Dvojče

Oproti Veberovým filmům i vlastním Richardovým režiím se Robertovu Dvojčeti nedostává náležitě sebeironického hrdiny, který by dokázal od sebe sama poodstoupit a „rozdvojit se“ i jinak než jen pouhou lží. Zatímco mnozí Richardovi roztržití a (v dobrém slova smyslu) blázniví hrdinové ustavičně problematizují první dojem, který vyvolávají, donchuán Matthias jen příležitostně naznačuje, že se jeho osobnost nepředvídatelně vrství, a právě tak i tyto záblesky opravdu jen zajiskří a do vývoje postavy se nepromítnou.  Tak i všechno to kličkování kolem vymyšleného sourozence vyznívá poněkud monotónně a pointa působí dost uměle. (11.06.2023)

Určitě jeden z těch slabších snímků s Pierrem, a to především, protože Pierre není jako obvykle "slušňák co má neuvěřitelný kopec smůly", ale jedná svévolně (jakkoliv legračně), a on je tím padouchem, plus navíc míra zamotanosti už přesáhla mez srozumitelnosti. Navíc u takhle "komplikovaného" děje se předpokládá vysoká motivovanost jednání postav, a to tady chybí. Největší slabinou ale zůstane, že se tu Carey ani Camilla More pořádně nesvlékly. (04.06.2012)

Nejsem takový švihák, abych se chodil najíst ke známým, spal v kanceláři a somroval od bezdomovců cigarety, takže patrně nejsem vhodným adeptem na sňatek s americkými milionářkami. Nicméně jsem člověk přející a tak jsem Matoušovi přál jeho sexuální hrátky s jeho ženou i s jeho vdovou a v některých okamžicích jsem se i dost dobře bavil. Na druhou stranu si myslím, že dramatické pasáže se do filmů s Pierrem Richardem vůbec nehodí a tak si tentokrát při hodnocení poněkud zaskrbličím. (07.08.2015)

"Přesné, to je přesné!" Tahle komedie je dost schizofrenní. A Richard se s tím, jak taky jinak, popral obstojně. Ani mu není moc závidět ta dvě krásná dvojčata a přepych v němž se díky nim pohybuje, protože ubíjet se pak myšlenkami na sobě samotnému jakožto svému vlastnímu švagrovi nasazené parohy, to za tu námahu a stres opravdu nestojí. I když nebyla by to komedie, aby z toho Richard nevybruslil dobře, ten závěr nakonec přece jenom záviděníhodný snad i je (i když to ranní přebíhání mezi koupelnami pořád spíše odrazuje). Zajímavostí je, že jedna z dívčích dvojčat (Camilla More) si ve stejném roce zahrála ve čtvrtém díle Pátku třináctého. 3,5* (26.05.2010)

Film překvapivě vychází z americké předlohy a IMHO trpí stejnou vadou jako americké remaky francouzských komedií. Stejně jako Američanům zřídkakdy uvěřím emocionální nevázanost, tolik vlastní Francouzům, Pierre Richard mě nepřesvědčil jako bohorovný děvkař, trousící suše vtipné komentáře. Existuje ještě jedna adaptace stejného Westlakeova románu s Antoniem Banderasem, ale ani ta mě nenadchla. Spíš mám pocit, že oběma dává na frak starý dobrý Hugo Haas se svým vymyšleným strýcem z filmu Život je pes. 40% (01.06.2007)