Marie-Octobre

Prostor jednoho salónku, deset bývalých odbojářů, jedna služebná a rozkrývání patnáct let staré historie jedné zrady. A i kdyby by se minulost zdařilo objasnit, tak jak s takovým zrádcem po všech těch letech vůbec naložit? Na pointu či identitu dotyčné(ho) se tu zase až tak moc nehraje. Jde tu primárně o herecký koncert v hávu konverzačního dramatu à la Dvanáct rozhněvaných mužů, kde vše stojí na perfektně budované i gradované atmosféře rostoucí nedůvěry mezi kamarády, kteří by za sebe položili život. Kdysi, ne však i nyní. (03.02.2013)

S Julienem Duvivierem si rozumím už od dob Le Mystère de la Tour Eiffel, velice se mi líbilo jeho netradičně vážné pojetí golemovské legendy, ale tedy... tohle, co nabídl ve svém divadélku (divadlu přeneseném na plátně doslova) 15 let po válce, je vážně naprostá filmová a herecká lahůdka z řemesla staré francouzské gardy. Víc než Lino Ventura, který si cestu v podobných filmech tenkrát razil ještě povětšinou ve vedlejší roli, nadchl Serge Reggiani. Všichni vynikající, a pod tváří ústřední femme fatale Danielle Darrieux jsem málem ani nepoznal galantní pasažérku ze Svatého roku. :) Atmosféra jedné místnosti parádní, už samotné téma rozvinuté do kvalitně odvedeného scénáře slibují kvalitní zážitek. Myslím, že z tak tísnivé hraniční situace a tématu vyúčtování se svým svědomím se zde mohl inspirovat klidně taky Ivan Bukovčan, když psal později svá existenciální dramata. Bez jakékoliv konkrétnější indice jsem povědomě (a správně) zrádce identifikoval brzy, ale vůbec mi to nevadilo, překvapením bylo i odhalování nečekaného rozsahu této viny. Zaujal mne motiv televize (a sledování fyzického sportovního zápisu v přímém přenosu) jako konfrontace dvou soubojů spějících k rozhodujícímu výsledku, i jako symbolické podtržení celkové stylizace filmu laděného do TV inscenace z jedné místnosti, vysílanou jakoby též v přímém přenosu (v té době i pro tenhle typ "pořadů" typického). 95% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) (05.12.2019)

Po sto letech běželo na Artu zas něco koukatelného. Hodně mě potěšilo obsazení (spoustu herců jsem znal z dřívějška z jiných skvělých filmů) a strašně se mi líbila kamera, resp. způsob, jakým to bylo nasnímáno. Původně jsem si sice myslel, že mě to dostane ještě trochu víc - občas mi to přišlo lehce nezáživné a klidně bych z toho vypustil třeba ty scény televizního zápasu - ale nakonec se mi to přece jen líbilo a považuji zhlédnutí toho filmu za obohacující. (10.04.2020)

Komorní psychologické drama přesně pro mě, dle mých představ, na malém uzavřeném prostoru rozehraná konverzačka s výborným hereckým obsazením (všichni do jednoho skvělí). Setkání bývalých odbojářů po patnácti letech má jediný cíl - odhalit zrádce, který je udal tajné policii nacistického Německa a zavinil smrt velitele. Se závěrem se sice neztotožňuji, ale asi bych to mohla/uměla pochopit. (28.01.2020)

Perfektně gradované drama s vynikajícími hereckými výkony. Smyčka se pomalu stahuje, zrádce stále uniká, už už se zdá, že bude odhalen, ale do samotného závěru se střídají různé verze, narůstá nedůvěra mezi jednotlivými účastníky, atmosféra houstne. Děj celého filmu se odehrává prakticky v jedné místnosti a přesto je úžasně napínavý. Film plynule přechází mezi dvěma paralelními zápasy - tím slovním a tím fyzickým v televizním wrestlingu. (24.04.2011)