Dotěrný chlap

Pohodičková komédia, ktorej osobitný šmrnc dodáva Lino Ventura - ten jeho pohľad keď mu niekto niečo hovoril bol božský... Veru, nie je nič horšie, ako keď sa vedľa nájomného vraha nasťahuje chlapík so samovražednými sklonmi. Posledná scéna - výbuch smiechu až sa brucho triaslo. Veľká spokojnosť. Silný nadpriemer. 85/100 (12.02.2020)

Veľké zuby, otrasný účes, priblblý výraz. Francúzi majú patent na blbcov na večeru, raňajky aj obed daný od boha, takže si môžu dovoliť takých filmov natočiť koľko len chcú. Ventura by sa neusmial, ani keby som mu rozprával vtipy ja (:)) a práve v jeho kamennom ksichte v kontraste s tým neskutočne priblblým Brelovým tkvie kúzlo tohoto filmu. Napísať im solídny a vtipný scenár tým pádom nebola až tak ťažká úloha a podľa existujúcej hry to bola skôr hračka. Filmový čas je tu úplne mimo, od jednej do druhej sa tu stihne to, čo iní nestihnú za celý deň, ale to nie je vlastne ani chyba, skôr ďalší vtipný prvok filmu a režisér si toho musel byť vedomý. Poteší nekonvenčný záver a keď už to takto skončilo, tak nechápem, čo bránilo Milanovi Pignola od zúrivosti zavraždiť. To na margo toho, ako by som konal ja. (29.06.2013)

Francúzske komédie poslednej dobe začínam veľmi vyhľadávať pre ich pôsobivosť, že i keď majú na oko vyzerajúci hlúpy príbeh, tak je to len zdanie, lebo práve takéto milé komédie vedia zaujať svojou svižnosťou, temperamentom a samozrejme vtipnosťou. Ja som zatial Lina Venturu v zlej roli či filme ešte nevidel a aj tu dokazoval, že je pravom legenda filmového plátna.  Príbeh o nekompromisnom vrahovi, ktorého nemôže nič zaskočiť, ani kľučka od rolety, tak dostane nevídaného protivníka a tak k vynikajúcemu Linovi Venturovi sa čírym zúfalstvom dostane babrák, ktorý sa nevie ani poriadne zabiť, ale narobiť zmätok, to je jeho druhé meno a Jacques Brel takého zúfalca zahral bezchybne . Až tak, že aj ja sám som ho už chcel zahrabať na záhrade a o to práve išlo, že tu sa malo fandiť zabijakovi a nie nešťastníkovi. Lino Ventura sa len raz počas filmu zasmial a to bola jedna z pamätných scén filmu. Je fakt, že v príbehu sú nejaké medzery, ale film bol stvorený na pobavenie a to mu vychádzalo až do samotného konca. Nie je o čom, silne 4*. (19.06.2023)

Jméno Francois Pignon je ve Francii patrně synonymem pro otravného smolaře (namátkou Uprchlíci, Otec a otec, Kondomedie, Dablér, Blbec k večeři, Osina v zadku). I v tomtopřípadě by nájemný vrah Milan přijel, picnul do černého a zase odjel. Jenže pignonovy psí oči ho donutí neustále telefonovat, prohánět se autem a přitom krotit pitomcovy sebevražedné touhy. Přiznám se, že jsem se docela bavil, ale i k tomu, že nemluvný zabiják s kamenným výrazem v tváři pobral veškeré mé sympatie a smolař by letěl z prvního okna, které bychom společně potkali. (17.09.2012)

Veberova situační komika obvykle staví na protikladu nesourodé dvojice a Dotěrný chlap se z téhle definice nevymyká. Právě na půdorysu tohoto snímku funguje jeho humor ale natolik dobře, že se k němu Veber na stará kolena vrátil a natočil remake filmu, ke kterému kdysi napsal scénář. Ještě před ním po stejné látce sáhli Američané a pověřili slavného Wildera, aby vylepšil rozpočet studia a ze setkání chladnokrevného zabijáka pověřeného klíčovým úkolem své kariéry a snaživého trouby vytěžil maximum. Bývá zvykem vyzdvihnout originální verzi a kydat hnůj na - jak říkají filmoví fanoušci - zbytečné remaky. V případě Dotěrného chlapa to ale neudělám, postupem času jsem zhlédl všechny tři verze a ani jednu z nich nepovažuju za umělecký neúspěch. Dokonce ani Osinu v zadku ne, i když ji filmová kritika a filmoví fandové rituálně odstřelili. Každá z verzí má své silné stránky, ale i své slabiny. Spojením toho nejlepšího ze všech tří snímků by vznikl skvělý biják. Na Dotěrném chlapovi je úžasná přítomnost Lina Ventury. Nebyl totiž komediální herec, zato role chladnokrevného zabijáka mu padla jako ulitá. Nepřehrával, tu postavu mu zkrátka věříte. Zoufalství v očích vypadá autenticky a o to větší veselí vyvolává. Naproti tomu Jacques Brel - a to ho jako šansoniéra mám rád a ačkoli se vlastně snaží o totéž, tedy hrát komickou postavu na vážno - tady působí spíš rušivě. Pignona mám zafixovaného jako sympaťáka, v Brelově podání ale představuje tak otravné individuum, že bych ho s chutí odkrouhl sám. Celkový dojem: 80 %. (10.04.2015)