Útok na Wall Street

Aneb poučení pro ty, kteří chtějí být živi virtuálním obchodem s deriváty! Her Direktor Uwe má na svém kontě samé trháky - není se tedy čemu divit, že přiskotačili kanadští producenti s prosíkem, jestli na plátno hodí story o těch, co se milovali a milovali. Chudák Jim dělá řidiče u nějaké security agency, obědy navštěvuje jen díky stravenkám od zaměstnavatele (45% z cen stravenky sám přispívá) a po večerech místo zásunu či chlemtání gambáče chodí s pěknou ženou k lékaři na bezvadné kortikoidy. Zdá se vám to na piču? Nenene, brookeři při krizi s hypotéčními úvěry získají majlant, věřitelé ve fondech přijdou na mizinu a DOKONCE i jednomu poradci se vede hůře (prý manželku letos nemohl vzít na Barbados!). Inu Jim je nasrán, protože dům jde do aukce a žena si zaplavala ve vlastním moku. Ještě, že Jim má výslužku s vojny - pěknou kulovnici pamatující arcivévodu a trádá - hurá na stocks kings obývající doupata na Wall Street! 85% (28.10.2013)

Jak říká Slavoj Žižek a nejen on, dnes si dokážeme spíš představit konec světa než konec kapitalismu, případně jakoukoli drobnou změnu v jeho fungování. Tahle ideová bezradnost se samozřejmě zrcadlí i v současných filmech, a to jak těch apokalyptických, tak těch zabývajících se přímo aktuální společenskou situací. Typické například je, že systémové problémy se ve fikci personifikují do démonických záporáků, čímž se utvrzuje iluze, že za všechno může několik hrabivých tučných sviní tam nahoře, které když se odstraní, tak bude líp. Tenhle nesmysl se pak bohužel přenáší i do smýšlení o skutečné politice, kdy řada lidí pořád úplně nesmyslně vidí řešení korupce v zatčení těch zkorumpovaných jedinců. Ve skutečnosti je ale jedno, kdo tam sedí, protože problém není v lidech, ale v podmínkách, ve kterých existují. To se ovšem těžko přenáší do srozumitelného narativního celku, takže pak vznikají takové bláboly jako seriál Arrow, kde v každém díle je "záporákem týdne" nějaký odporný kapitalista. Další možnost, kterou tvůrci mají, je tuhle iluzi podvrátit - ukázat, že zlikvidovat vysoce postavené jednotlivce nic neřeší. To se třeba povedlo Tykwerovi v Internationalu, jenže to je skutečně výjimka, protože, co si budeme povídat, lidi se nechtějí dívat na filmy s depresivním koncem, takže jich ani tolik nevzniká. Uwe Boll na to šel ve svém Assault on Wall Street fikaně. Zabíjení hrabivých bankéřů sice částečně pojímá právě jako hon na "ty nahoře", ale zároveň svého hrdinu nechává likvidovat těch systémových článků víc. Mimo jiné se tu zdůrazňuje, jak nikdo nechce přijmout zodpovědnost za to, co dělá a odkazuje se buď na svoje nadřízené nebo všemožné direktivy, které "přichází shora". Zároveň se film nepouští ani do otevřeného happy-endu nebo naopak do nějakého deziluzivního tragického závěru. Jim se ve finále stává mstitelem modrých límečků - přízrakem, který zřejmě bude v akci pokračovat i po skončení filmu. Tím se film ale znovu elegantně vyhýbá otázce, na kterou dnes nikdo nezná odpověď: "Co dál?" Když si teda vybijeme tu frustraci takhle násilně, protože to jinak nejde, co z toho pak bude plynout za následky? Nikdo prostě nemá žádnou vizi, ani Uwe. Proto bych byl opatrný s tím nazývat tento film subverzivní exploatací a Bolla stavět do role vyvržence systému, který si může dovolit komentovat to, co jiní ne, jako to udělali odborníci v novém čísle Sight & Sound. Na to je Assault on Wall Street pořád málo bulvární, málo radikální a málo protisystémový. (13.07.2013)

Nemůžu uvěřit vlastním očím! Tohle, že natočil Boll? Nenapadá mě logické vysvětlení jak je to možné. Ale měl bych 2 teorie. 1) Bolla unesli marťani a přeprogramovali mu mozek. 2) Boll se nějakým nedopatřením podíval na některý z Magnuskových snímků a hnulo se v něm svědomí (a možná taky snídaně). Jinak si nedokážu vysvětlit, že si sám napsal a zrežíroval tohle super drama o ekonomické krizi a skutečných zlodějích v sakách za statisíce. I ta závěrečná smršť je velice dobrá. Žádný filozofický kecy, ospravedlňování nebo snaha vysvětlit nějaký vyšší dobro a ukolébat svědomí. Prostě čistá chladnokrevná surovost. A několik velice potěšujících detailů. Např. závěr v kanceláři a jedna miniaturní drobnost, kterou běžně scénáristi opomíjejí, ale abych tu nevyžvanil spoiler, řeknu jen: "It's down the road, not across the street!" (02.08.2013)

Je to celkom dobrý dramatický thriller. Má dosť dobrý príbeh o obyčajnom mužovi, ktorý si žije svojim bežným životom bez väčších ambícií, ale je rád, že má slušnú prácu, dobrých priateľov a hlavne milujúcu ženu, ktorá má ale nanešťastie zdravotné problémy a poistka to nepokryje a tak sa rozhodne veriť svojmu finančnému poradcovi, ktorému zverí peniaze. Lenže kvôli finančným podvodníkom o ne nielen príde, ale dokonca aj upadne do ťažkých dlhov a tak sa snaží bojovať s týmto systémom, lenže postupne si čím ďalej viac uvedomuje, že skutočne funguje len to najradikálnejšie riešenie. Spracovanie je celkom slušné, celá táto tématika ohľadom finančných trhov a samozrejme hlavne obyčajnom človeku, ktorý sa snaží bojovať proti systému, ktorému vládne len chamtivosť a ignorancia je pre potreby filmu dobre zvládnutá, ale až na jeden zásadný problém, ktorý nanešťastie filmu dosť uberá a tým je práve samotný hlavný hrdina. Je tu potrebný niekto, s kým sa dá stotožniť a následne mu aj skutočne fandiť, lenže v tomto prípade je to už od samotného začiatku obyčajný neschopný hlupák a primitív a potom to ide ťažko. Ale inak je to slušná zábava, film má dobré tempo, baví aj pri dlhých dialógových častiach, ktorých je plno, takže až na ten jeden problém je to rozhodne obstojná zábava. Samotnej akcie tu až tak moc nie je a nie je ani až tak zábavná, ako by som chcel, čo platí obzvlášť o záverečnej fáze v jednej budove, ale svoj účel to splní a aspoň tá jedna akcia, ktorá finále predchádza sa vydarila. Herecké obsadenie je teda skutočne rozporuplné, je tu až prekvapivo veľa známych tvárí, ktoré až na dve výnimky, čo je klasik Keith David a v poslednej dobe aj Michael Paré, ktorý už aj má nejakú charizmu vôbec nemusím, ale zase všetci sú svojim spôsobom aspoň zábavní, či už Eric Roberts alebo Edward Furlong, ktorého som nevidel roky a tak ma jeho súčasný stav skutočne šokuje, takže výraznejšie nesklame nikto. Jedine ten Dominic Purcell v hlavnej úlohe mi opäť dokazuje, že je to asi najhorší herec vôbec. Réžia a technická stránka nie sú ničím výnimočné, miestami to dokonca pôsobí ako domáce video, ale má to aj svoje chvíle a celkovo s tým nemám až taký problém. Uwe Boll by sa mal držať už len takýchto filmov, ktoré mu aj celkom idú, síce je to predsa len horšie, ako tématický predchodca Rampage, ktorý mi skutočne sadol po všetkých stránkach, ale aj toto je minimálne na to jedno pozretie slušná zábava. 60% (25.05.2013)

Originálne inovatívne riešenie finančnej krízy a zvlásť dobrá štruktúra filmu, konkrétne jeho tématické rozdelenie na dve polovice. V prvej polke teepack postupne stratí všetko, dosiahne úplné dno a to všetko kvôli finančným poradcom, maklérom, bankárom, právnikom, proste kravatkárom, ktorí sú tu ako hlavní záporáci a v divákovi sa zatiaľ hromadí zlosť, depka, frustrácia zo systému, kde bežný človek je len bezvýznamná položka, ktorá je zaujímavá len keď má peniaze, ktorú treba čo najviac ošklbať, zatiaľ čo väčšina majetku sa hromadí v rukách malej skupinky tých najbohatších. Potom zrazu príde druhá časť, kde sa to chlapík rozhodne vziať do svojich rúk a srdce až zaplesá, dostaví sa katarzia. Nebyť však prvej časti filmu, tá druhá by nemala taký účinok. (13.01.2018)