Samuraj

Melville v Samurajovi dotahuje svůj model cynických, chladných a z rovnováhy nevychýlitelných zločinců takřka k dokonalosti. Jef Costello se svými až geometricky přesnými pohyby, přesně načasovanými úniky a neproniknutelně kamennou tváří stává až esenciálním zástupcem Melvillových postav a i po více než 40 letech působí jednoduše cool. Zápletka je přímočará a jednoduchá, ale její roztažení na celovečerní stopáž rozhodně není na úkor zážitku. Naopak je tím vytvářena sympaticky ležérní a unylá atmosféra, v níž rytmické variace určují i nečekané a rafinované úniky hrdiny z nastražených léček. Osobitému působení snímku navíc přidává postprodukční potlačení barev, která především zveličuje stylovou "ušmudlanost" rozličných prostředí. Sympaticky působí i vážně-nevážné hlášky na hranici sebeparodičnosti, které značí nikoli nekritickou úctu ke klasické béčkové tvorbě a celkově vyvážený dojem rozhodně neoslabují. (02.07.2012)

[6/10] (CICC, Fida, Filmel, TC) (Eastmancolor /// Produkce: Raymond Borderie, Eugène Lépicier /// Scénář: Jean-Pierre Melville, Georges Pellegrin podle románu The Ronin Joan McLeodové /// Kamera: Henri Decaë /// Hudba: François de Roubaix) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (01.02.2013)

Do Melvillova filmového světa patří dlouhé záběry, mlčenliví charismatičtí muži, balónové pláště a elegantní pánské klobouky. Tentokrát si navíc pro zvýraznění atmosféry pohrál s obrazem. Barvy působí vybledle, převládá modrošedá, místy film vypadá, jako by byl natočený na černobílém materiálu. Snímek působí odtažitě, chladně, stejně jako jeho hrdina - nájemný zabiják Jef Costello - muž bez emocí, bez mimiky a gest, strojově přesně vykonávající to, co je nezbytné ke splnění úkolu i k přežití. Film do jisté míry připomíná Zinnemannova Šakala, ať už profesionálním přístupem antihrdiny, nebo úsporným vypravěčským stylem, kdy kamera krok za krokem zaznamenává přípravy ke zločinu a jeho následné provedení. Alain Delon se typově do podobných rolí dokonale hodí - ostatně soudím, že Samuraj spolu s Povídkou o policajtovi patří k jeho filmovým vrcholům. Často hrál mlčenlivé tvrdé muže, kteří dokážou promlouvat očima, ale tohle je role, kde svůj slovník zredukoval patrně nejvíc. Elegantní zevnějšek jeho zabijáka kontrastuje s nevlídným prostředím jeho domácnosti i čtvrti, ve které přežívá. Snímku mohu vytknout snad jen dvě věci - bezchybný nájemný vrah by se asi vzápětí zbavil svého pláště, ve kterém byl spatřen, a za druhé, konec je nejen filmový, ale řekl bych přímo divadelní. Postava z reálného světa by asi svůj závěrečný part zahrála věcněji a civilněji. Pomýšlel jsem na čtyři hvězdičky, ale všiml jsem si, že je Melvillovi naděluji vždycky, a v rámci jeho filmografie jde přece jen o jeden z vrcholů. Každopádně je to stylová jízda s citem pro detail, kterou si fanoušek žánru vychutná. Celkový dojem: 90 %. (12.01.2016)

"Kdybyste byl ten, co vraždil, dalo by se říct, že pachatel se vrátil na místo činu." Nájemný vrahy nemám rád. Ovšem nájemnej vrah se smyslem pro čest to u mě má o něco lepší. Mohl by tedy o něco víc mluvit, protože já jsem dialogovej týpek, ale tady nemluví skoro nikdo a přesto se řekne skoro vše. To je asi to umění, který moc nemusím, ale jednou za čas si ho užiju a s Jefem to zábava docela byla. (07.02.2022)

Před 40 lety bych si asi pošušňával u nadstadardní kriminálky. Dneska si ale spíše uvědomuji, jak je film statický a plný nelogičností. A onen děsně cool Delon, jak tu napsal Rob Roy a milion dalších opapouškovalo, je ve skutečnosti jako kdyby nehrál. To uměl Gabin či Hrušínský, tady si nejsem jist. Inu, když dva dělají totéž ... (28.09.2009)