Útok na Wall Street

Pár lidí mi tento film doporučovalo, ale přiznám se, že mě nejvíc odrazovalo jméno režiséra. Uwe Boll – většinu filmů co jsem od něj viděl, dopadlo naprosto katastrofálně. Jasně, narazil jsem i na pár zajímavějších kousků, ale i tak tenhle chlápek má své čestné místo v mém žebříčku nejhorších režisérů a prznitelů mého oblíbeného hororového žánru. Tady však musím uznat, že to tak špatné nebylo. ON ten ocas nakonec zas až tak špatný není, když se mu chce a nedělá si z toho jen prdel a pračku peněz svých sponzorů. Našlo by se tu několik opravdu povedených pasáží – ten finální masakr byl super, atmosféra taky nebyla špatná, nechyběly emoce i slušné herecké výkony. Bylo tu samozřejmě i několik nudnějších pasáží a hluchých míst, ale Dominic Purcell to solidně ukočíroval k průměrnému ohodnocení a hlavně i díky němu se na to dá dívat. (21.01.2022)

Jak říká Slavoj Žižek a nejen on, dnes si dokážeme spíš představit konec světa než konec kapitalismu, případně jakoukoli drobnou změnu v jeho fungování. Tahle ideová bezradnost se samozřejmě zrcadlí i v současných filmech, a to jak těch apokalyptických, tak těch zabývajících se přímo aktuální společenskou situací. Typické například je, že systémové problémy se ve fikci personifikují do démonických záporáků, čímž se utvrzuje iluze, že za všechno může několik hrabivých tučných sviní tam nahoře, které když se odstraní, tak bude líp. Tenhle nesmysl se pak bohužel přenáší i do smýšlení o skutečné politice, kdy řada lidí pořád úplně nesmyslně vidí řešení korupce v zatčení těch zkorumpovaných jedinců. Ve skutečnosti je ale jedno, kdo tam sedí, protože problém není v lidech, ale v podmínkách, ve kterých existují. To se ovšem těžko přenáší do srozumitelného narativního celku, takže pak vznikají takové bláboly jako seriál Arrow, kde v každém díle je "záporákem týdne" nějaký odporný kapitalista. Další možnost, kterou tvůrci mají, je tuhle iluzi podvrátit - ukázat, že zlikvidovat vysoce postavené jednotlivce nic neřeší. To se třeba povedlo Tykwerovi v Internationalu, jenže to je skutečně výjimka, protože, co si budeme povídat, lidi se nechtějí dívat na filmy s depresivním koncem, takže jich ani tolik nevzniká. Uwe Boll na to šel ve svém Assault on Wall Street fikaně. Zabíjení hrabivých bankéřů sice částečně pojímá právě jako hon na "ty nahoře", ale zároveň svého hrdinu nechává likvidovat těch systémových článků víc. Mimo jiné se tu zdůrazňuje, jak nikdo nechce přijmout zodpovědnost za to, co dělá a odkazuje se buď na svoje nadřízené nebo všemožné direktivy, které "přichází shora". Zároveň se film nepouští ani do otevřeného happy-endu nebo naopak do nějakého deziluzivního tragického závěru. Jim se ve finále stává mstitelem modrých límečků - přízrakem, který zřejmě bude v akci pokračovat i po skončení filmu. Tím se film ale znovu elegantně vyhýbá otázce, na kterou dnes nikdo nezná odpověď: "Co dál?" Když si teda vybijeme tu frustraci takhle násilně, protože to jinak nejde, co z toho pak bude plynout za následky? Nikdo prostě nemá žádnou vizi, ani Uwe. Proto bych byl opatrný s tím nazývat tento film subverzivní exploatací a Bolla stavět do role vyvržence systému, který si může dovolit komentovat to, co jiní ne, jako to udělali odborníci v novém čísle Sight & Sound. Na to je Assault on Wall Street pořád málo bulvární, málo radikální a málo protisystémový. (13.07.2013)

Celý film mě nebavil, hrálo si to na nějaký drama, který mi bylo šumák, páč jsem to těm hercum nevěřil ve xichtě, jediný co mě na tom bavilo bylo to že jsem po dlouhý době rád viděl E.Furlonga. Pak ovšem po hodině a pěti minutách se objevila zbran a sní začal pořádnej masakr, který mě donutil zvednout film o jednu hvězdu. Ten závěrečnej masakr chválim, jinak je to ukecaná nuda. (12.07.2017)

Když jsem to sledoval, tak jsem si říkal, že režisér se snad musel učit u Uwe Bolla, až po shlédnutí jsem zjistil, že je to opravdu od Uweho. Už druhý film v řadě, který od něj vidím (po Rampage), na který se dalo dívat až do konce. Dokonce měl i emoce (bohužel situace ve filmu může potkat opravdu kohokoliv). (12.07.2013)

Čo sa preboha stalo? Čo nám to s Uwem tí pankharti porobili... že natočil takúto pecku?! Neuveriteľné - síce trochu klišé, ale predsa dosť dobrý scenár, podozrivo kvalitné dialógy a Purcellko v najlepšej úlohe od Prison Break, ktorá mu padne ako uliata. Film, aký občas človek potrebuje, aby si uvedomil, že v tom nie je sám, a že sa sem tam objaví jeden z milióna, ktorý urobí to, čo si všetci tajne predstavujú. Záver ešte lepší ako som čakal. (26.07.2013)