Kluk ve světě příšer

Fakt, že nikdo nevidí, že ve světě příšer je minimálně jedno další lidské dítě, které na sobě nosí mrtvého občana světa příšer, mi svou hloupostí připomnělo Pokémony, v nichž Rakeťáci dokázali skrýt svou identitu s podobně nepochopitelným umem. Takové drobnosti trochu kazí požitek ze scenáristické hry 'kdo koho vlastně učí'. (25.08.2016)

Další úlitba třináctiletému synovi, fandovi do všeho japonského, za to, že se mnou na letošní hradišťské filmovce bez reptání useděl všechny ty Vášně, Manily ve spárech světla a Matky Johany od Andělů. A opět jsem nelitoval – z manga filmů mám pořádně nakoukaného jenom Mijazakiho a bylo moc příjemné ujistit se, že není jediný, kdo tohle médium umí dát do služeb osobité fantazie a netradičního pohledu na mezilidské vztahy, zde hlavně na vztah učitel-žák (místo klasické dvojice dokonalého mistra a postupně se zdokonalujícího studenta tu máme dva outsidery, kteří se na cestě za neustálého hašteření nevědomky podpírají navzájem). Pozoruhodné je už i jen rozložení děje mezi lidským a „příšeřím“ světem – kluk se po raném traumatickém zážitku ponoří do fantazií a prožije v nich celé dětství, teprve na prahu dospělosti zase začne brát na vědomí realitu, pohádkové království jí musí ustoupit, ale kluk si z něj zároveň přináší sílu, díky níž dokáže skutečnost unést… To není vůbec hloupě vymyšlený rámec, ve kterém se navíc odehrávají věci zábavné, poetické i přitažlivě akční a zároveň nenásilně výchovné. Jako rodinný program můžu vřele doporučit. (05.08.2016)

Tímto filmem Hosoda definitivně potvrdil, že pokud jde o zpracování tématu hledání sama sebe v období dospívání a vztahu mezi dospívajícími dětmi a rodiči, nemá na poli anime momentálně konkurenci. Aneb co mohl být svého času Spike Jonze, ale nebyl. Útěky před realitou, v níž se hrdina cítí být vyvržen společností a jejími nároky, do fantaskního světa, kde je sice cizorodým elementem, ale právě díky své odlišnosti je přijímán. Příběh o zrání a výchově, kdy dospělí vychovávají děti, ale přitom jsou sami vychováváni dětmi. Příběh o odloučení, shledání, odpuštění a dalších důležitých lidských hodnotách. Závěr mohl být možná o něco kratší, přesto tím však film neztratil nic ze svého kouzla. Kresba, animace i hudba tradičně vynikající, jak je u Hosody zvykem. Co víc si přát? (03.05.2021)

Zase jedna krásná ukázka japonské animace, kdy na první pohled máte pocit, že se jedná jen o něco, co navazuje na klasické fantasy příběhy o Opičím králi, ale ve skutečnosti se jedná spíše o film, který si bere to nejlepší z akční školy a přenáší to do roviny, kde je to přístupné dětem. Přesto dovede vyjádřit silné emoce. (27.06.2016)

Příběhem velice pěkné, animací také, jen jsem měl subjektivně problém s délkou, která se mi ke konci zdála příliš dlouhá. Závěrečné vyústění příběhové linie je totiž celkem prodlužované a až zbytečně okázale se v něm opakuje motiv knihy Bílá velryba, kterou hlavní postava v průběhu děje čte. Je to dobrý nápad, ale zbytečně se s ním snižuje působivosti konce. Přesto na jedno podívání rozhodně víc než dobré, podruhé bych na to asi neměl důvod koukat. Narozdíl od jiných "poučných, ale ne tolik se myšlenkově opakujících" anime snímků. (09.07.2016)