Orange Is the New Black

Tak tenhle seriál já můžu. Opravdu skvěle napsané a natočené drama soustředěné do prostředí ženské věznice. A právě tato tématika (i když to není první seriál, který se tímto vyznačuje), je v tomto počinu vcelku originální a přirozená; dokonce zde nechybí ani ty více 'odvážnější' scény, které právě hrozně dobře podbarvují realistickou stránku. Co mi ale přijde uplně skvostné, jsou rozhodně životy hlavních postav a jaké byly před věznicí a behěm ní. Krásně se pak dá s danými charaktery sžít a nebo je naopak nemoci vystát. A co je uplně nejlepší? Ten fakt, že se tvůrci už od samého začátku snaží z hlavních rolí Piper a Alex udělat nejoblíbenější postavy a nakonec se tak vůbec nedaří. Přijde mi (a asi nebudu jediná, kdo toto tvrdí), že postavy vedlejší jsou daleko zajímavější a sympatyčtejší jak právě ty hlavní. Ne že bych neměla Piper s Alex ráda, naopak mi vůbec nevadí, ale rozčiluje mě ten lesbický vibe, který pomalu každý staví do popředí. Přitom je tento seriál soustředéný hlavně na životy postav, ne na jejich lesbické románky. Jinak skvělé je, že se všeho ujal Netflix. Kdyby totiž nebyly všechny epizody vypuštěny v jeden den a diváci tak museli čekat týden, než se na obrazovce objeví další epizoda, asi by v tom byl dost velký zmatek. Postav je tam totiž opravdu požehnaně. Občas by si člověk i řekl, že až moc požehnaně; ale zase na druhou stranu, je to věznice. - "Wow. Twitter's got nothing on prison." (15.05.2017)

Bylo nebylo, Piper Chapman měla přítelkyni Alex. Žily si skvěle, milovaly se, pořádaly večírky, hodně cestovaly, ale místo aby si z cest do Kambodže, Istanbulu nebo na Seychely přivezly nějaký ten suvenýr, vozily...heroin. O deset let později ale minulost Piper dostihne a ona vyfasuje 15měsíců natvrdo. K velkému překvapení Larryho, jejího snoubence, který do té chvíle neslyšel nejen o heroinu, ale ani o jisté Alex, která byla na import bílého prášku expert a která, scénáristo div se, sedí ve stejné base, do níž teď zamířila Piper. Takhle nějak začíná Orange is the New Black, nová série Netflixu. Překvapivě, vtipně, naivně a trochu sebelítostivě. Ale během třinácti epizod, které nám Jenji Kohan podle knižní předlohy Piper Kerman pěkně najednou a bez čekání nachystala, se celá ta přehlídka lidských trosek, podivínek, gangsterek a smažek, jak se Piper (a nám) na první pohled chovanky státního vězení zdály, změní pomocí skvělých flashbacků v lidské bytosti, z nichž každá se ve vězení ocitla z jiného důvodu, ovšem podobně jako Piper kvůli sérii chybných rozhodnutí. Seriál stojí a padá s lidskými příběhy a s herečkami a herci, kteří je ztvárňují. Scénář je brilantní, graduje z prvotního oťukávání nového prostředí (pilot), přes humornou vložku (The Chickening) až po husté drama (Fucksgiving a závěrečné epizody). Taylor Schilling je výborná, jako zpočátku zdánlivě nevinná Piper, v níž se ve vězení možná probudí to pravé, sobecké já, stejně jako Laura Prepon a její (the hot one) Alex, Kate Mulgrew nebo Natasha Lyonne (nemluvě o ultra slizkém dozorci v podání Pabla Schreibera). (Jen ten Biggs mi tam nesedí, ale jenom proto, že totálně shippuju Piper a Alex). Systém jedna epizoda - jedna postava o jejíž minulosti se dozvídáme, mi plně vyhovuje, stejně jako černý humor, kterým je to celé proložené. A titlní song od Reginy Spektor to celé jen korunuje. Takže pro mě seriál roku, směle do druhé řady!_"I've been starved out, teased, stalked, threatened, and called Taylor Swift!" // "Everything is different, the second time around..." zní v titulní písni z úst Reginy Spektor a na druhou řadu to sedí víc než přesně, protože to, co bylo napoprvé jen takové pošťuchování v druhé řadě nabralo neuvěřitelné obrátky. Piper a její příběh byly tentokrát lehce upozaděny (ale ne na úkor několika výživných flashbacků), Alex se taky na čas ztratila, ale zato Litchfield přivítal novou vězenkyni Vee, která pořádně zamíchala kartami. A hlavně - ti, o nichž jsme v první řadě jenom matně tušili, jaký jej jejich příběh, se dostali konečně ke slovu a že jde o pořádně silné příběhy - sestra Ingalls, Morello, Black Cindy, Poussey (Poussey!) a taky slečna Rosa mají za sebou ( a před sebou) spoustu věcí a Jenji Kohan to dobře ví a umí to divákovi naservírovat víc než skvěle. Druhá řada je za skvělých pět a za rok se zase těším. (18.07.2013)

O Orange Is the New Black jsem věděla už dlooouho, ale vždycky jsem dala přednost něčemu jinýmu. Což byla na jednu stranu chyba, ale na druhou stranu jsem vážně ráda, že jsem mohla OITNB zbingewatchovat během lockdownu. Začátek první série byl pro mě trošičku rozpačitý, protože jsem čekala drsné drama z prostředí ženské věznice a místo toho jsem dostala spíše dramatickou komedii (což ale bylo, jak jsem záhy zjistila, dost boží), postupem času však poměry ve věznici začínají houstnout a naše milé vězenkyně čekají fakt brutální časy. Pozornost se z původně hlavní postavy Piper, která pochází z velmi bohaté privilegiované rodiny, přesouvá na ostatní obyvatelky vězení různých ras, vyznání a národností, které však nejsou o nic méně zajímavé, spíše naopak. Charaktery hlavních hrdinek jsou zde velmi podrobně vykresleny, žádná z postav není černobílá a každou z nich můžete milovat, ale taky nenávidět. Moje nejoblíbenější postava je určitě Nicky, kvůli který bych snad i k lesbám konvertovala. Každopádně konec seriálu už je pak vyloženě jedna velká depka. Což je dost hrozný, protože se všechno posere ve chvíli, kdy už máte k hlavním hrdinkám vytvořený fakt pevný emocionální pouto, sakra! Tu jejich beznaděj vyloženě cítíte v kostech. Hele jako co vám budu říkat, podívejte se na to, protože je to fakt kulervoucí (nebo v tomhle případě spíš kozyrvoucí?). (29.10.2020)

Při sledování seriálu Oz (HBO, vřele doporučuju) mě mnohdy napadalo, jak by to asi vypadalo, kdyby se příběh odehrával v ženském vězení místo mužského. Díky za Jenji Kohan, svéráznou scénáristku a tvůrkyni Trávy, která se rozhodla tohle téma prozkoumat ve svém dalším díle. Středobodem všeho je Piper Chapman, privilegovaná blondýnka, která před deseti lety spáchala zločin (drogy, Jenji to očividně baví), a teď za něj musí pykat. Příběh je vyprávěný ve více liniích (obvykle ve dvou, ale sem tam i ve třech), první linie se věnuje aktuálnímu dění ve vězení z pohledu Piper a ostatní se věnují minulosti a zločinu, za který se osoba do vězení dostala. Flashbacky prvního dílu se nepřekvapivě věnují zločinu Piper, v dalších ale zjistíme příběhy ostatních vězenkyň, většinou s překvapivou pointou. Sama Piper je dostatečně zajímavá postava, aby seriál utáhla, ne nepodobná Nancy Botwinové, s pohledem plaché laně, za kterým se skrývá nečekaně vynalézavá (MacGyver by občas záviděl) manipulátorka, ona ho ale sama táhnout nemusí, protože i ostatní postavy prakticky bez výjimky baví, ať už ty sympatické (transgender Sophie) nebo ty úplně nejhorší (nutno poznamenat, že ty se dost střídají, takovou Pennsatucky jsem v první sérii nemohl vystát, ale potom...). Orange má navíc i šťastnou ruku na obsazení, představitelka ústřední role, neokoukaná Taylor Schilling, hraje jak o život, a ostatní jí zdatně sekundují, především Laura Prepon v roli osudovky Alex (byť v některých záběrech vypadá jak po zfušované plastice) a Kate Mulgrew jako drsná ale férová Red. Nemůžu si dokonce stěžovat ani na Prcičkáře Natashu Lyonne (lesbička Nicky) a Jasona Biggse (snoubenec Larry). Zkrátka je to skvěle zahrané, pekelně zábavné, většinu času vtipné (Eggplant!), občas drsné a dramatické, zkrátka... Jenji is back! 90% (29.08.2013)

Když jsem OITNB viděla poprvé, byla jsem nadšena, protože 1. série byla zvládnutá na jedničku a navíc to bylo něco nového. Nicméně každou sérií to jde dolů, nic nového se neděje, sledovala jsem to jen ze zvyku. Oproti tomu další seriál z vězeňského ženského prostředí Wentworth je úplný opak, každá další série vás přítáhne ještě silněji - doporučuju všem, kteří chtějí vězeňské drama, a ne komedii. 1. série - 10/10, 2. série - 7/10, 3. série - 5/10, 4. série - 8/10, 4. série - 3/10 (16.07.2013)