Nástrahy velkoměsta

Jedna z těch lepších komedií z 80.let. Jeliman z vesnice vyráží hledat štěstí do Říma, kde ho však čekají jen trable a divák se tak pobaví situacema, do kterých se hlavní hrdina dostane. Jednoduché, primitivní, ale úžasně vtipné. Některé scénky se staly téměř kultovní... Zhlédnul jsem to znovu po 25 letech a opět jsem se pobavil. (28.09.2008)

Celkem vtipný film o střetu venkova a velkoměsta, který dolů sráží někdy až trapný a přehnaný gag. Parodie na italské tradiční zvyky a prvky života, které jsou přítomny již pouze na venkově. Kdežto život ve velkoměstě je již moderně otevřený ve svém způsobu žití, neposedný až zběsilý ve svém tempu. Vesnický balík Artemio (slušný Renato Pozzetto) poznává život v Miláně se všemi atributy moderního uspěchaného stylu života, bydlení, zaměstnání a lásky. Jeho naivní pohled dostává jednu facku za druhou, aby se nakonec stáhl zpět na venkov, kde se cítil přinejmenším v bezpečí a nemohlo ho nic nepříjemně překvapit. Artemiovou femme fatale ve městě se stává sebevědomá Angela (půvabná Donna Osterbuhr), pro kterou je ochoten vytrpět nejednu patálii, aby později slízl sladkou smetanu. Její moderní svět je mu ale přesto velmi cizí a velmi vzdálený, aby se mu byl ochoten ve všem přizpůsobit. Z dalších rolí: elegantní obchodník s drogama Rower (Massimo Serato), zachraňující Artemia před utopením, zlomyslný slepec (Enzo Cannavale), o kterého se Artemio marně snaží starat, Artemiova prostá matka Giovanna (Clara Colosimo), snažící se svého syna přimět k návratu, Artemiův bratranec usazený v Miláně Severino Cicerchia (Massimo Boldi) se svojí svéráznou obhajobou zlodějského řemesla, venkovská dívka Maria Rosa (Sandra Ambrosini), neúnavně se snažící nadbíhat Artemiovi, a členové komise (Franco Diogene a Guido Spadea), vybírající nového pojišťovacího agenta. Vcelku zábavná podívaná, která parodickým nadhledem sleduje italskou tradici a italskou modernost, s každým jejím nezdravým aspektem. I když ne zcela v mém oblíbeném stylu. (13.07.2012)

Skvělá komedie, která (což rozhodně nebývá zvykem) v sobě nese jakési zamyšlení a nostalgii nad změnou společnosti. Vynikající gagy procházejí jakoby mimoděk, což vytváří skvělou atmosféru. Čili super komedie, aneb... "jaktože ti trvalo tak dlouho než jsi zvedl telefon? Byl jsem až na druhém konci bytu... " :-) (07.04.2005)

Nepopírám, že jsem se při některých scénkách nesmál (koukání vesničanů na projíždějící vlak, přijímací pohovor v pojištovně a určitě by se našly další), ale myslím, že z daného tématu šlo vytěžit více. A tak když bláznivou komedii, tak zůstanu u osvědčených Bláznivých střel s charizmatičtějším L. Nielsenem... (03.08.2011)

"Typická" italská komedie, která se snaží svést na vlně Fantozziho úspěchu, chtělo by se říct. Není divu, že hlavní protagonista je Fantozzimu podobný. Pouze s tím rozdílem, že mu chybí Fantozziho přirozené kouzlo. Zatímco pouhý pohled na Fantozziho mi na tváři vyvolává úsměv, Artemio mě nechává klidným. Film má slušný rozjezd, kdy je alespoň vidět snaha o vtipy, i když nemůžu říct, že bych se u některého z nich moc zasmál. Připsal bych to na vrub Atremiovi, kterému to buranství nevěřím ani za mák, a přílišné vypočítavosti vtipů. Druhá část filmu se odehrává ve velkoměstě, kde hrdina potkává krásnou ženu (Mariu), do které se zamiluje a snaží se ji pochopitelně dostat. Jak bych to řekl... "she is out of his league" a navíc ho ignoruje, jak se dá. Artemio se snaží získat práci, ale vůbec se mu to nedaří. Stejně zoufale mu vychází i pokusy o upoutání pozornosti Marie, která ho stále bere jen jako kamaráda... až se s ním z ničeho nic vyspí. V této fázi filmu vtipné scénky ustupují do pozadí a do konce jsem se vlastně dodíval jen z dobré vůle. Všeho všudy tedy velmi slabá komedie s jednou až dvěma opravdu vtipnýma scénkama, které po půl hodině dochází dech. (26.07.2017)