Zrození pana účetního

Do 34.minuty naprosto geniální komedie, při které jsem smíchy téměř padal ze židle. Zachraňování pana účetního z kanceláře, dobíhání autobusu, pohřeb, rvačka se siláky, fotbalové utkání, krásný absurdní nápad s osobním mráčkem, výlet na jezero. Krása. Tyto obrazy a nápady si budu dlouho pamatovat. Bohužel od 34.minuty jde kvalita střemhlav dolů. Část gagů je neutrálních, část trapná (např. výstup dcery na vánoční besídce, pojídání kulečníkové křídy, většina z obrazu v japonské restauraci). Na závěr komedie jsem očekával obvyklou komediální katastrofu klasických komedií, tj. trapas s nějakou významnou osobou či na významné akci plné lidí, jako to je např. v trilogii Bláznivá střela. Místo toho je na konci obraz absurdního setkání s majitelem koncernu, který je docela koukatelný. Za pozornost stojí, že idol pana účetního, slečna Silvaniová, se zřejmě mnoha mužům nelíbí. Jinými slovy není příliš atraktivní. Já v tom vidím záměr: Pan účetní je znázorněn jako ubohá tragická postava, tragická do té míry, že musí vzít zavděk ženou, která je málo atraktivní. (21.09.2010)

Tak tohle je ta slavná italská komedie Fantozzi? A proč je vlastně tak slavná? A ona je to vůbec komedie? Já bych řekl spíše taškařice, a v mnoha případech trapná taškařice. Italská kinematografie mi nikdy moc neseděla (čest výjimkám s Hillem a Spencerem) a nezmění se to ani po Fantozzim. Paolo Villaggio komediální talent má, ale nedokáže ho dostatečně zúročit. Nejvtipnější moment byl lyžařský výstup a to byl vlastně jediný vtipný moment. A koukat na to sto minut, to raději sledovat estrády na Nově, kde se zasměju víc. (27.12.2007)

Ako dieťa 80tych rokov som sa tešil na scénky ako futbalový zápas, zamestnanecký mrak, stavanie stanu alebo šprint z roboty na konci šichty. S odstupom času je škoda, že nebol využitý vo väčšej miere námet človeka milión proti obrovskej korporácií a namiesto toho je to niekedy až príliš zdĺhavá zlátanina s množstvom trávnych vtipov. Z nostalgie 5/10 (31.01.2016)

Ugo Fantozzi (Paolo Villaggio), známý to účetní, zažívá první sadu příhod, které by se komukoliv jinému těžko přihodily. Ať už jde o nevšední večeři v japonské restauraci se slečnou Sylvaniovou, jeho tajnou láskou, či pokusy zhubnout... Z fleku bych mohl zkopírovat B!shopův komentář - taktéž jsem čekal nějaké začátky pana účetního, jak se vlastně stal účetním, seznámil se s manželkou, narodila se dcera, ale nic takového. I jako v pozdějších filmech jde jen o sled více či méně (a zde bohužel méně) vtipných scén, přičemž některé byly znovu a lépe (vtipněji) přetočeny a využity v pozdějších Malérech pana účetního 1 a 2 (např. ona odtučňovací kůra). I přes kritický komentář a dvouhvězdičkové hodnocení ale nemohu říct, že bych se nebavil - ale je to podobné jako s českými Kameňáky - člověk se párkrát zasměje, párkrát zastydí, a to je vše. Rozhodně si raději pustím Maléry a nebo Nástrahy velkoměsta... (08.07.2014)

Mňa proste večný smoliar Fantozzi neskutočne baví. Na jeho vtipných historkách vychádzajúce z reality sa dokážem stále zasmiať. Scéna, keď bolo 16:59 a všetci sa pripravovali na útek z práce je až neuveriteľne skutočná a zábavná. Vždy, keď v piatok odchádzam z roboty a stretám davy ľudí ako sa ponáhľajú domov, si na túto scénu vždy spomeniem. (18.07.2008)