Gadžo (S02E02)

V podstatě skvělý dokument o tom, že svět není jen černá a bílá, ale že je také něco mezi tím. Tomáš Kratochvíl je sympaťák a díky malé kameře a amatérskému pojetí natáčení získává dokument na poutavosti. Chvílemi má tento počin možná tendence sklouzávat k nějaké agitce, ale celkově na mě Gadžo působil spíš vyrovnaně a nezaujatě. Rodina, v níž trávil půlrok, byla značně příjemná a sympatická. (25.04.2014)

Určitě se vyrojí plno komentů o tom, že tam koexistoval jen se "slušnejma cikánama", jenže třeba je pointa právě v tom. Tomáš tam nejel s předsudky a nenávistí a podle toho se vše odehrávalo. Podle toho se vůbec vše v životě odehrává. Když budeme chtít vidět Romy jako zvěř, budou zvěří, je to jen na nás. Jako dokument to ale snese větší množství kritiky. Vypadá to, že tam byl pár dnů, ne půl roku. Chybí větší zachycení prostředí, noční život, sondy do ostatních rodin. (23.04.2014)

Sympatický pokus o řešení gadžovské otázky, který svou stylizovaností stojí na půli cesty mezi aktivismem, zpravodajstvím a terénním výzkumem. Selfie, které sice zásadní skutečnosti ani stereotypy neprosvítí, ale jehož tvůrce si vzal na cestu do ghetta do předpažené pravice kameru místo zápalné lahve, což v Čechách stále není preferovaná volba. (02.05.2014)

Ušľachtilý zámer a veľké dobrodružstvo splnené, a tomu pravému a obdivuhodnému dokumentaristickému prístupu bolo takisto učinené zadosť, ale z dramaturgického hľadiska tu vidím značné nedostatky. Časozberné vplietanie udalostí vlastného života do témy dokumentu budí negatívny dojem, že Tomáš po téme nešiel z filmárskeho záujmu, ale proste iba preto, že potreboval utiecť zo svojho rozbúraného života, a sem sa práve naskytla príležitosť... No a druhá vec, ktorou doslova podáva zbraň do ruky všetkým odporcom ( ako je už aj vidieť medzi prvými komentármi ) je práve ten zúžený pohľad. Z polročného pobytu ( a ja viem, že tam toľko naozaj pobudol ) totiž vidno vo filme zúfalo málo a obmedzenie pohľadu na jedinú slušnú rodinu je veľmi zásadná chyba. Proti tomu veľkým kladom je nestranné otvorenie sa všetkým stranám a pohľadom, ako aj konfrontácia a zmena pohľadu u tých, na ktorých má každý človek najväčší vplyv - svojich blízkych - pretože meniť svet sa dá najlepšie globálnym myslením a lokálnym konaním. Tomáš ukázal činy a ich výsledky, ale bohužiaľ nie širšie spektrum a kontext. Že nešiel do hĺbky a neukázal z geta a jeho obyvateľov viac, naozaj nepôsobí príliš objektívne a dôveryhodne. (24.04.2014)

Skvělé. Směrem k Tomáši Kratochvílovi smekám uznale klobouk. Od začátku dokumentu jde o (přiznané a proklamované!) zážitky jednoho člověka, odehrávající se převážně v rámci malé komunity, po dobu půl roku. Jde o mikropříběh, ze součtu kterých je ta naše objektivně neuchopitelná realita tak nějak poskládaná, a který zdaleka nemá ambice ji popsat celou. Tomáš se otevírá divákovi názory i životní etapou, ve které se nachází, a to s obdivuhodnou lehkostí onoho každodenního žití, až překvapivě vzdálenou do absurdna vytočeným dojmům světa mediálního kýče a konspiračního narativu. Nechává k sobě (a k nám) jen a pouze promlouvat několik málo lidí. Přemítá, diskutuje a tuto žitou každodennost - směrovanou přiznaným námětem díla - předává dál. Odborných antropologických prací, založených na dlouhodobém terénním výzkumu, které jdou mnohokrát více do hloubky, bylo napsáno spousta. Jenže ty nikdo nečte, maximálně z nich nějaký pseudospasitel napřesdržku drze vytrhne a šeredně překroutí jakousi citaci. Tato popularizační rovina sociální a kulturní antropologie má velkou sílu a výpovědní hodnotu, snad i proto, že si může dovolit být více na osobních emocích postavená. Snad ten banální příběh několika rodin dokáže naprasknout onu debilní nerealitu hloupě paušalizujících obecných pravd, internetových hovadin, davové hysterie a nebezpečného přijímání myšlenky kolektivní viny a vzdálí diváka od černobílého světa zjednodušování a fanatismu. Gadžo není manipulativní. Je názorový, subjektivní, laskavý a uvěřitelný. Děkuju za to. (24.04.2014)