napětí se rozbíhá vstříc svému přepsanému osudu. (23.05.2016)

Až noir film o prvním židovském transportu z Paříže. Delon zde dostal prostor hrát na všechny strany (ač i zde jeho charakter má slabost pro křehké pohlaví) a je zde zcela posedlý pátráním po svém jmenovci, jenž mu tak obrátil život naruby. Losey je jeden z těch klasických vypravěčů, kteří dodržují lineární kontinuitu, žádné předbíhání, žádné skoky, jednotné tempo. Ruční kamera je zde až voyersky skromná a hudba zde jen emotivně zahalí nejzásadnější momenty. Scénář je velmi nápaditý a dá hercům hodně šancí ukázat, na co mají. V dnešní době je film občas až moc pomalý a některé symbolickéí scény (kabaret) jsou trochu zbytečné, ale zase pohled na válečnou Paříž je tu dokonalý. Pro mě osobně to je asi zatím nejzajímavější film s Alainem. V roce 1942 všichni chtěli z Evropy pryč, jen Robert by tu zůstal, kdyby si někdo nezahrával s jeho identitou... (23.07.2011)

Velice ponurá atmosféra nemilosrdně prodchnutá zvyšujícím se napětím, vzrůstající nejistotou, obavamy, bezvýchodností. Silně dramatická, působivá a skvělá hudba Egista Macchi a Piera Porteho tuto atmosféru už jen dokonale podtrhuje. Už jen úvodní scéna měřící a posuzující lidi jako dobytek a podle pochybných měřítek určující jejich rasu! Grrr! A ještě si za to zaplatili 15 franků. 15 franků za naprosté ponížení a přidání pochybností o své budoucnosti. Film pokračuje zpočátku celkem nevinnou, ale v důsledku zcela zásadní scénou prodeje jednoho obrazu jedním Židem (Jean Bouise) jednomu alsaskému obchodníkovi (Alain Delon), který morálními zásadami zrovna moc nehýří. "Je snadné jednat s někým, kdo prodat musí, viďte!?" "Ale já ho nemusím koupit a také nejsem sběratel. Pro mne je to práce." Píše se 16. ledna 1942 a do 16. července zbývá přesně sedm měsíců. Přípravy na Razii Vel´d´hiv, které se po druhé koleji tohoto temného kafkovského příběhu s mrazivou urputností řítí na pařížšký "Zimní veledrom", odkud bylo vlakem do vyhlazovacích táborů deportováno více než 13.000 Židů, mi nahánělo doslova hrůzu. Naprostá šílenost. Vyfabulovaný příběh bych si tak nebrala, ale představa, že takhle nějak to bylo, je zkrátka děsivá. (Já vím, že o holocaustu bylo natočeno nespočet filmů, ale když si uvědomíte, že tohle řídili samotní Francouzi...!) A vedle těchto horečných příprav vede pan Klein osobní boj, hledání, pátrání, nepochopitelná poznání a nedorozumění. Nejdříve věří tomu, že jedna návštěva redakce židovských novin, které mu skončily u jeho "nežidovských" dveří, vše vyřeší. Sám na sebe upozorní policii. Co by se stalo, kdyby to neudělal? Ale hlavní otázkou zůstává, kdo je ten druhý Robert Klein a co po něm vlastně chce? A stejně zmatený a nejistý zůstává i divák. Monsieur Delon JE monsieur Klein. A oči pana Kleina jsou dostatečně výmluvné. Delon působí ve své roli přirozeně a je sympaticky „delonovsky“ uměřený. Musím se přiznat, že když jsem film viděla poprvé, tak jsem ho tak úplně nepochopila, protože mi hloupou nepozorností uniklo pár zásadních drobností, a zůstalo plno nezodpovězených otázek, které mi nedaly a dala jsem si ho ještě jednou. Na konci jsem pochopila, ale některé zásadní otázky přetrvávaly. Po prozkoumání francouzské Wikipedie a pochopení historických událostí, které jsou pro tento skvělý film dost důležité, a po pozorném sledování těch drobných jednotlivostí a zdánlivě nedůležitých dílčích činností, jsem napotřetí konečně pochopila. Otázka mi nezůstala žádná, všechno to do sebe zapadalo jako skládanka. Mrazivý a depresivní pocit však přetrvává, možná se tím poznáním ještě prohloubil. Silný filmový zážitek, nezapomenutelný snímek. Mr. Losey, thank you!!! PS: Ze zvědavosti jsem na několik málo minut (večer 16. 3.) přepnula na ČT2 a v naprostém rozčarování jsem utíkala rychle pryč. V tomto případě musím souhlasit s igim B. V této podobě pro mne nepoživatelné a degradující celý film. Désolé. (11.03.2012)

Mystifikační příběh o jedné rafinované pomstě a člověku vmanévrovaném do situace připomínající svou bezvýchodností a absurditou vzdáleně Proces of Franze Kafky. Alain Delon v poněkud nezvyklé roli obchodníka se starožitnostmi, který cítí, že něco není v pořádku, ale neví, jak ze stahující se smyčky uniknout. Pointa, kterou odhalí režisér v samém závěru, je sice působivá a celý příběh má následně hořkou příchuť, nicméně si neodpustím konstatování, že v tomhle filmu se věci dávají do pohybu nikoliv z přirozených příčin, ale z popudu scénáristy. Jako celek je to zkrátka příliš nepravděpodobné a umělé, zkonstruované pro účast na festivalových přehlídkách. Celkový dojem: 70 %. (16.09.2014)

Citlivá a tak trochu i náladová štúdia ľudskej ľahostajnosti, nesprávnej identity a dvojníctva, teda všetko tém, na ktoré som istým spôsobom zaťažený, a preto mi nedá nepovedať, že spomínané motívy sa okrem tradičnej tvorby Alfreda Hitchcocka či Davida Lyncha, objavujú už v Bibliii, a svoju renesanciu zažívajú v romantizme 19. storočia, napr. E. A. Poe v poviedke . W i l l i a m . W i l s o n . zachytáva rozpoltenie osobnosti medzi vedomie a svedomie, na čo mu slúži práve symbol dvojníka. Aký je však Loseyov Pán Klein? Typ priemerného, neutrálneho zlatokopa, ryžujúceho v mútnych vodách vichystického Francúzska, ktorého život sa rozpadne ako domček z kariet v okamihu, keď zistí, že má dvojníka. Žida. Nikdy ho síce nestretol, ale túžba pozrieť sa mu do očí sa stáva jeho posadnutosťou... (17.10.2010)