Bláznivá komedie

Fred Flinstone a účetní Fantozzi spojili na počátku 90. let síly a vznikla "bláznivá" komedie sestávající se z několika volně na sebe navazujících humorných scének. Na úvod musím podotknout, že italský humor v podobě účetního Paola Villaggia bytostně nesnáším a kabaretiér Pozzetto mě vždycky úspěšně míjel (i když Nástrahy Velkoměsta si ještě velmi matně pamatuju). Úvodní scénka se svatbou v kostele, kde dva mentálové během obřadu vykonávají rekonstrukci a tudíž všemožně svatbu sabotují, byla dost trapná. Když pak následovaly humory na benzínce, tak jsem vážně propadal beznaději a začal jsem pociťovat úzkost. Pak se objevila scéna v hotelu, kde prodávali vysavač a všude po hotelu házeli sračky (zvířecí i vlastní) na ukázku super vysavače, což pak pokračovalo dál a nakonec se to už dalo vydržet. Víceméně je to komedie založená na tom, že jsou v ní nahotinky (je jich hodně a jsou skutečně sexy) a pořád si tam někdo něco rve do prdele a kope se mezi nohy. A odpanění nevěsty během svatební cesty bylo taky vtipný. Takže nakonec to mělo několik světlých momentů, na kterých se dalo něco stavět... (12.04.2016)

Bejvalej Fantozzi a jeho přiblblej kamarádíček se z němé grotesky filmového plátna ocitnou v moderním světě, kde na ně čeká nejedno překvapení. Snaží si vydělat na živobytí, ale moc jim to nejde. Na co šáhnou, to zpackaj, takovej Pat a Mat po italsku. A jak už je u italských filmových komedií zvykem, že je o zábavu postaráno a díky úspěšnému prvnímu dílu byly natočeny ještě dvě neméně úspěšné pokračování. (22.09.2021)

Pamatuji si, jak jsem před nějakými těmi pětadvaceti lety tuto komedii doslova zbožňoval, jak na to čuměla celá famílie a tlemili jsme se u toho všichni jako nefalšovaní dementi. Tak jsem se po letech rozhodl trochu si zavzpomínat a s nostalgickou slzou v oku se opět královsky pobavit nad trampotami slavné italské komediální dvojky. No a výsledek je takový, že jsem si jako nefalšovaný dement připadal i tentokrát, akorát s tím rozdílem, že jsem se u toho neválel smíchy, ale spíš jen nevěřícně čuměl s otevřenou hubou dokořán, o jak děsivou sračku se jedná. Zatímco třeba totiž filmy jiné italské dvojky, Buda Spencera a Terence Hilla absolutně nestárnou a baví neustále napříč všemi generacemi dodnes, tak Bláznivá komedie je nyní naprosto mimo mísu, to co mi dříve totiž přišlo skutečně vtipné a zábavné, tak nyní na mě kompletně působilo zoufale, nudně a především nehorázně trapně. Celé je to vlastně jen sled několika epizodních grotesek, tak trochu snad až ve stylu Laurela a Hardyho, jen jak už jsem zmiňoval, v krutě nevtipném provedení, kdy oba hlavní hrdinové byli prostě jen za přitroublé pitomce, kteří způsobují svou tupostí kolem sebe jen fádní a nudný chaos. Zklamáním pak pro mě byly i samotné výkony Pozzetta a Villaggia, kdy především první jmenovaný byl zcela mimo, a tak to alespoň trochu zachraňoval svými chvilkovými světlejšími výstupy Paolo „Fantozzi“ Villaggio, ovšem i on zůstal naprosto za očekáváním. Je to zkrátka jednoduché, některé snímky dokážou působit stejně už napořád a na některých se prostě nekompromisně podepíše zub času, a bohužel, právě vůči Bláznivé komedii byl ten čas až nepříjemně krutý. Druhý a třetí díl si fakt už nedám. Kdybych hodnotil před 25 lety, byla by to plná palba, dnes jen z nostalgie nedám Odpad! (27.08.2017)

Po více než čtvrtstoletí je Bláznivá komedie už sice místy trapná, ale některé fórky jsou pořád famózní (asi nejlepší je scénka s odpaněním). Oba hlavní představitelé nemají chybu a i z trapnějších scén dokáží svými grimasami úsměv vykouzlit. Jako u filmů s panem účetním, i zde jsou některé scény krásně absurdní, kdy různými triky filmaři vytvoří bláznivé pokroucení reality. (11.04.2017)

Niektoré dvere do minulosti by mali ostať zatvorené, pretože vkus za nimi je niekde inde ako dnes. Na strednej škole sme z tejto dvojice ušťávali. Najradšej som mal scénku s mŕtvym jogínom, tá ma dostávala do kolien. Dnes, keď mi je o dvadsať rokov viac, mi dokázala vylúdiť iba úsmev na tvári. Strašne to zostarlo. (27.05.2017)