Il prefetto di ferro
I Am the Law
The Iron Prefect
The Iron Prefect
Režie:
Pasquale SquitieriKamera:
Silvano IppolitiHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Giuliano Gemma, Stefano Satta Flores, Claudia Cardinale, Rik Battaglia, Luigi Montini, Paul Müller, Tommaso Palladino, Tony Askin, Enrico Maisto (více)Obsahy(2)
V roce 1925 posílá Mussolini na Sicílii Cesara Moriho coby policejního prefekta, jehož úkolem je zlikvidovat mafii. Následující čtyři roky vstoupily do dějin jako doba vlády "Železného šéfa", který nechal zatknout přes dva tisíce mafiánů. Filmové drama na motivy skutečného příběhu o boji proti sicilské mafii. V roce 1925 posílá Mussolini, který se před třemi lety dostal k moci, Cesara Moriho na Sicílii. Mori je jmenován policejním prefektem a dostane za úkol zlikvidovat mafii. Fašistický režim byl totiž její mocí i vlivem značně znepokojen, a tak následující čtyři roky vstoupily do dějin jako doba vlády "Železného prefekta". Po brutálním vyvraždění rodiny postupuje Mori během policejních operací, které připomínají spíš válku, s bezpříkladnou důsledností a tvrdostí. Bojuje výhradně v předních liniích a dokonce neváhá vyzvat na souboj jednoho z banditů. Přestože díky svým drsným metodám dosahuje v boji s menšími rybami ve vodách organizovaného zločinu zázračných výsledků, brzy zjistí, že mafiánští bossové jsou napojeni na důležité představitele státní moci. (Cinemax)
(více)Recenze (30)
Neubráním se u tohoto filmu porovnáním s francouzskými kriminálky, které v sedmdesátých letech absolutně vládly. Jejich silné stránky jsou v tomhle filmu ty nejslabší. Emoce prakticky neexistující. Lidská sympatičnost na hraně s existencí. Do toho klasický italský temperament, bez kterého se jejich filmy snad ani neobejdou. A přitom nápad jako takový by nebyl zlý, včetně zpracování. Chybí ale cokoliv, co by mě do filmu přitáhlo, vtáhlo a už nepustilo. ()
Společenské drama podle osvědčeného schématu: Čerstvě vládnoucí moc FA, vyšle svého emisaře CM na SI, aby se tam vypořádal s konkurenty MA a AR. Když CM svůj úkol (téměř úspěšně) vykoná, zjistí, že v pozadí stojí právě moc FA. Tím je jeho úkol splněn, protože CM sám je součástí moci FA... Il prefetto di ferro, tedy perfekt nikoli šéf, vnucuje se mi označení "Il prefetto perfetto" je dokonalý především svou sveřepostí zakotvenou v ideji, že místní moc je třeba překonat ještě věčí mocí, a násilí ještě větším násilím. To je v podstatě princip občanských válek, zde se však jednalo "pouze" o přeskupení mocenských vlivů. ()
Drsné vyprávění o muži, který chobotnici uťal několik chapadel, ale jen aby zjistil, jako mnozí před ním i po něm že "mafie je jen děvka, která se lísá k moci". Přímočarý snímek, který s až dokumentární strohostí mapuje sicilskou anabázi Železného prefekta, který na Sicílii nebojuje jen se zločinci, ale i zkorumpovaným právním systémem a nepřátelstvím ze strany zbídačených prostých lidí, kteří ve státní moci nevidí spásu, ale jen další problémy. Squitiriemu se obojí daří na jedničku, ale postava "kmotry" Claudie Cardinale, která měla zřejmě zvýraznit, podepřít a vysvětlovat onen sociálně-kritický trn se příliš nepovedla a působila docela rušivě. Což bych nikdy neřekl, že o Claudii někdy řeknu. Celkový zážitek pak umocnil i geniální československý dabing (Cupák, Kotrbová, Haničinec) ()
Inu, fašisté žádnou konkurenci nestrpěli. 1) Mafiáni, které Mori vytlačil ze Sicílie (mnozí utekli do USA) se s pádem fašismu opět vrátili a byli jednou z příčin poválečného vzestupu mafiánského vlivu v Itálii. 2) Samotný Mori, poté, co se v roce 1937 vymezil vůči italské spolupráci s Hitlerem, zůstal politicky osamocen. Bez výrazného vlivu byl však po celou dobu svého senátorského působení. 3) Kladu si otázku, proč že je mafie typický italský fenomén, proč ne španělský, portugalský nebo třeba řecký. Odpověď netuším. ()
S koncem 80. let šla italská kinematografie tam, kam slunce nesvítí, abych nebyl vulgární. Železný šéf je dozvukem kriminálních filmů, jež byly v 70. letech nesmírně populární, aby se za pár let opět vetřely do přízně publika. Tenhle film je opravdu spíše pro chlapy, ženy v něm asi moc zalíbení nenaleznou, pokud je tedy nepřitahují zarostlí, spocení strupáčtí taloši. Giuliano Gemma je v titulní úloze naprosto perfektní, zatím co postava Claudie Cardinálové naprosto zbytečná, asi tvůrci nechtěli, aby to dopadlo, jako Bitva v Ardenách, kterou otec okomentoval lakonicky "byla tam jediná baba, na minutu a ještě to byla kurva". Ještě musím pochválit betelné lokačky, hudební složku dodneška nesmírně vitálního děduly Eníka Morriconeho, který dokazuje, že dokáže ohudebnit naprosto cokoliv (komisař Cattani vytahuje drápky), i fekal porno, viz. Salo a pidiroličku Rika Battaglii. ()
Reklama