Melodie podzemí

Tohle me proste baví. Je to šíleně napínavý! Ten konec byl perfektní a doprovázející hudba celej film krásně šťavnatě dokresluje. A celkově.. zkrátka miluju atmosféru tohohle díla. Přesně takový snímky ve mně probouzejí malýho grazlika, hehe. Jinak skvěle nekompromisní Gabin a tak trochu hulvátskej blbounek Delon- jako vždy oslnivý. (10.11.2012)

Melodie podzemí je zkrátka delikatesa. Zvláště dnes, již s odstupem mnoha let je to film skutečně pro fajnšmekra, skutečného fanouška francouzského filmu. Celý film se nese na takové zvláštní ojedinělé vlně vyprávění. S ničím podobným jsem se u jiného filmu nesetkal. Gabin naprosto cool a Delon? To je tady prostě frajer se vším všudy. Samotná legendární loupež je jedna krásná ukázka toho, jak vůbec nádherně artově se dá právě tato, přitom jednoduchá loupež, natočit. Hudba, spojená zde s prostředím luxusních hotelů na francouzské riviéře, je jedním slovem dokonalá.Melodie podzemí skutečně není nadnesený název, platí zde doslovně. V hlavě mi utkvěly názvy těchto luxusních hotelů. Možná i právě díky tomu, že vyšly z úst Jeana Gabina. Byl to hotel Majestic a pension Marley. Film jako takový má sice naprosto jednoduchou kostru, ale je natočen takovým způsobem, že má přesto i dnes výpovědní hodnotu o své době a také o prostředí, ve kterém se odehrával. Jeho samotný závěr je naprosto grandiozní. Je to možná obrovský paradox vůči době, kdy byl film natočen, ale právě on je důkazem toho, že už i tehdy se točily filmy, které svými výrazovými prostředky dokázaly zastínit svůj obsah, avšak naprosto mistrným způsobem. Myslím si, že v některých ohledech tento film není dodnes ve svém žánru překonán. Je jedním slovem kouzelný. Diváku nabízí velmi zvláštní filmový zážitek. (13.12.2011)

Zajímavý plán, skvělí herci, pomalé tempo a zvláštní konec. Tak by se ve zkratce dala popsat Melodie podzemí. Skvělý Jean Gabin a Alain Delon, jehož postava je trochu scenáristicky nedodělaná nebo spíše podivná, excelují ve filmu o dvou lupičích a jejich největší loupeži v casinu. Vcelku pomalé tempo, které v době vzniku a i později bylo poměrně typické pro francouzské kriminálky, by mohlo být rychlejší a příběh po obsahové stránce zajímavější. Alain Delon v mladých letech už vypadá přesně jako dalších 10-30 let, ale není z něj cítit to pravé charizma, jako z Jeana Gabina. (26.07.2008)

Velcí tahouni francouzského filmu Gabin a Delon vedle sebe... a zaplesá nejedno nejen nostalgické srdce. Oba pánové mají nepopiratelný šarm a i když nepředvádějí nic neobvyklého ze svého hereckého rejstříku, obě své postavy vystihli naprosto přesně. Tahle krimi má švih a napětí i v roce 2009. A ten kouzelný závěr s bazénem plným pěnez? Muška jenom zlatá... (04.09.2008)

"Tvůj díl dám bokem. Dám ti ho za tejden, když to vyjde. Nebo za 20 let, když to nevyjde." Je to smutný, ale filmy o fikaným vyloupení bank, casin či trezorů CIA prostě stárnou. Mají atmosféru, ale stárnou. Jsou prostě pomalý a k úspěchu stačí štípačky se samopalem. To byly krásný doby. Nikde žádná kamera, čidlo ani zařízení k rozpoznání sítnice. To se to kradlo. Ale zpět k filmu. To plánování mě bavilo. A taky postřehy, že z osobní iniciativy vždycky kouká lapák. Ovšem samotná akce mě na zadek neposadila. Nicméně konec byl originální. Ani nevím, jestli dobrej nebo špatnej, ale rozhodně originální. (29.11.2021)