Odpad město smrt

Asi je to z velké míry z nostalgie, protože Komedie byla mým nejzamilovanějším divadlem, kde jsem viděl skoro všechno (i Odpad, město, smrt) a ten soubor jsem prostě zbožňoval - tím pádem i výkony v tomto filmu (Míčová, Černý, Pechlát, Finger...) mi přijdou na nezvykle vysoké úrovni. Ale myslím že nejen kvůli tomu na mě tento film tak silně zapůsobil. Po dlouhé době se zde totiž natočil snímek, co neomílá neustále variace na téma nacisti / komunisti byli zlí, ale vyjadřuje se ke žhavé současnosti. Ke stinným stránkám kapitalismu, tedy formě vlády, kdy určující hodnotou není kvalita ani morálka, ale peníze. K době, v níž je možné koupit cokoli, dokonce i lidskou čest. Ale co s tím dělat, když slovy Winstona Churchilla: ,,Demokracie je nejhorší způsob vlády - s výjimkou všech ostatních, co jsme vyzkoušeli"? Ve filmu jsou hluboké myšlenky, postavy nejsou ploché, nesou s sebou zajímavá témata, překvapují (přeměna postavy Stanislava Majera). Je zajímavé si o nich povídat, hádat se, diskutovat - např. je bohatý Žíd špatný člověk? Pomáhá Romi aby jí pomohl, aby si léčil vlastní pošramocené ego nebo aby mohl mučit jejího otce? Paradoxem je, že jeden z nejpozoruhodnějších českých počinů poslední doby byl natočen podle scénáře Němce (geniální R.W. Fassbinder) a také to, že tento výjimečný pražský soubor musel přerušit svoji činnost - protože mu magistrát nedal peníze... (04.08.2013)

Viděno na festivalu Finále 2013. Musím říci, že nesleduji novinky a nezajímám se předem o tvůrcích filmů. Většinou jen tak nějak vlezu do sálu a pozoruji. Nutno podotknout, že mě přepadla mírná nervozita a panika, když jsem v předfilmové delegaci viděl Hřebejka. Zůstal jsem, nechtěl jsem se v danou chvíli a čas připojit k popíjejícím filozofům a jejich výkladům o axiomech. A dostal jsem to, co od filmových děl očekávám. Zážitek a prožitek. V míře vrchovaté a formě velmi blízké mému srdci. Samozřejmě se může spekulovat o tom, kdo tomuto sympatickému projektu pomohl ve svém vynikajícím provedení. Jestli dílu vtiskl výraznější tvář scénář mého oblíbeného německého režiséra Rainera Wernera Fassbindera, či divadelní adaptace Dušana Davida Pařízka, nebo herci divadla Komedie, kteří tyto role měli prožité už tolikrát. Ale nic z toho nemění na faktu, že jde o velmi výrazný umělecký počin. Kulisa paláce Lucerna byla zvolena velmi vhodně a dokonale zapadá do atmosféry filmu. Monology a dialogy vynikají svou inteligentní přesností. Slova létají, nebo jen tak proplouvají. Trefují se, i míjejí svůj cíl. Buší, zurčí, navazují na sebe se samozřejmou lehkostí, bzučí, štěkají, bodají, stékají, jsou ozvěnou nevyřčených vět i skutečností lidského společenství. Jejich síla odhaluje lidská nitra, psychiku jednotlivců, zakořeněný strach, tápání, bezvýchodnost, prodejnost, úplatnost, životní i společenskou vykořeněnost. Marná je snaha o hledání štěstí, vlastní identity, normálnosti. Při neznalosti cesty, či směru se do bahna marnosti, zkaženosti a dekadence zapadá hlouběji a hlouběji. Herci excelují: nešťastná prostitutka Romi (Gabriela Míčová), bohatý Žid (Martin Finger), pasák Franz (Stanislav Majer), transvestita Müler (Martin Pechát), paní Mülerová upoutaná na invalidní vozík (Dana Poláková). A Židův poskok Oskar (Jiří Černý), pro mě nejlepší herecký výkon ve filmu. Slova, marné hledání, dekadence, strach. Strach z okolí, ze skutečností, z představ, ze sebe samotného. A můj osobní chtíč po prožitku byl ukojen. Alespoň na malou chvilku. Alespoň na okamžik. (23.09.2014)

Kritiku Hřebejka, že ve svých pozdějších filmech si již prakticky nehlídá herce a zajímá ho pouze kamera a scéna, si musím nechat na nějaký další kus, protože tady je ta nesnesitelná divadelní dikce zjevně záměrem. Čímž se opět dokazuje, že divadelní film je špatně. Vždycky. Na druhou stranu zejména kamera a mizanscéna dává najevo, že tenhle středometrážák nevznikl pouze jako znuděný vrtoch, ale je za ním hodně lásky a nadšení ze strany tvůrců. Navíc tím, že se do českého prostředí snaží převést vulgární a nepohodlnou Fassbinderovu dikci stojí minimálně za uznání. (15.08.2022)

Odpad, město, smrt může posloužit jako exemplární ukázka toho, jaký jedinečný filmařský talent má v Janu Hřebejkovi naše kinematografie. A jak byly jeho možnosti dlouhá léta spoutávány neinspirativními scénáři Jarchovského či adaptacemi M. Viewegha. Tento snímek však na rozdíl od většiny Hřebejkových filmů získal nespornou jistotu v silné předloze, byť se jedná o divadelní inscenaci. Fassbinderova divadelní hra se může jevit jako artefakt minulé doby a již včerejších myšlenkových proudů, ale Hřebejk-režisér v ní nalezl překvapivě silné souznění, jež se plně otisklo do kongeniální režijní realizace. Každý záběr se v ní stává vizuálním skvostem a důvěrně známá pražská metropole je přetvořena v až perverzní symbol úpadku díky geniálně zvoleným lokacím. V opravdu silné stylizaci a nejryzejších filmových postupech téměř zanikají divadelní kořeny, i když se řada situací odehrává v místech, které mají jevištnímu prostoru velmi blízko. I hercům se podařilo úspěšně přetvořit své výkony, aby byly pro filmové plátno únosné a nerušily. Především Gabriele Míčové a Stanislavu Majerovi se podařilo vytvořit živé a civilní postavy navzdory myšlenkově přetěžkaným dialogům. Odpad město smrt je především poctou dnes již neexistující divadelní scéně, skutečně upřímným a láskyplným zvěčněním její poetiky, herecké souhry a myšlenkové náročnosti. Díky tomu, že se Hřebejk dokázal oprostit od pietního převodu, získal tento netradiční počin skutečné opodstatnění a snad i nadčasovou působivost. (30.06.2013)

Mimořádně dobrý film, který přispěl k nesmrtelnosti jedinečného divadla. Obraz města ve kterém je prostituce blízká nejen ,,relaxačním terapeutkám", ale skoro každému v našich společenských kruzích. Hřebejk posunul text a tvar divadelní inscenace pro filmové plátno tak dobře, že přetrvala její divadelní poetika i energie, akorát koule tomu na plátně chybějí. Nic to ale nemění na tom, že Odpad město smrt se stal po dlouhé době českým filmem na který stojí za to jít. Ve kterém jsou herci prožraní svojí rolí skrz na skrz, přičemž si ale stále zachovávají přirozenost. Jednotná vizuální stylizace dotváří pocit, že je film promyšlený, důležité myšlenky jsou lehce uchopitelné, ale zajímavě podané a hlavně je to skvěle natočené. A já jsem byla uspokojená jako filmový divák i milovník Divadla Komedie. (08.11.2012)